Kalendář turnajů WTA nabízí bizarní podívanou. Pozůstatek doby covidové? Pokud se z tohoto období vzpamatovali tenisté a žebříčky, tak určitě ne kalendáře turnajů. U mužů se letos takřka vše stabilizovalo návratem turnajů do Číny. Naopak ženy ještě začátkem září nevěděly, kde se odehraje Turnaj mistryň. Bylo to pro ně pozitivní zjištění? Jaké následky má a bude mít špatné rozložení turnajů? Na závěr kalendáře WTA pro letošní rok si posvítí druhý díl rubriky 15:40 Davida Vařílka, analytických glos na aktuální témata, méně či více výrazná, v tenisovém světě, na kterou se můžete těšit každou neděli v 15:40.
Peking, Zhengzhou, Zhuhai, Cancún a Sevilla, to není seznam dovolenkových destinací, ale posledních velkých turnajů tenistek v tomto kalendářním roce. Mezi koncem turnaje v Pekingu (8. října) a začátkem Billie Jean King Cupu v Seville (6. listopadu) není ani měsíc. Pokud by některá z tenistek chtěla absolvovat všechny tyto turnaje, urazí vzdušnou čarou vzdálenost dvacet čtyři a půl tisíce kilometrů, více než polovinu obvodu Země kolem rovníku. Kalendář WTA po US Open čítá několik špatně ukotvených turnajů a tenistky musí pečlivě volit, kde budou hrát.
Po náročném US Open vrazíme do kalendáře pětistovku a tisícovku na americkém kontinentu a pak se všechny hráčky přesunou do Asie. Jo, takhle to viděl Steve Simon při tvorbě kalendáře pro letošní sezónu. Realita je ovšem odlišná. Řada tenistek naznala, že místo dalších turnajů v Americe a následného náročného přesouvání raději využijí čas na regeneraci a představí se až na asijském kontinentu.
Na turnaji WTA 500 v San Diegu bylo ještě vše v pořádku. Prvních osm nasazených se nacházelo v elitní dvacítce. Pěkně obsazená pětistovka nevybočovala od jiných podniků stejné úrovně. Po turnaji se některé hráčky, jako například vítězka Bára Krejčíková, rozhodly dát si už volno a přesunout se na asijskou tour. Do mexického velkoměsta Guadalajara se dostavilo na turnaj Masters pouze osm hráček z elitní dvacítky. Poprvé v historii nedorazila dokonce ani jedna hráčka z elitní šestky. Pokud vás tato čísla nepřesvědčila o tom, že horší turnaj Masters okruh WTA nezažil, tak věřte, že poslední hráčka, která nemusela do kvalifikace, byla Kanaďanka Stacey Fung, 232. hráčka světového žebříčku. Oproti tomu se ve stejném týdnu odehrál první z čínský turnajů v Guangzhou (WTA 250), kde se nachází první nasazená v kvalifikaci Viktorija Golubič v žebříčku na 107. příčce.
Ještě před covidem, mezi lety 2014 až 2019, se hrávala na podzim taktéž dvě Masters. Wuhan a Peking následovaly hned po sobě dva a tři týdny po konci US Open. To však dávalo smysl, protože se celý okruh přesunul hned po US Open do Asie, a pak se vrátil zpět do Evropy. Guadalajara a Peking nejsou totožné už jenom kvůli obrovské vzdálenosti.
Když se podíváme jak kalendář vznikl, může nás napadnout, že je to jasný střet myšlenek, kdy se pokusíte smíchat dvě věci, které fungují. Zaprvé kalendář před covidem a bojkotem turnajů v Číně kvůli kauze Shuai Peng, zadruhé fungující poslepovaný kalendář tvořený více evropskými turnaji v posledních letech.
Spojením fungující a fungující věci vzniklo absolutně disfunkční uchopení konce roku. Tato debata nebyla dlouho na místě, protože na jasné potvrzení, kde všude se bude hrát, čekaly tenistky do půlky září.
Dovedli by si atleti, biatlonisté, cyklisti nebo hokejisté představit, že nebudou vědět na začátku sezóny, kam pojedou na mistrovství světa? A co v půlce sezóny? Dva měsíce před? Jako čekání na Godota, tak si musela připadat většina tenistek ze světové špičky ještě začátkem září, než se dozvěděla, kde odehraje Turnaj mistryň. Celkem sranda bojovat o účast na turnaji, který nevíte, kde bude.
Před covidem to byla takřka nemyslitelná situace, protože už v prosinci se tradičně vědělo, jak bude celý kalendář na následující rok vypadat.
"Čekání je frustrující. Nevím, co se děje a proč stále nevíme, kde budeme hrát. Přeji si, aby udělali rozhodnutí, co nejrychleji to půjde. Chtěly bychom vědět, kam pojedeme hrát a fanoušci by jistě rádi věděli, kam přijít, abychom neměly prázdné stadiony," prohlásila v půlce srpna Ons Jabeur.
