Karolína Plíšková zdolala bělorusku Arynu Sabalenku a dostala se do svého prvního finále ve Wimbledonu. Ve stejné situaci je i její soupeřka Ashleigh Barty, která v semifinále porazila vítězku z roku 2018 Angelique Kerber. Podaří se Karolíně Plíškové napodobit triumf ve Wimbledonu jako před deseti a sedmi lety Petře Kvitové?
„Už je to tady?!“ Ano, vybavujete si správně pověstnou hlášku z oblíbené české komedie Zdeňka Trošky. Karolína Plíšková se dostala do finále Wimbledonu. Cesta to byla ovšem dlouhá a trnitá, protože není veřejným tajemstvím, že Rodačka z Loun nemá pažit All England Clubu úplně v lásce. Nevzala ho na milost ani po vítězství nad běloruskou sirénou Arynou Sabalenou. Nutno podotknout, že slova české hráčky nesmíme brát úplně vážně, ale víte, jak se to někdy říká? Hranice mezi láskou a nenávistí je tenká, tak se třeba nakonec dočkáme, že i Plíšková vůči Wimbledonu pookřeje.
Před semifinálovým zápasem byla Plíšková v pozici outsiderky. Řada lidí favorizovala Bělorusku Arynu Sabalenku, která na turnaji předváděla velice solidní výkony, avšak na českou hráčku si nepřišla. Karolína Plíšková sice prohrála první set a mnoho lidí u obrazovek si říkalo: "tak to je konečná a druhý set dopadne 6:0". Situace byla ovšem jiná. Vytáhla Češka se zkoncentrovala a poučila se z toho, co se v prvním setu nedařilo, neházela flintu, v tomto případě spíše raketu, do žita a věřila, že to může zvládnout. Ve druhém a třetím setu nedovolila soupeřce proměnit ani jeden brejkbol a sama využila hned dva. Svou hrou deptala běloruskou ranařku, která nedokázala úplně držet emoce na uzdě. Plíšková si s ledovým klidem došla pro vítězství.
Karolína Plíšková stylově zakončila zápas esem, kterému předcházel nepovedený nadhoz. Tento okamžik jí nerozhodil, naopak se pousmála a bez jakýchkoliv skrupulí zápas ukončila.
Ashleigh Barty, aktuální světová jednička, postoupila do finále přes Němku Angelique Kerber. Na rozdíl od Plíškové k tomu potřebovala jen dva sety, nicméně i ona měla v druhém setu problémy a rychle prohrávala 0:3, načež se vzchopila a dotáhla i druhý set do vítězného konce. Barty hrála soustředěně a nedovolila levoruké Kerber hrát její obrannou hru. Rozbíjela rytmus hry svým nepřejemným a pověstným slajzem. Pomáhala si také skvělým podáním, díky čemuž získávala mnoho bodů takřka bez práce.
Australanka byla od začátku turnaje jednou z favoritek na titul, i když v prvních kolech nepředváděla zrovna nejlepší tenis. S postupem do dalších kol, se její tenis zlepšoval, získala potřebné herní sebevědomí a hráčkám nic nedovila. V zásadě největší potíže měla hned v prvním kolem proti Carle Suaréz-Navarro.
Vztah Barty k Wimbledonu je odlišný od toho, jaký ho má Karolína Plíšková. Wimbledon je její nejoblíbenější grandslam. Důvodů může být mnoho, ale ten hlavní bude asi ten, že v roce 2011 zde vyhrála svůj juniorský grandslam. Navíc její hře tráva sedí. Proto je zajímavé, že první vavřín turnaje této velikosti získala na pařížské antuce.
Letošní finále Wimbledonu píše dva rozdílné příběhy dvou skvělých hráček. Na jedné straně je Ashleigh Barty, která se rozmýšlela v jedné své fázi kariéry, zda v tenise pokračovat nebo hrát kriket. Zariskovala a odešla od tenisu, ale po nějaké době se vrátila, dřela a došla si pro prvním úspěchy až ke svému vytouženému Wimbledonu.
Na druhé straně se píše kapitola příběhu, který začal na US Open 2016, kdy se Karolína Plíšková dostala poprvé přes třetí kolo grandslamu. Došla do finále, kde podlehla Angelique Kerber. Přestože na sobě dál pracovala, nedařilo se jí finále zopakovat. Její cestu provázelo mnoho změn, úspěchů, možná i trochu pádů, ale vydržela, což je hlavní.
Možná by se zde hodilo rčení „víra hory přenáší“. Věřit v sebe a své schopnosti je důležité a tyto dvě tenistky jsou toho důkazem.
Teď trochu vážněji a více analyticky. Favoritkou zápasu bude Ashleigh Barty, která vede i ve vzájemné bilanci zápasů nad Karolínou Plíškovou (4:2 pro Barty). Barty má skvělý servis, výborný slajz a obecně velmi pestrou hru, kdy využívá prostor celého kurtu. Naopak Plíšková se opírá o tvrdé údery a vynikající servis. Nabízí se otázka, může Plíšková vůbec Barty porazit? Budu se asi opakovat, ale podobný příběh se psal nedávno u Báry Krejčíkové. Nikdo to nečekal a vyhrála. Říká se, že naděje umírá poslední, možná proto jako jediná zůstala na dně Pandořiny skřínky?
A co říct závěrem? Snad mi to příznivci Ashleigh Barty prominou, ale „hodně štěstí, Kájo! Věř si!“
