Camila Osorio: V Latinské Americe máme velmi talentované hráče

Zdroj fotky: Getty Images

Camila Osorio je momentálně nejvýše postavená kolumbijská tenistka (185. místo na světě). Stala se juniorskou vítězkou US Open, světovou jedničkou a dokonce vyhrála dvě olympijské medaile. V rozhovoru pro Tiebreak jsme si popovídali o těchto vítězstvích a také o tom, jak s tenisem začínala. Užijte si rozhovor. 

Ahoj Camilo, předem bych chtěl poděkovat, že jsi souhlasila s rozhovorem pro náš web.

Ahoj! Já děkuju za pozvání.

Mohla by ses nám na začátek trochu představit?

Jsem devatenáctiletá holka z Kolumbie a miluji hraní tenisu. Začala jsem, když mi bylo 6 let.

Proč si se rozhodla hrát zrovna tenis? Bylo to kvůli někomu z rodiny, nebo to bylo tvoje rozhodnutí?

Celá moje rodina dělá sport, takže jsem se rozhodla začít něco dělat jen jako koníček. Řekla jsem rodičům, že bych chtěla dělat bruslení, plavání nebo tenis. Ti rozhodli, že mě vezmou na tenis, ale od té doby, co jsem začala hrát, jsem se do tenisu zamilovala, no a teď jsem tady. (smích)

Kdy přišel ten moment, kdy ses rozhodla, že se staneš profesionální tenistkou?

Myslím, že jsem si to přála od začátku, ale finální rozhodnutí přišlo, když mi bylo 11 nebo 12. V tu dobu jsem přestala navštěvovat normální školu a začala studovat dálkově. Měla jsem tak víc času na tréninky a cestování.

Jsou v Kolumbii dobré podmínky pro tenis? Bylo to těžké, když si začínala? 

Bylo to v pořádku, ale později, když mi bylo 11, jsem se přestěhovala na 3 roky do USA. Potřebovala jsem větší konkurenci. Hodně mi to pomohlo. Myslím, že jsem velmi zlepšila úroveň své hry, když jsem tam byla.

Když ses přestěhovala do USA, bylo těžké zvyknout si tam žít?

Ano!! Bylo to pro mě strašně těžké, protože jsem neuměla ani slovo anglicky. Pamatuji si svůj první týden v akademii. Volala jsem mému tátovi, že chci jet zpátky do Kolumbie, ale moji rodiče (jak jsem již říkala, byli také atleti, takže mi rozuměli) jsou má velká opora a řekli mi, ať jsem klidná a trpělivá. Po pár týdnech jsem si tam našla pár přátel a konec jsem si to hodně užila.

To muselo být těžké. Jak dlouho ti trvalo naučit se anglicky a porozumět ostatním?

Zhruba po šesti měsících jsem rozuměla a začala trochu mluvit. Teď je to lepší, ale pořád se potřebuju hodně učit.

Nevím, jestli jsi to už slyšela, ale tvůj příběh je celkem podobný začátkům Sharapovové. Stejně jako ty opustila rodnou zemi, aby hrála tenis. A také neuměla anglicky… Řekl ti to už někdo?

Ještě mi to nikdo neřekl, ale vím, že to měla hodně těžké.

Teď bych si rád popovídal o tvojí skvělé juniorské kariéře. Mohli bychom začít olympijskými hrami mládeže? 

Uf! Olympiáda v Argentině. Myslím, že to byl můj nejlepší turnaj mezi juniory. Miluju grandslamy, ale ten týden pro mě byl něco speciálního. Ti lidé, kurty a také jsem měla šanci být s nejlepšími juniorskými sportovci světa, i když v různých sportech. To bylo také neskutečné. Vyhrála jsem dvě medaile v mixu a singlu.

Ano, to vím. To je neskutečný výkon. Jak velká byla podpora diváků? Dohnali tě k lepším výsledkům?

