Dobrý den, Dušane. Děkuji, že jste přijal pozvání na rozhovor. Už jste zpátky v České republice po tažení v Melbourne. Jak hodnotíte působení Vašeho svěřence Jiřího Veselého na Australian Open?

Dobrý den, přesně tak, vrátili jsme se v sobotu, takže si to ještě tak nějak sám pro sebe hodnotím. Ale co jsme se bavili s Jirkou, tak bychom to zhodnotili pozitivně. Samozřejmě, vždycky to může být lepší, bylo by fajn uhrát dvě, tři kola. Po té karanténě a všem, co se odehrávalo, tak byl hlavní cíl mít negativní testy na COVID-19, protože jich bylo za dobu karantény asi 12. To naštěstí dopadlo dobře (smích). Co se týče tenisu, tak si myslím, že Jirka za ty dva týdny ukázal, že dokáže hrát s těmi nejlepšími. Na prvním turnaji porazil Caspera Ruuda, porazil Berankise, se kterým vždycky hraje vyrovnané zápasy. Vyrovnaný set hrál i s Félixem Auger-Aliassimem, kdy prohrál 6:7 a zápas skrečoval z preventivních důvodů, protože ho trošku táhlo rameno, které ho trápí delší dobu a které se po delších zápasech ozve. Ale dokázal, že i s tímhle umí hrát. Co se týče přípravného turnaje, tak byl skvělý. Co se týče grandslamu, v prvním kole hrál s Coppejansem, který v pozici outsidera neměl co ztratit, takže hrál výborný, až neskutečný tenis. Ve čtvrtém a pátém setu Jirka prohrával 1:3 a naštěstí to díky velké bojovnosti dokázal zvrátit. Tohle byla velká psychická výhra. Ve druhém kole prohrál po vyrovnané partii s Carreñem-Bustou, světovou 16… Jak říkám, dokázal, že umí hrát s nejlepšími. V těchto zápasech rozhodují maličkosti. Vždycky to může být lepší, to je jasný, ale je na čem stavět. Kdyby nám řekli, že uhraje 90 bodů a odehraje během 2 turnajů 6 zápasů, tak bychom to brali.

Přesně jak jste řekl, porazil světové borce, ve druhém kole vypadl po solidní výkonu proti světové 16, Pablovi Carreno-Bustovi. Před koronavirovou krizí vyhrál turnaj v Puné. Není to náznak, že Vaše vzájemná spolupráce funguje?

Nechci mluvit za Veselku, ale myslím, že to celkem klape. Všechno funguje, proto ty výsledky přicházejí. Začali jsme spolu spolupracovat v Umagu v roce 2019. To nebyl v herní pohodě, vypadl poprvé ze stovky, bylo tam hodně zranění. Posun na cca 60. místo zaznamenal po té Indii (vítězství v Puné, pozn. redaktora), kde taky dokázal psychicky náročné zápasy vyhrát. V Davis Cupu tomu bylo podobně, tam vyhrál dva zápasy. Jirka je typ, co potřebuje hrát co nejvíc zápasů, takže trip po Austrálii pomohl. V blízké době bych byl rád, kdyby se dostal do Top 50. Pak se dostane na lepší turnaje a body naskáčou rychleji. Jak říkám, nechci mluvit za něj, ale po lidské stránce nemáme žádný problém. A po té tenisové to také šlape. Nezapomínal bych také na Jaroslava Navrátila, který se o Jirku stará, když je doma v Čechách. Já jsem jen travel coach, který s ním cestuje. I když je pravda, že s Jirkou trávím většinu času. Ještě Braňo Bundzík, který skládá to tělo, aby se nerozpadlo. Všechno to zapadá. Je fyzicky zdravý, má chuť, má super rodinný zázemí, a i my mu dopomáháme k tomu, aby to šlapalo.

Mezi coachem a jeho svěřencem musí fungovat vzájemná symbióza, protože spolu tráví spoustu času. O Jiřím často mluvíte jako o Veselce, dostává svého jména?

