Arthur Fils, mladý francouzský tenisový talent, se v posledních letech rychle prosadil na ATP okruhu a stal se jedním z nejzajímavějších jmen ve světovém tenise. Jeho cesta ke slávě začala v mládí, kdy ho otec, bývalý basketbalista, vedl k tvrdé práci a nezlomné vytrvalosti. Filsova kariéra, která zahrnuje vítězství na prestižních turnajích a rychlý vzestup v žebříčku, ukazuje jeho obrovský potenciál. S obdivem k ikonám jako Roger Federer a Jo-Wilfried Tsonga se Arthur Fils neustále posouvá vpřed a je považován za jednoho z největších talentů nové generace.
Nejnovější rekordman na okruhu ATP, Arthur Fils se narodil na předměstí Paříže. Jeho rodina sice nebyla tenisově založená, ale ke sportu neměl vůbec daleko. Jeho otec, původem z Francouzských Antil, byl nadějným basketbalistou a v začátcích kariéry svého syna se stal jeho mentorem a trenérem. „Vždy to bylo stejné: Nikdy se nevzdávej, dej 100 procent a uvidíme, co se stane. Na kurt nechodíš jen kvůli účasti — chodíš tam, abys vyhrál,“ odpověděl Fils na otázku, co se od otce naučil.
Pod vedením otce se začal tenisu věnovat už v pěti letech a netrvalo dlouho, něž si ho všimli profesionální trenéři. Když mu bylo dvanáct začal trénovat pod Francouzskou tenisovou federací, ale i dále poslouchal rady svých rodičů. „Moji rodiče hrají velkou roli v mém rozvoji, možná tu největší. Samozřejmě, že na kurtu jsem to já, kdo hraje a drží raketu, ale oni mě vždy podporují a hodně mi pomáhají. Mají opravdu velkou roli.“
Sám Fils říká že jeho tenisovým idolem je Roger Federer. „Na kurtu působil velmi uvolněně a bylo radost ho sledovat hrát,“ zároveň přiznal, že díky jeho silovému přístupu se podobá na Tsongu. „Tím jak hraji, je Jo-Wilfried Tsonga ten, s kým se nejvíce ztotožňuji.“
Fils dal o sobě vědět už v juniorských kategoriích, když v roce 2020 vyhrál jeden z nejprestižnějších juniorských turnajů, Orange Bowl. O rok později se na Roland Garros ve dvouhře dostal do finále, které prohrál s Lucou Van Asschem. Čtyřhru však společně s Giovannim Perricardem dokázal vyhrát. Díky těmto i dalším skvělým výkonům vyšplhal až na třetí místo v juniorském světovém žebříčku. V letech 2023 a 2024 se také účastnil turnaje Next Gen ATP Finals, přičemž lepší výsledek zaznamenal během první účasti. Jako nasazená jednička se probojoval až do finále, kde prohrál po pěti setové bitvě se Srbem Medjedovičem.
Do seniorských turnajů poprvé nakoukl na Masters v Paříži. V osmnásti letech se tehdy stal nejmladším Francouzem, který se probojoval na turnaj úrovně 1000 od roku 2004, kdy se to povedlo Gaëlu Monfilsovi. Na první výhru si, ale musel ještě chvíli počkat. Hned v prvním kole podlehl Italu Fogninimu po třech setech včetně dvou tiebreaků.
Na začátku roku vyhrál svůj první titul na sérii Challanger a posunul se na 195. místo v žebříčku. V únoru se díky divoké kartě dostal na turnaj v Montpellieru. Tam se dočkal prvního vítězství, když porazil bývalou světovou sedmičku Richarda Gasqueta. Vítěztsví mu zachutnalo a probojoval se až do semifinále. To nakonec prohrál se tehdejší světovou patnáctkou Jannikem Sinnerem. Díky tomuto turnaji se stal prvním hráčem narozeným 2004 nebo později, který se dokázal probojovat do čtvrtfinále na turnaji ATP.
Pokračování dobré formy mu zajistilo divokou kartu na French Open. Hlavní vrchol jeho sezóny, ale přišel na turnaji v Lyonu. Ze 112. místa v žebříčku dokázal vyhrát turnaj úrovně 250 a stal se nejmladším výhercem tohotu turnaje posunul se na 63. místo a stal se nejmladším hráčem v tehdejší světové stovce. Zároveň se stal i nejmladším výhercem turnaje v roce 2023 a vyhrál cenu pro nováčka sezóny.
Rok 2024 začal povedenými turnaji v Monte Carlu a Barceloně, díky čemuž se posunul na 32. místo v žebříčku. Na Wimbledonu zaznamenal zatím svůj nejlepší výkon na Grand Slamu, kdy se dostal až do čtvrtého kola, kde jeho cestu zastavil Australan de Minaur. Na turnaji v Hamburgu zaznamenal svůj první titul na úrovni 500. Z pozice nasazené pětky při cestě za titulem porazil nasazenou trojku i dvojku a ve finále vyhrál proti jedničce Alexandru Zverevovi a poprvé se dostal do elitní dvacítky.
Na podzim si připsal už třetí titul z okruhu ATP tentokrát v Japonsku. Během turnaje porazil čtyři soupeře z elitní dvacítky, včetně Taylora Fritze a Bena Sheltona.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Letošní sezóna se mu povedla zahájit velice slušně. Na turnajích v Indiana Wells, Miami a teď v Monte Carlu se mu jako jedinému povedlo dostat do čtvrtfinále na prvních třech turnajích Masters. Fils se stal nejmladším hráčem, kterému se to kdy povedlo a to dokazuje, že kromě talentu nepostrádá ani konzistenci, která u mladých hráčů často bývá problém. Kromě něj se to za posledních šest let povedlo pouze Sinnerovi (2x), Fritzovi a Medveděvovi. Taková společnost hráčů napovídá, že Fils nemá do elitní desítky vůbec daleko.
Ve třetím kole Fils se utkal s nasazenou sedmičkou a vítěze turnaje z roku 2023 Andreye Rubleva. Dva sety v poměrech 6:2 a 6:3 mu stačili k postupu.
Jeho dalším soupeřem byl dnes v Monaku Carlos Alcaraz. Vyrovnaném první set, plný ztracených podání vyhrál Fils 6:4. Během zápasu bylo vidět, že ani jeden z tenistů není v nejlepší formě, protože společně zapsali 94 nevynucených chyb. Stejně vyrovnaný byl i druhý set, ale tentokrát skončil pro Alcaraze 7:5. V posledním sadě však Alcaraz ukázal svoji mentální odolnost a s přehledem 6:3 a v semifinále se utká proti dalšímu Španělu Fokinovi.
