Trojnásobná grandslamová vítězka, majitelka stříbrné medaile z Londýna a zatím poslední Češka, která dokázala zdvihnout trofej na Turnaji mistryň. Všechny tyto zmiňované výsledky zaznamenala ve čtyřhře. Andreu Sestini Hlaváčkovou už necelé dva roky na turnajích bohužel nevídáme. V únoru 2019 oznámila těhotenství a kariéru přerušila. My jsme si s ní ale pro vás připravili rozhovor.
Dobrý den. Před Vaším jménem jsem zmínil, že jste grandslamová vítězka. Je to spojení, které Vás pokaždé potěší, i když jste ho jistě slyšela už mnohokrát?
Samozřejmě, že mě takové oslovení kdykoliv potěší. Protože mi to vlastně připomene to, co jsem během své tenisové kariéry dokázala. Jsem na to opravdu hrdá.
Vaše dcera letos oslavila první narozeniny. Povězte, je složitější vyhrát grandslam, nebo být matkou na plný úvazek?
To se asi nedá vůbec porovnat. Matkou na plný úvazek je většina žen, ale grandslam tolik žen nevyhraje. Myslím si, že by bylo hrozně těžké být matkou na plný úvazek a zároveň vítězkou grandslamu. (směje se)
Na Instagramu, kde máte přes 50 000 sledujících, zveřejňujete i situace, které by většina lidí nezveřejnila. Přijde Vám důležité ukazovat nejen ty pozitivní situace v životě?
Přijde mi to určitě důležité. Já si myslím, že na mém Instagramu není nic navoněného a přefiltrovaného. Je tam prostě můj život. Zároveň tam ukazuji své přátelé, rodinu i svou dceru. Ukazuji tam i věci, které se mi nepovedly. Jediné, co nechci ukazovat lidem je, když mám špatnou náladu. Myslím si, že Instagram je o tom, že by se lidé měli pobavit a odreagovat.
Zmínil bych naposledy Váš pád z kola. Při popisu, co se stalo, jste to brala velmi s humorem. Jaká byla první reakce manžela?
Naše první reakce byla klidná, ale i trochu panická. Manžel se bál, zda nemám něco zlomeného. A naštěstí jsem zlomeninu neměla, akorát mě bolely zuby. Manžel i přes pohled na krev po celé tváři zachoval klid. To mi také pomohlo, protože jsem se bála a byla v šoku.
Jednomu internetovému zpravodajství jste prozradila, že až jednou ukončíte kariéru, ráda byste se věnovala komentování zápasů. Takovýchto příležitostí jste už několikrát využila. Dokonce jste letos při Tipsport Elite Trophy plnila roli reportérky přímo na kurtu. Naskytla se už nějaká velká nabídka?
Když jsem žila chvíli v Londýně, tak se mi otevíraly dveře do mnoha televizí. Například Eurosport nebo WTA TV. Příští rok bych ale měla pro světovou televizi komentovat Billie Jean King Cup v Budapešti. Tak doufám, že mi to Covid dovolí, protože jsem to měla komentovat už letos. Dále mám obrovskou výzvu, že bych měla jet na olympiádu a plnit roli reportérky. V Česku jsem zatím žádnou stálou pracovní nabídku sice nedostala, ale stejně budu mít příští rok plné ruce práce se vším ostatním.
Před osmi měsíci proběhla zatím poslední aukce, kterou jste uspořádala na svém webu. Máte ještě mnoho věcí, které byste neměla problém rozdat?
Bohužel ne. Spoustu věcí jsem takhle už přeprodala. Jsem ráda, že od roku 2011, kdy jsem s tím začala, tak se vždy podařilo vybrat peníze na dobrou věc. Alespoň mi po kariéře nezbylo tolik věcí ve skříních. V současné době mám už jen jednu plnou tašku. V ní jsou úžasné věci od různých sportovců, nejen tenistů. Vyskytuje se tam například i podepsaná raketa od Sereny Williamsové. To si schovávám na jednu obrovskou aukci, ve které bych chtěla vydražit velkou porci peněz. Zatím ale nevím, ke které příležitosti aukce bude.