Jak říkáte, myslím si, že to musí fungovat na hodně procent mimo kurt. Trenér s tím hráčem tráví nějaký čas na kurtu, ale z 80 % tráví čas mimo něj. Myslím, že teď byla dobrá zkouška v Austrálii (smích), protože během karantény jsme spolu byli 14 dnů na pokoji a pak jsme spolu byli ještě další 2 týdny na apartmánu. Ale musím říct, že bez sebemenšího konfliktu. Máme velkou výhodu, že se známe dlouho. Když jsem hrával já, tak jsme se potkávali, máme i jiné společné zájmy mimo tenis a také oba bydlíme v Prostějově. Máme plno společných známých. Jinak Veselka je přezdívka, kterou má už léta. Samozřejmě každý máme svoje nálady, ale s Jirkou se spolu hodně nasmějeme. Už jsme došli tak daleko, že když se na sebe podíváme, tak už víme, co ten druhý chce říct (smích).

Nakousnul jste povinnou dvoutýdenní karanténu v Austrálii. Můžete nám krátce popsat, jak probíhal Váš a Jirkův den v této bublině?

Po příletu do Austrálie jsme nastoupili do autobusu, který až k hotelu doprovázela dvě policejní auta. Bylo to přísný a chvilkami až komický (smích). Každý večer nám dělali testy, ty byly naštěstí všechny negativní. Trénovat jsme mohli až po 5 dnech po příletu. Denně jsme mohli být hodinu a půl ve fitku a dvě hodiny na kurtu. Zaklepali nám na pokoj, odvedli nás do auta a odvezli nás do fitka a na náš kurt. Vše bylo naplánované od pořadatelů a my měli přiřazené jednotlivé bloky. Režim byl přísný, nemohli jsme jít nikam do města, jenom jsme měli necelé 4 hodiny na trénink. Ale vše dopadlo dobře.

Už jste zmínil Jaroslava Navrátila. Funguje tato spolupráce při rozebrání kompetencí? Vyhovuje i Vám?

S panem Navrátilem se známe dlouho z Prostějova a když mi přišla nabídka, že bych s Jirkou jezdil po turnajích a pan Navrátil by koučoval z domova, tak jsem byl rád. Nikdy dopředu nevíte, jaké to bude, ale funguje to perfektně. S panem Navrátilem si rozumíme, máme podobný smysl pro humor, všechno vidíme tak nějak stejně, což je samozřejmě důležitý faktor (smích). Za sebe musím říct, že s tímto rozdělením nemám sebemenší problém. I když hraje Jirka s ním, tak se jdu podívat na tréninky a jdeme to pak oba probrat třeba u kafe. Před zápasem i po zápase si zavoláme, nebo to i s Veselkou probereme všichni tři dohromady. Jaroslav je nejzkušenější trenér v Česku. O tom, co dokázal, se ani bavit nemusíme. Pro mě je to strašná čest, že se od něho mohu učit, naslouchat mu a spolupracovat s ním.

Jak Jirka, tak i Vy hrajete levou rukou. Vnímáte leváctví jako významnou výhodu, nebo se v mužském tenise tento atribut smazává?

Pořád je to obrovská výhoda, protože hrajete forhend křížem, což je „nejlehčí úder“, a hrajete to pravákovi do bekhendu, který bývá slabší. I ohledně servisu je to výhoda, protože tzv. levácká zatáčka je hrozně nebezpečná, protože tím vyženete soupeře z kurtu a máte pak otevřený celý kurt. Toho využívá i Jirka, který servis teď ještě více zdokonalil. V dřívější době těch leváků nebylo tolik, teď je leváků čím dál tím víc. To, že já hraju taky levou rukou, je skvělý faktor, protože to pak napomáhá při společném tréninku.

Jirka Veselý se setkal s několika zdravotními komplikacemi, Vás v hráčské kariéře postihly taktéž. Jak to zatřese s motivací hráče, když nemůže například 3 měsíce na kurt?