Pamatuji si, že hodně lidí mi fandilo a to mi hodně pomohlo. Ve druhém kole jsem prohrávala s Cocciaretto 6:2, 5:2 a ona měla dva mečboly. Zápas se mi podařilo otočit a vyhrála jsem 7:5 ve třetím setu. Hádám, že po tom zápase mi lidé chodili fandit i po zbytek turnaje.

Jak jsi řekla, vyhrála jsi dvě medaile. Která z nich je pro tebe více důležitá? Očekávala si takový úspěch?

Obě jsou velmi důležité. Samozřejmě jsem chtěla zlatou, ale nebylo to tak jednoduché. Pamatuju si návraty na pokoj každou noc po zápase, kdy všechny holky mluvili o tom, jak vyhrály medaile a už mají po soutěži. Já jsem před sebou měla stále 3 zápasy (v singlu, čtyřhře a mixu) a chtěla získat alespoň jednu medaili. Když jsem vyhrála, byla jsem neskutečně šťastná, i přesto, že to nebyla zlatá.

Podle mě je každá olympijská medaile obrovský úspěch. A to, že jsi vyhrála dvě, je úžasné. Další důležitou částí tvé kariéry byly grandslamové turnaje. V roce 2019 jsi zaznamenala zatím největší vítězství juniorské kariéry. Vyhrála jsi US Open. Co pro tebe tento turnaj znamenal?

Znamená pro mě moc. Když jsem začala hrát juniorské turnaje, chtěla jsem vyhrát grandslamový turnaj a být světovou jedničkou. Byl to můj poslední juniorský turnaj, ale já si to chtěla užít. Rozhodla jsem se, že tam pojedu jen se svým bratrem. Určitě mi přinesl štěstí (smích). Když jsem vyhrála, nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem tak moc šťastná, až jsem brečela.

Tvůj sen se vyplnil. Jak se tvůj život změnil po výhře na US Open?

Myslím, že ani moc ne. Lidé v Kolumbii mě začali trochu poznávat. Také jsem získala více sebevědomí a začala víc věřit v mou hru, ale zbytek byl stejný.

A řekla by si nám něco o návratu do Kolumbie? Slyšel jsem, že lidé byli z tvého vítězství nadšení.

Jo, bylo to šílené (smích). V Bogotě jsem měla spoustu rozhovorů. Když jsem dorazila do mého domovského města, jela jsem na hasičském autě a s policejním dozorem pozdravit lidi do města. Byla to vážně sranda.

Skoro jako by se fotbalový tým vracel z turnaje. Překvapilo tě takové přivítání?

Ano, byla jsem překvapená. Nečekala jsem to. Teď si vzpomínám, že i pilot v letadle oznámil, že jsem na palubě a lidé mi začali tleskat. Byla jsem šťastná, ale taky mi bylo trochu trapně (smích). Nevěděla jsem, jak reagovat.

Taky bych nevěděl, jak reagovat. Možná to bylo ještě těžší než vyhrát grandslam, že? 

Jo, trochu těžší (smích). Radši běhám ze strany na stranu na kurtu.

Máš pravdu. Po US Open v roce 2019 tvoje juniorská kariéra skončila. Jak bys tuto část shrnula? Je tu něco, čeho jsi chtěla dosáhnout?

Byla to neskutečná juniorská kariéra a dosáhla jsem všeho, co jsem chtěla. Medaile z olympiády, grandslam a stala jsem se světovou jedničkou.

Jak tví rodiče prožívali tvou výhru? Nebyla jsi smutná, že tam nebyli s tebou?

Byli šťastní a také pyšní. Celá moje rodina sledovala finále. Ráda se svými rodiči cestuji, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem byla na turnaji poprvé jen s mým bratrem a moc jsme si to v New Yorku užili, i když jsem zrovna nehrála zápasy. Každý večer jsme navštěvovali město a jedli vše, co jsme chtěli (smích), takže jsem ani moc nemyslela na to, že tam se mnou nejsou.