Vydražila byste i trofeje z turnajů?
Ne. Nikdy bych to neudělala.
Na chvíli bych se vrátil ještě k tenisu. Je něco, co jste ve své tenisové kariéře nedokázala a mrzí Vás to?
Na konci kariéry jsem si uvědomila, že jediné, čeho jsem nedosáhla, a co jsem si hodně přála, bylo vyhrát Wimbledon. Ale nikdy bych to nestavěla tak, že by to byl neúspěch. Místo toho jsem vyhrála jiné grandslamy. Poté jsem nedokázala být první na světě ve čtyřhře, ale to nebylo nikdy to, co jsem si už od začátku přála.
Vím, že tato otázka byla už často kladená, ale jak nyní hodnotíte čtvrté místo na LOH 2016?
Hodnotím to jako největší dno mé kariéry, i přestože by to byl pro ostatní tenisty obrovský úspěch. Myslím si, že kdybych v semifinále nebyla dva matchbally od další jisté medaile, tak bych to třeba brala jako úspěch. Ale s okolnostmi, které se tam staly, jako byl například trefený míček do oka, to beru tak, že jsem si po olympiádě musela sáhnout na dno a najít novou sílu k pokračování v kariéře. Nebylo mi v tu dobu do zpěvu.
Máte doma ještě slavné holínky z olympiády v Londýně?
Ano. Jedny jsem si schovala a mám je doma. (směje se) Jsou u dveří a každý den na ně koukám, protože v nich mám lžíci na boty. Ty, co jsem vydražila, byly holínky ostatních Češek. Svoje jsem si chtěla nechat.
Byla jste příkladem tenistky, která ve čtyřhře spolupracovala jak s krajankami, tak s cizinkami. Hraje to nějakou velkou roli?
Myslím si, že je to spíš o tom, jak si osobnostně sednete v týmu. Jestli to je Češka nebo cizinka je jedno, pokud si rozumíte. Jde o tu chemii, kterou jsem vždy ve spoluhráčkách hledala, ale ne vždy našla. Musím říct, že ten konec kariéry po boku Báry Strýcové byl opravdu hezký. I ta kariéra vedle Lucky Hradecký měla úspěchy a krásné roky. Ráda na tyto spoluhráčky vzpomínám.
Ve světovém žebříčku patří mezi špičku právě týmy nestejné národnosti. Je to otázka kamarádství, nebo něčeho jiného?
Hlavní je ten herní potenciál, aby si holky sedly herně, a pak se vytváří to kamarádství na základě úspěchů.
Je nějaká hráčka, se kterou byste si chtěla po boku zahrát, přestože jste oznámila konec kariéry?
K tenisu bych se už vracet nechtěla, ale konec kariéry jsem ještě neoznámila. Neberu to jako velkou informaci a uvidím, zda to někdy oficiálně vyhlásím. Každopádně asi není hráčka, která by mě vrátila na kurty. Já tu kapitolu mám krásně uzavřenou.
Často se vídáte s Bárou Strýcovou. Bavíte se někdy o tom, co se v tenisovém světě událo?
No jasně. Mluvíme hlavně o tenisovém světě.
Máte už s manželem jasno, jak budou vypadat vánoční svátky?
Měli jsme být v Itálii, ale nakonec jsme doma. Štědrý den jsme měli s mojí rodinou už 20. prosince a 24. prosince se sejdeme s mými rodiči a dáme si Čínu k večeři. (směje se) Máme naplánovanou letos úplně jinou vánoční atmosféru. Kapra a salátu už máme plné zuby. Po svátcích bychom snad měli jet na hory s mojí sestrou do Krušných hor.
Každopádně Vám přejeme, abyste si je jako celá rodina užili. Děkujeme Vám za to, že jste si na nás udělala čas.
Děkuji mockrát.
Pokud si chcete přečíst další náš rozhovor, například s Barborou Krejčíkovou, tak klikněte zde.