Samozřejmě záleží na typu zranění. Veselka měl hodně zranění, teď musím říct, že se mu to, teďka zaklepu (smích), vyhýbá. Nějaký bolavý věci jsou, ale není to tak, že by ta pauza musela být dlouhá. Naštěstí teďka to funguje. Samozřejmě, když člověk 3 měsíce nehraje, tak z toho vypadne. Hlavně Veselka je typ tenisty, co potřebuje pořád hrát. Není to typ, co přijde po půl roce pauzy a vyhraje hned zápas. Jak vypadne z tempa a tréninkové manko se pak nasčítá, tak je to určitě špatná věc. Teď má fyzioterapeut a kondiční trenér větší váhu, než co mívali, protože nyní jsou ty zápasy masakry, hlavně ty „pětiseťáky“ na betonech. Když se člověk zraní a nemůže hrát, tak přichází o body a peníze, což je taky blbý.

Jak byla na tom ona motivace či zápal během karantény v první a druhé vlně? Nebyl to takový nový start od startovní čáry?

Byl to takový šok, hlavně když byl Veselka rozjetý. Už jsme byli na cestě do Miami, ale naštěstí jsme neodcestovali. Naštěstí v tom smyslu, že bychom museli letět hned zpátky. Vědělo se, že ta pauza bude větší, takže se tomu na začátku tréninky přizpůsobily. Hrálo se třeba jednu hodinu denně, udělala se fyzička. Nevědělo se přesně, kdy se začne, takže ten hráč musel být pořád ready. Nebylo to tak, že dva měsíce jedete na dovolenou. Nějak se to podřídilo, ale pořád se něco dělalo. Jirka hrával s panem Navrátilem, dělali kondici, ale ta pauza byla pak znát. Začalo se s Challengerem v Praze, pak bylo US Open a prostějovský Challenger… To byly první 3 turnaje, kdy Jirka nepodal zrovna nejlepší výkony. Ale jak on sám říká, vypadl na 5 měsíců z turnajového tempa a hned se do něho nemohl dostat. Restart to byl, to rozhodně. Zaplať pánbůh, že se mohlo hrát aspoň v těch „bublinách“.

Teď trochu z jiné stránky. Nechybí Vám aktivní profesionální tenis? Stát na kurtu a vyhrávat?

V první řadě musím říct, že jsem typ člověka, co si spočítá plusy/mínusy a pak si to vyhodnotí. Veselka si ze mě vždycky dělá srandu, že když mi vychází víc mínusů než plusů, tak to nemá cenu (smích). Pohyboval jsem se kolem 160. místa, hrál jsem kvalifikaci grandslamů, potom jsem měl operaci kyčle v relativně brzkým věku. Měl jsem pauzu a poté jsem hrál v podstatě jen challengery, ani jsem se nedostal na kvalifikaci grandslamů. Tak jsem si sednul, sepsal, co a jak a když v podstatě nic nevyděláváte, skončil jsem s aktivním tenisem. Tím nechci říct, že tenis je jen o penězích, ale je to důležitý faktor, protože je potřebujete na trenéry, na letenky, a ještě si na sebe vydělat. Určitě by bylo krásný, kdybych já hrál na centr kurtu, ale to se bohužel nestalo. Hrát tenis jen tak pro radost na turnajích nižších úrovních, tak to nebylo na pořadu dne. Užívám si to teď, jak to je. Jsem ale rád, že jsem pořád u tenisu, protože mě to maximálně baví. Teď žiju výsledkama někoho jiného, mívám trošku jiný nervy, než jsem míval jako hráč, ale baví mě to a naplňuje mě to.

Vyhrál jste juniorku US Open, Jiří Veselý juniorku Australian Open. V dnešní době můžete sledovat úspěchy mladých tenistů (Macháč, Forejtek, Svrčina, Lehečka, Vrbenský a další). Dokázal byste porovnat, v čem se tenis za tu dobu posunul? Už jste nakousl, že se objevuje mezi špičkou více leváků, našel byste ještě něco jiného?

