Na začátku července jste oznámil, že jste s Jiřím Veselým po dvou 2 letech ukončili spolupráci. V našem rozhovoru z půlky února jste si spolupráci pochvaloval. Co se změnilo?

Víceméně žádnou senzaci nehledejte, žádná válka se nekoná. Bohužel od turnaje v Montpellieru nedocházelo v mých očích ke správným rozhodnutím. Jak říkám, v mých očích. Měli jsme každý svůj názor a ty názory se lišily už delší dobu. Do toho měl Veselka covid, a tak nebyly herní výsledky… Jedno s druhým se to na sebe nabalilo. Po prostějovském turnaji jsem navrhl, aby jel Jirka s kondičním trenérem na Mallorcu a na Wimbledon a že si potom sedneme, promyslíme to a na něco přijdeme. Když jsme se sešli, shodli jsme se, že by bylo lepší spolupráci ukončit. Pořád máme, myslím si, perfektní vztah. Říkal jsem, že si kdykoliv můžeme zahrát, nebo kdyby chtěl pomoct, může za mnou přijít. Názorově jsme se neshodli, což je bohužel zásadní.

Říkáte, že jste nesouhlasil s nějakými rozhodnutími. Jaké jste měl na mysli? Jednalo se například o plánování, jaké turnaje odehrát?

Nechci to příliš detailně komentovat, protože to jsou přeci jen věci mezi námi. Ale jak říkáte, byl tam nějaký plán turnajů, který se z nějakých důvodu nedodržel. To se mi taky moc nelíbilo. Já jsem takový, že když se mi něco nelíbí, tak se ozvu a dám to najevo. Pak Veselka chytl covid a všechno se to začalo tak nějak plácat. V tom období jsem měl prostě na různé věci jiný názor. V první řadě bych chtěl říct, že jsme se nerozešli, protože nebyly výsledky. Hlavním důvodem bylo to, že jsme se názorově neshodli na přípravě turnajů a na přípravě mimo kurt.

Taková hypotetická otázka. Kdyby se dostavily herní výsledky po Australian Open, šlapala by spolupráce dál, i navzdory názorovým neshodám?

To je záludná otázka. Kdyby se dařilo, tak by to fungovalo a nebyl by důvod se názorově střetávat. Ale jak jsem říkal, výsledky nebyly důvod, proč jsme to společně ukončili. Spíš jsme se neshodli, proč a co je důvodem toho, že ty výsledky nejsou.

Ve Wimbledonu Jiří Veselý skrečoval zápas s Martonem Fucsovicsem poté, co ve druhém setu podklouzl a nechal si ošetřit záda. Dva dny nato hrál čtyřhru s Romanem Jebavým. Máte nějaké informace, jestli byly ty bolesti zad jen krátkodobé a odstoupení preventivní?

Já na Wimbledonu, jak už jsem říkal, nebyl. S Veselkou tam byl Braňo Bundzik, kondiční trenér. Co jsem koukal, tak to bylo hodně špatný, nemohl ani odnést tašku. Když jsem se poté s Jirkou bavil v Prostějově, tak mi říkal, že bolesti byly krátkodobé, že druhý den se probudil a už mohl „nějak fungovat“. Ten debl se snažil, nejspíš s prášky na bolest, odehrát. Ale úplně nevím, jak moc se mohl pohybovat po kurtu, jak moc byl limitovaný… Moc jsme to neprobírali. Zaplaťpánbůh, že už je to snad dobré a normálně trénuje.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Dušan Lojda (@dusan_lojda)

Rýsuje se vám nějaké jiné angažmá, nebo si dáte teď od tenisu pauzu?

Hraju teď německou ligu za jeden tým, do konce měsíce odehraju ještě tři víkendy a mezitím se chodím udržovat tady v Prostějově s dorostenci. Tenis miluju, tenis je můj život, hrozně mě baví. Takže bych určitě chtěl na okruhu nějak fungovat, ať už u žen nebo u chlapů, a ve hře jsou i junioři. Někdo se mi ozval, ale není to nic konkrétního. Uvidím, musím si promyslet, aby to mělo význam pro obě strany, komu bych mohl pomoct a mohl tomu hráči něco dát.

Říkáte, že si musíte rozmyslet, aby spolupráce dávala smysl, jak pro vás, tak i pro tenistu. Jakému hráči byste ale bez zaváhání kývnul na nabídku dělání trenéra, například kdyby vám to navrhl Roger Federer?

No tak samozřejmě, Rogerovi by se asi nedalo říct ne (smích). Je ale důležité, aby se trenér s hráčem shodli na nějakém přístupu. Nebudu asi dělat trenéra, když to z dlouhodobého hlediska nebude fungovat dál (smích). I ten hráč může říct: „Podívejte se, máte jiné názory na tohle a tohle, nechci vás jako trenéra.“ Důležité je, abychom si sedli po všech směrech a aby se případná spolupráce pořádně promyslela.