Jakub Beran je český tenista pocházející z Dobříše. Svou cestu odstartoval stejně jako ostatní tenisté na domácích turnajích. Kvůli zraněním se musel profesionální kariéry vzdát. Nyní studuje v USA na Hawaii Pacific University, kde se tenisu může neustále věnovat. O tom, jak probíhá studium ve Spojených státech amerických, jsme si popovídali v novém rozhovoru.
K tenisu mě přivedl můj táta a dá se říci celá moje rodina. Můj táta provozuje tenisovou školu společně s mým strýcem. Tenisové kurty byly proto jasnou volbou už od dětství. Do dvanácti let jsem hrál také fotbal, ale vzhledem k časové náročnosti jsem se musel rozhodnout, jestli chci hrát tenis, nebo fotbal. Tenis jednoznačně vyhrál.
Určitě ano. Stejně jako každý mladý tenista jsem měl sen vyhrávat grandslamy a být nejlepší na světě. Postupně jsem si vytvářel reálnější cíle, což byla světová stovka, kde už se hráč tímto sportem dokáže dobře uživit. Bohužel jsem musel během několika let podstoupit 3 operace zápěstí, kvůli kterým se moje sny trochu rozplynuly. Dnes jsem vděčný za to, že stále můžu hrát a dělat co mě baví na vysoké úrovni.
O možnosti studia v USA jsem věděl už dlouho. Spoustu mých spoluhráčů a kamarádů se rozhodlo touto cestou vydat. Já jsem však nikdy na univerzitu jít nechtěl a nabídky jsem odmítal. Vše následně změnila koronavirová doba, kdy to u nás vypadalo velmi špatně a návrat na tenisové kurty byl v nedohlednu. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem jednoho dne zničehonic vzal do ruky telefon a zavolal trenérovi Leoši Jelínkovi, že bych rád odcestoval do USA. Bylo to trochu spontánní rozhodnutí, ale pravděpodobně nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.
Jednoduché to určitě nebylo. Prochází se tu dlouhým procesem, kdy posíláte různé dokumenty, vysvědčení a poté zařizujete víza. Bylo to pro mě trochu stresující období, jelikož moje angličtina nebyla dostatečně dobrá na to, abych si vše zařídil sám. Nicméně, se vším mi pomohl již zmíněný trenér Leoš Jelínek a během pár měsíců bylo vše vyřešeno.
Moje rodina mě vždy podporovala ve všem, co dělám. Rodiče už mi několikrát nabízeli tuto možnost studia, ale já jsem ji vždy odmítal. Proto byla moje rodina velmi šťastná, když jsem jí oznámil, že jsem se přece jen rozhodl jít touto cestou.
Moje dvě hlavní kritéria, podle kterých jsem se rozhodoval, byla moře a teplo. Chtěl jsem najít univerzitu, kde nebudu pouze sedět ve škole, stát na kurtě, nebo trávit čas na svém pokoji. Proto jsem se rozhodoval mezi Havají a Floridou. Poté, co se ozval trenér z Hawaii Pacific University jsem neváhal a rozhodl jsem se pro tuto univerzitu bez většího váhání. Žít na Havaji přece jen nezní úplně špatně.
První dny a možná i týdny byly pro mě noční můrou. Ocitl jsem se na ostrově na druhém konci světa a nikomu jsem nerozuměl. Upřímně, chtěl jsem co nejdříve domů. Nicméně po pár týdnech se věci daly do pořádku a nastavil jsem si určitý režim. Více jsem se spřátelil s místní tenisovou komunitou a začal si to zde nesmírně užívat. Co se týče odloučení od rodiny, nebylo to úplně jednoduché. Přece jen neletíte do Vídně, ale cestujete 24 hodin. Jako mladý jsem však hodně cestoval po turnajích a celou střední školu jsem bydlel v Praze, kde jsem také trénoval. Moje rodina je tak zvyklá, že moc času doma netrávím, což si myslím, že to odloučení trochu usnadnilo.
Univerzity v USA sportem žijí. Propojení studia a sportu je zde naprosto běžné, což dává příležitost sportovcům trénovat a studovat zároveň. Spousta lidí říká, že jakmile se rozhodnete pro studium a tenis v USA, vaše tenisová kariéra končí. Podívejme se ale na hráče jako je Norrie, Shelton, Isner nebo Nakashima. Všichni studují nebo studovali na univerzitách a dnes je můžeme vidět ve stovce světového žebříčku.
Každý týden máme detailní tréninkový plán. Díky tomu víme, co přesně budeme na tréninku dělat. Trénujeme pětkrát týdně 2-3 hodiny tenis a třikrát týdně ranní kondiční trénink, který se obvykle odehrává na pláži.
Naše univerzita je zařazena do druhé divize pod organizací NCAA. Sezóna začíná během února a hrajeme přibližně 15 zápasů. Poté hrajeme turnaj o vítěze v naší konferenci a následně regionální turnaj, který rozhoduje o postupu na mistrovství USA. Zde se však hraje vyřazovacím způsobem, takže prohraješ a jedeš domů. Nejlepších 16 týmů ze všech regionů se pak utká na mistrovství USA v druhé divizi, které se odehrává v Orlandu na Floridě.
Minulý rok jsme se jako tým dostali na 2. místo ITA žebříčku všech škol v této divizi. Sezónu jsme ukončili na 7. místě. Dostali jsme se do finále konferenčního turnaje, kde jsme prohráli z matchballu. Na mistrovství jsme poté smolně prohráli ve čtvrtfinále. Jako individuální úspěch beru ocenění „freshman of the year“ v naší konferenci a celkové skóre 15-3 ve dvouhře a 12-2 ve čtyřhře.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
S Jirkou se známe už od mladších žáků. Ještě dnes si vybavuji náš první zápas. Tenkrát jsem vyprovodil Jirku z kurtu 6:2 6:2 na „áčkovém“ turnaji v klubu TK Neridé. Mám pocit, že od té doby jsem těch výher už moc neposbíral, ale schytal jsem hodně proher. Naše cesty se střetly ve 14 letech, kdy jsme spolu začali hrát čtyřhry. Dokázali jsme vyhrát nespočet českých i mezinárodních turnajů. Já jsem poté musel podstoupit již zmíněné operace zápěstí a Jirka mi hodně utekl. Dodnes jsme však velcí kamarádi a já jsem nesmírně vděčný za to, co dokázal, jelikož znám celý příběh.
Za mě to byl velký krok, na který on i celý tým čekali. Má za sebou opravdu skvělý tým, který ho neuvěřitelně podporuje a věří mu. Jirka si je vědom svých schopností a dokáže potrápit světovou špičku, což také dokázal v zápasech se Shapovalovem, Zverevem nebo také na Australian Open proti Čoričovi. Jirku čeká letos těžká sezóna. Bude chtít stoupat žebříčkem a já věřím, že se mu to bude dařit minimálně tak jako doteď.
Jsem realista. V tuhle chvíli to na žádnou profesionální úroveň nevidím. Ale jak se říká „nikdy neříkej nikdy“, takže tomu nechávám volný průběh. Jsem šťastný že po všech těch zdravotních problémech, kterými jsem si prošel, jsem stále schopen hrát tenis na poměrně vysokém levelu. Užívám si to.
Cíle jsou stejné jako minulý rok, tedy vítězství na mistrovství USA v divizi 2 s našim týmem. Máme letos partu výborných hráčů. Proto věřím, že tento rok tuto vysněnou trofej získáme. Po sezóně se vrátím zpět domů, kde budu chtít hrát některé české turnaje. Možná zkusím i nějaký ITF turnaj.
Držím palce ✊??