Myslím si, že se brutálně zrychlil a hrozně vyrovnal. Když to přeženu, tak předtím to bylo takové, že na Challengeru jste měl například skoro jasný postup do čtvrtfinále. Teďka musíte v podstatě hrát už od prvního kola naplno, to můžu mluvit i za Veselku, který se Challengerama překousával, aby se dostal do stovky. Strašně se to vyrovnalo, ať už co se týče fyzické připravenosti, rychlosti, disciplíny apod. Dříve hráči kolem dvoustovky jezdívali na turnaje sami, teď vidím, že mají s sebou kondiční trenéry a fyzioterapeuty. Jako ostatní sporty, tenis šel dopředu, ale hlavně se zrychlil a vyrovnal.

Myslíte, že s již zmíněnou generací českých mladých tenistů je Česko schopné znovu vyhrávat v Davis Cupu, a nakonec zvednout i pohár nad hlavu?

To je strašně těžké říct, protože ty kluky strašně dobře znám. Upřímně jim hodně fandím, protože sám vím, jak těžký je se tam dopředu prokousat a jak je ta konkurence strašně těžká. Je tam ale hodně věcí, ať už je to zdraví, štěstí, podpora… Hodně věcí, aby se dostali na grandslamovou úroveň. Tomáš Macháč se teď hodně posunul, viděli jsme ho v Austrálii. Kvalifikoval se, hrál supr 2. kolo s Berretinim. Ostatní se taky posunuli, ale pořád je to k té stovce a i k vítězství v Davis Cupu dlouhá cesta. Moc jim to přeju, věřím, že ta generace je velmi dobrá, je tam spoustu šikovných kluků. Doufám, že bude co nejvíc hráčů ve stovce a výš. I pro Veselku by to bylo fajn. Nedokážu říct, ani předčasně hodnotit, a asi to nedokáže nikdo, jak co bude vypadat.

Jaký máte názor na nový formát Davis Cupu?

Musím říct, že moc velký fanoušek toho nového formátu rozhodně nejsem. Myslím, že to tak má i většina lidí, protože to postrádá tu atmosféru – hrálo se v konkrétních státech, kór Česko mělo v posledních letech velkou fanouškovskou základnu. Na druhou stranu jsem rád, že se pořád nějak hraje. Uvidíme, jak to bude teďka. Podle nejnovějších informací, co mám, se má hrát ve Španělsku a ne ve 3 městech, takže jsem rád, že to vůbec nějak bude. Ale říkám, z mého hlediska je to postavené na hlavu, ale nic s tím asi neudělám.

Nyní se hledá řešení, jak přilákat více fanoušků k tenisu. Mění se kvůli tomu formáty a pravidla. Narážím na nový formát Davis Cupu, 5. rozhodující set v tiebreaku na grandslamech, aby se zkrátila hra apod. Máte například k onomu tiebreaku vyhraněný názor? Máte nějaký neotřelý nápad, jak fanoušky přilákat?

No, co jsem slyšel, tak ten nový formát Davis Cupu moc lidí nepřilákal a byl prodělečný. Ale nevím, nejsem na správným místě, abych na to mohl odpovědět. Bohužel pro fanoušky se teď jede formát bublin. Změnit pravidlo pro rozhodující pátý set na grandslamech nebyl špatný nápad, protože ty zápasy byly nekonečný. Na druhou stranu to ztratilo jisté kouzlo, ale přece jenom je lepší, aby ten zápas někdy skončil (smích). Myslím si, že tohle je dobrá volba. Když jsme se koukali na zápas Wawrinka – Fucsovics, tak tam byl supertiebreak v 5. setu do 10 bodů. Myslím si, že do těch 10 bodů je to férovější než normální tiebreak, není to o jednom míčku. Tiebreak je prostě vabank. Myslím si, že tahle změna je dobrá.

Děkuji mockrát za rozhovor. Přeji hodně úspěchů a věřím, že tu hranici Top 50 za chvíli prorazíte. Pozdravujte Veselku a pana Navrátila. Ještě jednou díky moc!

Není zač, mějte se taky krásně. Ať Tiebreak šlape!

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Dušan Lojda (@dusan_lojda)