Před zápasom s Verdascom som nemel velká očekávanie. Po tom čtvrtfinálovom zápase som vedel, že som sa dostal na Wimbledon, tak potom sem bol vysloveně uvolněný. Nevnímal som žádný tlak. Samozrejme vedel som, že Verdasco je velmi kvalitný hráč, hoci už je starší. Stále to ale je nebezpečný hráč, ktorého som sledoval. Bola to pre mňa skvelá zkúsenost. Ten výsledok bol prekvapivý i pre mňa, ale znova som pokračoval ve výkonech z předchozích zápasů, bol som bezchybný a dokázal som to udržet celý zápas.
V semifinále jste se dočkal první výhry nad hráčem první stovky a dostal jste se do prvního finále na okruhu ATP. Jaké Vám v hlavě probíhali pocity?
To semifinále bolo velmi náročné, protože Delbonis má momentálne možno najlepšiu formu. Na antuce porazil dobré hráče. Do zápasu som šel s tým, že idem vyhrať. Mal som prirozený rešpekt z něho, lebo vedel som, že hraje dobre, ale nevzdával som sa ani když jsem prohrával s breakom v druhom a lebo ve treťom sete tak som sa nikdy nevzdával. Vedel som, že se to može zmenit každou loptou. Nemal až takový servis, kde by som si povedal “Sakra, ide servírovat, nemám šancu.” Takže oplatilo sa bojovat samozrejme a pocity boly doslova úžasné, že som došel do prvního ATP finále. To bylo niečo, na co snad nikdy nezabudnem.
