Je známo, že hodně tenistů má své vlastní rituály, bez kterých nemohou vstoupit na kurt. V jejich hře to hraje obrovskou roli, jelikož se říká, že tenis je především o správném psychickém nastavení. Je tedy možné, že řada tenistů by bez svých rituálů neodehrála zdaleka tak kvalitní zápas, než jaký jsou schopni odehrát za běžných okolností. Pojďme se spolu podívat na pár zajímavých rituálů, které tenisté rádi využívají.
Pokud sledujete tenisové zápasy pravidelně, nemohli jste si nevšimnout, ať už v mužském či ženském tenisu, hlasitých výkřiků či vřískotů po odehrání míčku. Pro většinu je to zřejmě pouze něco jako úleva po úderu. Můžeme to zaznamenávat především na konci zápasu, kdy jsou oba aktéři zápasu unavení a tímto si pomáhají. Řada tenistů to ovšem využívá jako taktiku a může to dospět až v mírnou provokaci hráče na protější straně. Je to určitě velice nepříjemné, když se chcete soustředit na hru a protihráč neustále po odehrání míčku heká. Známou hráčkou v tomto ohledu byla Maria Šarapovová, která hlasitým vřískotem po každém odehraném míčku často až iritovala své soupeřky. Dalšími velmi známými hráčkami jsou v tomto ohledu Monica Niculescu, Viktoria Azarenka či Sara Sorribes Tormo. Některé hráčky či hráči si tím zase pomáhají proto, že jim to přidává na intenzitě úderů.
Pro mnoho tenistů je servis nejdůležitějším článkem jejich hry. Proto jsou pro ně také velmi důležité rituály před uvedením míčku do hry. Servis rozhoduje ty největší zápasy a pokud se hráč cítí při podání v pohodě, dodává mu to sebevědomí i v průběhu hry. Alexander Zverev si například před každým podáním vyhrne tričko a podívá se do hlediště. Saša je také mimo jiné velice známý svými řetízky, které nosí na každý zápas a nedá na ně dopustit. Dominic Thiem si vždy před podáním hodí balonek na vnější stranu ruky a následně ho chytí do dlaně. Vypadá to, jako kdyby se mu balonek překuloval po ruce. John Isner si zase míček vždy jednou prohodí mezi nohami. Denis Shapovalov má rituál podobný, ale míček si mezi nohami prohodí hned dvakrát.. A asi každý pak zná rituál Rafaela Nadala. Nejprve si narovná kraťasy tak, aby mu dokonale seděly, poté si upraví rukávy na ramenou, následně si zkontroluje, zda má vlasy krásně za uchem a až poté servíruje. Takto to dělá pokaždé, ať už se jedná o první či druhé podání.
Zajímavým rituálem je také to, že hodně hráčů chce hrát výměnu s tím samým míčkem, se kterým předešlou výměnu vyhráli. Děje se to tak především po dobrém prvním servisu, ať už skončí esem či přímým bodem z podání. Může to být ale také proto, že se jim výměna dokonale povede a věří tomu, že to minimálně stejně dobře půjde znovu s tím samým míčkem. Z hráčů to dělá například Dustin Brown, který si vždy po dobrém podání vyžádá ten samý míček. Chudáci podavači jsou z toho však někdy zmateni, zvlášť když nerozumí anglicky nebo nechápou jeho gestikulaci. To jim to poté musí vysvětlovat hlavní rozhodčí.
Zajímavý rituál měl Andre Agassi na Roland Garros v roce 1999. Zapomněl si totiž vzít na zápas spodní prádlo. No a jak to dopadlo? Zápas vyhrál a v dalších zápasech na French Open již spodní prádlo nenosil. Celý turnaj nakonec vyhrál. Mezi další známé rituály patří například utírání se do ručníku po každé výměně, rovnání si lahví na pití či opakující se složení jídelníčku před každým zápasem.