Skutečně neskutečné čekání skončilo. Tenistky si zahrají v mexickém Cancúnu. Slyšíte dobře, po tom, co z Mexika odjíždí do Asie, se tam zase vrátí, aby následně mohly přejet do Evropy na Billie Jean King Cup, což je skoro nemožné stihnout a pro tenistky nebezpečné z hlediska jejich zdraví.
Nemusíte být Einstein, abyste si dali dvě a dvě dohromady a viděli, že nejlepší řešení pro WTA Finals je Čína nebo Evropa. Místo toho se pak rvou o místo Mexiko a Saudská Arábie. Takže ze čtyř možností tu máme zemi, kde by se turnaje vůbec neměly hrát dokud se plně nevyřeší kauza Shuai Peng, zemi, kde by se ženské turnaje vůbec neměly hrát, protože utlačuje dlouhodobě práva žen, zemi, kde se Turnaj mistryň už hrál, měl úspěch, ale je vzdálenostně daleko od turnajů před i po a kontinent, kde je velké množství variant, kde hrát a všude by přišli lidé.
"WTA zvážila řadu konkurenčních nabídek prostřednictvím důkladného procesu v úzké spolupráci s Radou hráček WTA. Výběr místa je založen na mnoha faktorech, včetně logistiky hráčů, cestovní dostupnosti, kapacity místa konání a odhodlání podporovat ženský tenis," odůvodnilo výběr Cancúnu vedení WTA.
Pozitivní je, že nerozhodovaly peníze, jinak by se hrálo v Saudské Arábii. I tak si vedení Ženské tenisové asociace protiřečí. Cestovní dostupnost a logistika nebude lepší, než kdyby se hrálo v Evropě, nebo v Číně, kde se navíc bude hrát WTA Elite Trophy (malý Turnaj mistryň). Navíc to, že ve Guadalajaře měl Turnaj mistryň "úspěch" (i když v Evropě by byl divácký zájem ještě větší), neznamená, že v Cancúnu, lázeňském městě na pobřeží Karibského moře, to bude stejné. Forth Worth touto skutečností loni nemile překvapil.
Jestli se chybami člověk učí, tak WTA se nepoučila loňskou sezónou. WTA Finals se loni hrálo na území Texasu ve Forth Worthu a hned den po finále začínal Billie Jean King Cup v Glasgow. Jestli vám připomíná kombinace Cancún - Sevilla stejný problém, je tomu skutečně tak. Sama Iga Swiatek zmínila, že to byla chyba.
"Tato situace není bezpečná pro naše zdraví a může způsobit zranění," zmiňovala současná světová dvojka. Není divu, že sama tuto kombinaci neabsolvovala.
I letos hráčky jako Swiatek, Gauff, Pegula nebo Vondorušová s Muchovou, které obě cílí ke kvalifikaci na WTA Finals, to budou mít s přesunem těžké. To stejné ve čtyřhře hráčky typu Storm Hunter nebo český pár Krejčíková/Siniaková.
„Hráčky teď létají levá, pravá. Z Guadalajary do Pekingu, pak zase do Cancúnu a potom je na programu Sevilla. Ty organizace jim dávají hrozné kapky,“ řekl pro Sport.cz kapitán českého týmu Petr Pála.
Češi chtěli odklad svého úvodního zápasu, právě i ke skutečnosti, že na Turnaji mistryň budou mít nejspíše nejčetnější zastoupení. Neuspěli, a tak necelé dva dny po konci WTA Finals rozehrají úvodní duel ve skoro osm tisíc kilometrů vzdálené Seville.
Nejextrémnější program by mohla absolvovat Bára Krejčíková. Ta se s největší pravděpodobností kvalifikuje na Turnaj šampionek (WTA Elite Trophy), týden nato by hrála WTA Finals ve čtyřhře v Mexiku a další týden BJK Cup v Seville. Na cestu kolem světa už není potřeba 80 dní.
Podívejme se, že vše může fungovat, a to i spolupráce mezi ITF a WTA. Zdárným případem, jak se to dá zvládat s ITF, je ATP. Davis Cup i Laver Cup jsou součástí dohody mezi oběma organizacemi a v kalendáři jsou všechny akce bez problémů. Mezi US Open a Laver Cupem nejsou takřka žádné turnaje, poté následuje přesun do Asie (kde se uskuteční i pětistovky a tisícovka) a následně návrat do Evropy skrze menší turnaje až po Masters v Paříži a Turnaj mistrů.
Po stránce logiky, logistiky, cestování a organizace představují mužské turnaje jiné kafe. WTA by si měla vzít z ATP příklad, a ne si dělat z turnajů trhací kalendář. A tenistky? Jestli si nedupnou, nejspíš se WTA z tohoto nesmyslného rozložení turnajů nikdy nepoučí.
