Dříve, když se řekla slova "italský tenista", tak každému naskočil pojem antuka. Nyní má ale Itálie skvělou nastupující generaci hráčů, kterým chutnají spíše tvrdé povrchy. Samozřejmě, stále má tato země hráče, kteří budou hrát svůj nejlepší tenis právě na antuce, takovým příkladem je třeba Fabio Fognini. Jak jsme již ale mohli na některých turnajích zaregistrovat, hráči jako Sinner či Berrettini jsou velice dobří i na jiných površích. V porovnání s další tenisovou velmocí, Francií, je na tom Itálie, co se týče mladých talentů, o poznání lépe.
Dalo by se tvrdit, že italský tenis byl, v posledních letech, ve srovnání s tím francouzským vždy o něco pozadu, jelikož Francie měla a stále má hráče jako je Gael Monfils, Richard Gasquet, Gilles Simon či Jo-Wilfried Tsonga. Všem těmto hráčům je již ale přes třicet a dá se konstatovat, že se propadají žebříčkem ATP a profesionální tenis pomalu opouštějí. O kvalitě této francouzské generace se nedá tvrdit nic jiného, než že byla opravdu výjimečná a všichni tito hráči zaznamenali mnoho úspěchů.
U Itálie tuto generaci zastupuje Fabio Fognini a Andreas Seppi. To je ale vše. Oba tito hráči mají nahráno nejvíce zápasů právě na antuce, na které byla Itálie vždy nejúspěšnější a která pro její tenisty byla logicky volbou číslo jedna.
Srovnání této generace už starších hráčů na okruhu vyznívá jednoznačně pro Francii.
??? pic.twitter.com/SWbjYVJfvm
— Gael Monfils (@Gael_Monfils) June 30, 2021
Nyní se karty obrací a je to právě Itálie, která produkuje opravdu úžasné a výjimečné hráče. Neustále slýcháme o Matteu Berrettinim, Janniku Sinnerovi, Lorenzu Sonegovi či Lorenzu Musettim, a všichni jsou to opravdu velmi talentovaní mladíci, kteří mají téměř vše teprve před sebou. Připomeňme, že Matteo Berrettini je již ve svých 25 letech na 9. místě světového žebříčku a má na svém kontě již pět titulů z okruhu ATP. Jannik Sinner, teprve 19letý hráč, je na 23. pozici žebříčku ATP a získal již tři tituly. Právě on je považován za aspiranta na světovou jedničku mužského tenisu a má k tomu nakročeno více než dobře.
Naopak Francie tápe. Jediným mladíkem, který stojí za zmínku a je již v žebříčku ATP vysoko postaveným hráčem, je Ugo Humbert. Dalšího mladého talentovaného Francouze byste hledali těžko a troufám si i tvrdit, že marně. Z první stovky můžeme ještě zmínit Corentina Mouteta, kterému se ale zatím nepodařilo proniknout do TOP 60.
Můžeme pouze spekulovat, jak to bude vypadat za dalších pět let, zda se nějaký francouzský mladík vytáhne a ukáže se světu, jako tomu bylo u Jannika Sinnera. Francie se zatím musí spolehnout na Uga Humberta a věřit, že se ještě nějaký talent objeví.
Work in progress ? pic.twitter.com/Dr6Xz2ziB2
— Jannik Sinner (@janniksin) June 27, 2021
Mezi nastpující italskou generací a mezi tou, která se bude pomalu loučit, bychom měli definovat hlavní herní rozdíly. Dříve byli Italové ti, kteří měli rádi dlouhé výměny. Pokud se podíváme třeba na Sinnera nebo na Berrettiniho, všimli bychom si jejich skvělého servisu a velikých ran z forhandu i backhandu, díký kterým dokáží výměnu rychle ukončit. Povrch je také výrazným rozdílem těchto dvou generací. Starší preferuje antuku, a to jednoznačně. U té vycházející to je trochu jinak. Ano, na antuce dokáží zahrát skvěle, ale mladící preferují spíše rychlejší povrchy a také tomu odpovídá jejich styl hry.
Jediný zmíněný francouzský talent Ugo Humbert se také přiklání spíše na stranu rychlejších povrchů, hlavně v halách.
Nedá se úplně říci, čím to je, ale italský tenis je před tím francouzským o krok, možná i o dva, vpřed. Rozhodně to bude Itálie, která bude v mezinárodních soutěžích, například v Davis Cupu, tím hlavním favoritem, i když jím byla v posledních letech právě Francie. Je otázkou, zda to italskému tenisu vydrží a bude nám stále předvádět nové a nové talenty, nebo zda se to opět změní a nějaká jiná země vychová novou generaci vynikajících tenistů.
Rozhodně nás sledujte také na Facebooku a Instagramu, aby Vám neuniklo něco nového z tenisového světa.
