Neúspěch českého týmu ve Valencii stál místo kapitána českého daviscupového týmu. Jaroslav Navrátil na stejném místě, kde se loni celému týmu povedl velký úspěch, zažil o rok později velký propadák. Tenis má ale krátkou paměť a jde o to, co je tady a teď. V tuhle chvíli ještě doznívá kritika na adresu Jaroslava Navrátila, ale až odezní, dojde na rozlučku před plnou halou, jak slibuje předseda svazu Jakub Kotrba. Teď jen doufat, že nový vítr povane správným směrem. První náznak je slibný.
V loňské sezóně vyhrála čtveřice Lehečka, Menšík, Macháč a Pavlásek všechny tři zápasy v osmifinálové skupinové fázi Davis Cupu poměrem 3:0, celkové skóre tedy ukazovalo 9:0 a žádný prohraný set. Kapitán Jaroslav Navrátil mohl reprezentanty začít připravovat na čtvrtfinále. Celý tým byl oslavován, včetně kapitána, za skvělý výkon v nelehké skupině. O rok později, přiznejme si, že skupina byla ještě těžší, vůbec nejtěžší ze všech, skóre 1:8 a poslední místo za Španělskem, Austrálii i Francií. Napjatou atmosféru, kterou přinesly problémy od úvodního zápasu, a nešťastná slova kapitána nezachránily ani výkony přímo na kurtu. Najednou se socha Jaroslavu Navrátilovi nejenom přestala stavět, ale všichni začali přemýšlet, jestli ji okamžitě nesundat.
Tým se za rok nezhoršil, o tom letošní neúspěch nebyl. Vždyť nás dokonce trojice našich singlistů namlsala postupem do třetího kola US Open. Kluci měli zase bojovat o finálovou osmičku, ale nestalo se. Všechno začalo křečemi Tomáše Macháče v zápase s Alcarazem a pokračovalo horečkou Lehečky po zápase s Bautistou. A najednou se tým rozpadl. Něco, co jsem nezažil u žádného týmu za několik let sledování tenisu. Nezažil to ani Navrátil za 18 let u kormidla českého daviscupového týmu.
Dva zdraví hráči, z toho jeden singlista a druhý deblista. To nemusíte být Einstein, abyste si dokázali odpovědět, že jste v maléru. Nemusíte být ani jasnovidec, abyste věděli, že kvótu pěti hráčů v týmu nezavedla do pravidel ITF pro srandu králíkům. Sám Navrátil říkal, že jim není a tím chtěl omluvit čtyřčlennou nominaci. Ano, týmu to prošlo v roce 2021 i 2023, ale bohužel už ne letos.
Za normálních okolností by si pátý hráč nezahrál, ale jak dobře zmínil bývalý reprezentant Lukáš Dlouhý, Davis Cup je placený ITF, takže nás nic pátý hráč nestojí. Pouze ostatní členové týmu dostanou nižší prémie, ale to snad nemůže být ani argument. Pět hráčů má jednoduše jezdit pořád. O tom, že tato čtveřice je to nejlepší, co máme, se nemusíme bavit. O tom, že by Víťa Kopřiva ani nikdo jiný český tým nespasil, taktéž ne. Jde jednoduše o princip. Výsledek by jiný z největší pravděpodobností nebyl.
Tím pátým hráčem neměl být ani Kopřiva, který by, pokud by se nic nestalo, jen celý týden tleskal a fandil (místo toho vyhrál challenger a výrazně si bodově pomohl, aby udržel své postavení na žebříčku), ani Svrčina, který spadl už mimo kvalifikaci grandslamů, ani Veselý, po kterém se zase slehla zem. Jako poslední do party měl jet, za mě, některý z juniorů.
Čeští mladíci neustále dosahují na finálové účasti na juniorských grandslamech a Navrátil jako by zapomněl, že takhle kdysi začal do týmu začleňovat už zmíněné borce, jakými jsou Veselý, Lehečka, Macháč nebo v nedaleké minulosti Menšík. Máme tolik šikovných mladíků: Mrva, Kumstát, Brunclík a další. Nic. Ano, ani ti by s použitím slov kapitána neměli stejně jako Kopřiva úroveň na to střetnou se s kvalitou hráčů ve finále Davis Cupu. Raději bych ale viděl dostat Brunclíka dva kanáry od Kokkinakise, než bezmocného Macháče skrečujícího ve druhém gemu zápas s Popyrinem.
Kapitán Navrátil si ale za nominací stál, a ještě zkritizoval Macháče, že měl vydržet déle. Macháč tam neměl vůbec co dělat a kdyby tam jakýkoliv pátý hráč byl, ani nemusel. Možná smutné, že o juniorech nikde nepadlo ani slovo.
Asi dobře, že neriskoval zranění Pavláska ve dvouhře. To už bychom byli celému tenisovému světu opravdu jen k smíchu.
Osmnáct let představuje dlouhou dobu. Jaroslavu Navrátilovi prošly pod rukama čtyři generace českých reprezentantů, a i když mu teď můžeme vyčítat celý svět, odváděl skvělou práci. On stvořil pár Berdych-Štěpánek a dovedl tým třikrát do finále, z toho dvakrát získal salátovou mísu. Přečkal s týmem i generační obměnu tak, že jsme nikdy nespadli do horší soutěže než do "druhé ligy". Na konci svého působení vybudoval mladý tým s potenciálem, který předává svému nástupci Tomáši Berdychovi. Je to symbolické, finalista Wimbledonu při jeho debutu pomohl týmové výhře nad Nizozemskem třemi body. Nicméně na něj nečeká jednoduchá úloha. Bude se muset oprostit od toho, co stálo Navrátila jeho místo. Musí český výběr opět naučit dýchat s tím, že i když nejste v té vyvolené čtyřce, dveře máte otevřené. Ono se pak taky může stát, že nám zase zůstanou oči pro pláč, až tato generace odejde jako v případě Berdycha se Štěpánkem.