Rozumím. Občas je potřeba si to užít a nemyslet tak moc na zápasy, co?

Přesně tak!

Tvoje první sezóna mezi dospělými byla ovlivněna pandemií covid-19. Jak jsi trávila čas během pauzy? 

Odpočívala jsem a neustále dělala svá klasická fitness cvičení, ale taky ostatní věci. Například jsem hodně koukala na Netflix a přečetla ani nevím kolik knížek (smích) a naučila se další věci jako třeba vařit.

Jak dlouho jsi byla bez tenisu?

Dva a půl měsíce.

Myslím, že to bylo stejné jako v České Republice. Měla jsi hrát kvalifikaci US Open, protože juniorští vítězové dostávají divoké karty do seniorské kvalifikace. Byla jsi smutná, že se to zrušilo? 

Když vyhraješ jako junior, tak nedostáváš automaticky divokou kartu do kvalifikace, ale díky tomu, že jsem v první dvoustovce žebříčku, tak jsem byl v pavouku. Byla jsem smutná, protože jsem se moc těšila a chtěla opět hrát v New Yorku.

Místo kvalifikace ses vypravila na turnaj do Prahy. Jak se ti líbilo město?

Moc se mi v Praze líbilo. Je to jedno z nejhezčích míst na zemi.

Co se ti na naší zemi nejvíc líbilo?

No, nemohli jsme toho navštívit moc, ale řekla bych, že všechno. A turnaj byl taky skvělý.

Chystáš se v budoucnu vrátit zpět do Česka na další turnaje?

Doufám, že jo. Bylo by to hezké.

Tvoje první zkušenost na grandslamu mezi dospělými se odehrála v Paříži. Asi jsi nesplnila svá očekávání, ale naučila ses něco nového? Jak ses cítila po turnaji?

Vlastně to bylo vloni v Austrálii, kde jsem vyhrála jeden zápas. Ale v Paříži jsem nehrála tak dobře. Taky má soupeřka hrála během toho týdne skvěle. Učím se z každé zkušenosti. Pracuji každý den, abych byla lepší a uhrála lepší výsledky. Ale jsem mladá, takže musím být trpělivá.

Omlouvám se, myslel jsem, že to bylo na Roland Garros. Letošní sezónu jsi začala kvalifikací na Australian Open v Dubai. Byla jsi smutná, že jsi neodcestovala do Austrálie?

Ano, byla jsem velmi blízko tomu, abych se dostala do hlavní soutěže, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. V ten moment jsem byla hodně smutná a nechtěla jsem o zápase mluvit ani se svým trenérem. Po týdnu jsem si ale řekla, pojďme začít znovu od začátku.

A co si myslíš o tom, že se kvalifikace hrála v Dubaji? Připadala sis jako na grandslamu?

Bylo to celkem zvláštní, ale ano. Byla jsem tam poprvé a bylo to vtipné hrát kvalifikaci Australian Open v Dubaji.

Co si myslíš o tenistech z Latinské Ameriky? Podle mě v poslední hrají lépe a lépe. Jako například Schwartzman, Podoroska a další.

Ano, myslím si, že máme v Latinské Americe velmi talentované hráče. No a pro mě je konkrétně Podoroska velký vzor. Velmi mě inspiruje.

Znáš se s ní?

Moc ne. Ale hrála jsem proti ní na pár turnajích a je to velmi milá holka. Je skromná a tvrdě pracuje.

Ano, to je. A máš pro tuto sezónu nějaké konkrétní cíle?

Hrát hlavní soutěže na grandslamech a dostat se do Top 100.

Věřím, že to dokážeš.

Děkuju.

Já děkuji za rozhovor, Camilo, a přeji ti hodně štěstí do budoucna.

Taky děkuji za pozvání a za vaši trpělivost. Byla to zábava.

Anglická verze zde.

Máte k tomuto článku co dodat?
Zapojte se do diskuze.
Zobrazit diskuzi
Skrýt diskuzi
Napište komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Google translate
usercalendar-full