Donna Vekič prožila na Wimbledonu kariérní úspěch, poté co proniknula jako nenasazená hráčka do semifinále. Do této fáze turnaje se Chorvatka dostala až na 43. pokus. Před ní jsou pouze čtyři hráčky, které potřebovaly více účastí na svůj premiérový postup. Žebříčku vévodí Češka Barbora Strýcová.
Osmadvacetiletá Donna Vekič je aktuálně na 37. příčce žebříčku WTA, a tak do grandslamového turnaje vstupovala jako nenasazená tenistka. V prvním kole si poradila s Číňankou Xiyu Wang 3:6, 6:3, 6:4. Dále porazila Rusku Eriku Andreevu 6:2, 6:3 i nasazenou osmadvacítku Ukrajinku Dayanu Yastremskou 7:6, 6:7, 6:1. V osmifinále přemohla Vekič i bývalou světovou dvojku Španělku Paulu Badosu 6:2, 1:6, 6:4. Její další soupeřkou se stala Novozélaňďanka Lulu Sun, která překvapila celý All England Club, když se z kvalifikace dostala až do čtvrtfinále.
Donna Vekič dlouho nemohla vzít soupeřce její podání. Až za stavu 5:7 a 4:3 se jí povedlo odskočit o dva gamy. Bohužel následně přišla o svůj servis, ale v desáté hře srovnala zápas na 1-1. V rozhodujícím dějství vyhrála šest gamů v řadě a vedení 5:0 už nepustila. Po výsledku 7:5, 4:6, 1:6 postoupila rodačka z Osijeku do semifinále.
"Vůbec nevím, jak jsem to otočila. V prvních dvou setech jsem se cítila, jak bych na kurtu umírala," řekla Vekič v pozápasovém rozhovoru.
Donna Vekič zvládla projít přes čtvrtfinále grandslamu až na třetí pokus, poté co překonala svá maxima z US Open 2019 a Australian Open 2023.
"V boxu mám spoustu lidí, bez kterých bych tady dnes nebyla," dodala Vekič, která před třemi lety podstoupila operaci kolene.
Semifinále na majoru si Donna zahraje jako třetí Chorvatka po Ivě Majoli (Roland Garros 1997) a Mirjaně Lučič (Wimbledon 1999 a Australian Open 2017). Navíc Majoli došla před 27 lety v Paříži do finále zatím jako jediná a nakonec získala i titul.
Donna Vekič se v semifinále střetla s Italkou Jasmine Paolini, která se na letošním Roland Garros dostala až do finále. Jejich společný souboj se zapsal do historie Wimbledonu jako nejdelší zápas ženského semifinále, který trval 2 hodiny a 51 minut. V prvním setu dominovala Chorvatka, jenž šla po výsledku 6:2 do vedení po 36 minutách. Prostřední dějství bylo vyrovnané a v desátém gamu měla Vekič možnost srovnat na 5:5. Bohužel nabídla Paolini brejkbolovou šanci a ta ji využila a srovnala na 1-1.
Po tomto stavu se Vekič vydala na několik minut do útrob stadionu, aby se uklidnila. Následně vzala Italce hned úvodní servis a později vedla 3:1. Jenže Paolini dokázala stav vyrovnat a v jedenáctém gamu šla do vedení 6:5. Poté Donna dokázala i přes nabízený brejkbol hrozbu zlikvidovat, a tak o vítězce musel rozhodnout super tiebreak. Ten byl velice emotivní hlavně ze strany Vekič, a také vyrovnaný. Nakonec se tou šťastnější stala Jasmine Paolini.
Ta se v posledních dnech stala první italskou semifinalistkou a teď i finalistkou Wimbledonu. Pokud by dokázala ovládnout grandslam, tak se stane třetí Italkou v historii, která se to povedlo. Před ní to zvládla Francesca Schiavone (French Open 2010) a Flavii Pennetta (US Open 2015).
Chorvatská tenistka čelila zraněním nohou a chodidel v letech 2021 a 2022. Poté nastala zhruba roční krize v její kariéře a na loňském Wimbledonu to už vypadalo, že je krize zažehnána. Nejdříve porazila Číňanku Shuai Zhang, a následně i Američanku Sloane Stephens po třech setech. V dalším kole však narazila na budoucí šampionku Češku Markétu Vondroušovou.
Na letošním Australian Open vypadla Vekič hned v prvním kole. Dále na Roland Garros došla jen do třetího kola a začala propadat panice. Následně rozšířila svůj tým o bývalou americkou tenistku Pam Shriver. Ta jí pomohla se oklepat z porážky v Paříži, kdy nestačila v super tiebreaku na Srbku Olgu Danilovič. Společně se přeorientovaly na travnatý povrch a na předchozím turnaji v německém Bad Homburgu došla Donna až do finále.
"Neměla jsem žádnou energii, žádnou motivaci dál trénovat, tlačit, protože jsem měla pocit, že posledních pár měsíců jsem dala tenisu všechno, a nedosahovala jsem výsledků, které jsem tak trochu očekávala," řekla Vekič v úterý na Wimbledonu.
