Ahoj Andrew, gratuluji k titulu v Mostě. Jak moc si jeho zisku vážíš?

Zdravím, děkuju moc za gratulaci. Tohoto titulu si vážím ze všech úplně nejvíc, protože je to můj největší titul, který jsem získal. Byla to pětadvacítka v České republice a navíc na antuce, takže jsem moc rád.

Do turnaje jsi vstoupil dvěma hladkými výhrami, v nichž jsi ztratil dohromady jen šest her. Jak moc pro Tebe byly tyto úvodní zápasy důležité?

Řekl bych, že první dva zápasy jsem zvládl velice dobře. Jak říkáš, moc gemů jsem neztratil. Přišlo mi, že jsem hrál poctivě. Šel jsem si pro to a uhrával jsem si ty míče, takže mi to dodalo zdravé sebevědomí do dalších zápasů.

Ve čtvrtfinále ses již počtvrté utkal s druhým nasazeným Davidem Poljakem. Naposledy jsi s ním hrál v Ostravě, kde jsi také získal titul. V čem se zápas lišil od toho minulého?

Zápas s Davidem Poljakem byl určitě hodně náročný. Lišilo se to hlavně povrchem. Teď jsme hráli na antuce venku, což je samozřejmě něco jiného než v hale na hardu, kde jsme spolu hráli dva minulé zápasy. Ty mohl vyhrát úplně kdokoliv. Toto utkání jsem zvládl o kousek lépe a mohl jsem jít dál.

Dalším soupeřem byl juniorský finalista Australian Open Jakub Menšík. Jaké u tebe převažovali pocity po postupu do finále?

Po postupu jsem byl hodně spokojený. Ve finále pětadvacítky jsem ještě nikdy nebyl. Už ten postup byl pro mě největší dosavadní úspěch a o to byl cennější. Zvládl jsem zápas proti mladému talentovanému hráči, který byl ve finále Australian Open, takže jsem byl rád, že jsem roli favorita zvládl a postoupil jsem do finále.

Když si to shrneme, tak jsi na cestě do semifinále porazil celkem čtyři Čechy. Jaké to bylo hrát tolikrát v řadě proti krajanům?

Je pravda, že v turnaji jsem měl hodně Čechů. Taky to byl turnaj v Česku, kde více než polovinu pavouku tvořili právě Češi. Musím říct, že podle mě jsem ty zápasy proti Čechům zvládl bravurně. Určitě ale není příjemný hrát tady proti klukům, se kterými trénuji, ale i to se stává a musel jsem to zvládnout.

Ve finále jsi narazil na sedmého nasazeného Maximiliana Neuchrista. V jakém rozpoložení jsi na kurt nastupoval?

Do finále jsem nastupoval s tím, že tam jdu vyhrát. Chtěl jsem to zvládnout a věděl jsem, že na to mám, protože předchozí zápasy jsem zvládl skvěle. Určitě jsem se nebál. Samozřejmě respekt k soupeři jsem měl. Věděl jsem, že to byl a pořád je dobrý hráč. Zároveň jsem si ale šel pro to vítězství, které jsem tak moc chtěl.

Finále jsi zvládl také ve dvou setech. Co podle Tebe rozhodlo o vítězství? Bylo to i dobré rozpoložení z předchozích zápasů?

Byl jsem určitě aktivnější než soupeř. Po zápase mi říkal, že jsem jako jeden z mála na turnaji dokázal hrát aktivně, útočně a jít si pro ty balóny. Hrálo se tam s míči z US Open, které patří mezi ty víc létavé. Když se to dá dohromady s počasím okolo třiceti stupňů, tak bylo pro všechny náročné to ukočírovat.

Díky zisku trofeje ses posunul na 429. místo. Jak jsi s touto pozicí spokojený?

Tady ta pozice je krásná, ale chtěl bych jít ještě výš. Zkusím navázat na další dobré výsledky a posunout se dále, abych se mohl účastnit challengerů a zase mohl být o krok blíž k vysněnému cíli.

Na které turnaje se chystáš nyní?

Dále se chystám na turnaj v Jablonci, což je další pětadvacítka z té české šňůry. Tam se hraje příští týden. Na to bych chtěl navázat turnajem v Prostějově, kde se koná challenger.