Ahoj Lucko, gratuluji k účasti ve finále čtyřhry v Praze. Hrála jsi po boku Laury Samson. Kdy jste se domluvily na společném deblu?

Ahoj, moc děkujeme. S Laurou jsme se daly dohromady asi jeden nebo dva dny před začátkem turnaje. Podle mě to bylo v sobotu, přičemž čtyřhra začínala v pondělí. Byla to úplná náhoda. Zrovna jsem se bavila s trenérem o tom, jestli bych třeba neměla s někým požádat o divokou kartu do čtyřhry. V tu chvíli mi zavolal Lauřin trenér a ptal se jestli bych s ní nechtěla hrát. Takže to bylo tak trochu osudové.

Cestu do finále vám usnadnilo čtvrtfinále, kde soupeřky odstoupily, ale ostatní zápasy jste zvládly bez ztráty setu. Co bys řekla, že byl klíč k těmto skvělým výkonům?

Myslím, že klíčem k dobrému výsledku bylo to, jak jsme si herně sedly. Já hraju rychle odzadu a Laura to umí skvěle uklízet na síti. Naše herní styly se podle mě navzájem doplňují a to byl důvod, proč nám to tak fungovalo.

Jak jste si užívaly atmosféru a podporu od českého publika? Řekla bys, že to byl jeden z faktorů úspěchu?

Atmosféra byla úžasná a strašně moc jsme si ji užívaly. Poslední dva zápasy jsme hrály na centrálním kurtu, kde bylo úplně plno. Diváci nás povzbuzovali, tleskali nám a hnali nás dopředu. Byly jsme moc rády, že tam s námi byli.

Ve finále jste čelily druhému nasazenému páru, který navíc před týdnem ovládl turnaj v Hamburku. Probíhala příprava jinak než na předchozí zápasy?

Naše příprava byla víceméně stejná jako u ostatních zápasů – kromě toho prvního. U něj jsme šly na kurt proti třetím nasazeným úplně naslepo a téměř nepřipravené. Jinak jsme si s Laurou nebo trenéři vždy alespoň něco z předchozích zápasů soupeřek pustily a s tím jsme pracovali.

Finále sice nedopadlo podle představ, ale i tak jde o velký úspěch. Jak bys zhodnotila své první finále čtyřhry na okruhu WTA?

Určitě ho hodnotím pozitivně. Samozřejmě nás mrzí, že to nevyšlo – zvlášť když jsme ve druhém setu měly šanci jít do vedení s brejkem a pak to bylo o pár míčích v supertiebreaku. Je to trošku mrzuté, ale i tak máme obrovskou radost. Je to náš největší deblový úspěch.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Lucie Havlíčková (@lucie_havlickovaa)

V Praze jsi hrála i dvouhru, přičemž jsi dostala divokou kartu těsně před začátkem turnaje. Je pro tebe taková pomoc důležitá?

Je to obrovská pomoc. Hraju teď nejnižší kategorie turnajů, kde body přibývají opravdu pomalu. Na většinu turnajů se vůbec nedostávám a často čekám do poslední chvíle. Když jsem se dozvěděla, že dostanu divokou kartu – původně jsem myslela, že do kvalifikace – věděla jsem, že ten týden budu moci hrát a navíc sbírat cenné body. Je to pro mě ta největší pomoc, jakou můžu dostat.

V prvním kole jsi porazila Alenu Kovačkovou. Jak důležitá pro tebe tahle výhra byla?

Určitě velmi důležitá. S Ájou jsme obě ze stejného klubu, ale i tak tam bylo i trochu rivality. Výhra ale pro mě byla samozřejmě klíčová. Hrála jsem proti někomu o tři roky mladšímu ze stejné země i prostředí, což není mentálně úplně jednoduché. Výhra mi také přinesla 30 bodů a posune mě v žebříčku zhruba o 200 míst dopředu, což je velká vzpruha.

V dalším kole jsi těsně nestačila na 40. hráčku světa Xinyu Wang. Jak ten zápas hodnotíš s odstupem?

Řekla bych, že to byl hořkosladký zápas i s odstupem času. Jsem spokojená s výkonem. Byla jsem schopná jí opravdu konkurovat a chyběl mi jen jeden míček k výhře. Dokonce jsem za celý zápas vyhrála o tři míče víc než ona, ale i přesto jsem odešla poražená. Nevěděla jsem předem, jestli budu schopná s hráčkou téhle úrovně držet krok, a jestli nedostanu výprask 6-2, 6-2. S takhle vysoko postavenou soupeřku jsem naposledy hrála před lety.

V červnu jsi se vrátila na okruh po roční pauze. Jaký je to pocit být zpět v tenisovém kolotoči?

Je to jako naskočit zpátky do něčeho, co znám celý život. Ten zvyk tam nějakým způsobem je. Nezapomíná se to. Není pro mě zvláštní být dva týdny na turnaji a týden doma. To je rytmus, na který jsem zvyklá. Nejtěžší bylo spíš znovu si zvyknout na několik hodin sportu denně.

Na prvním turnaji jsi došla do semifinále a v červenci vyhrála ITF turnaj v Maďarsku. Měla jsi od sebe nějaká očekávání?

Upřímně, žádná. Do semifinále jsem se dostala z kvalifikace, což jsem vůbec nečekala. Navíc mě tam v semifinále hned v první hře píchla do oka včela, takže jsem hrála s nateklým okem. Asi si umíme všichni představit, že to nebylo úplně příjemné. Pak jsem musela další turnaj skrečovat kvůli otravě jídlem. V Maďarsku to konečně klaplo bez zdravotních problémů. I tento turnaj mi vyšel nad očekávání. Po tom semifinále jsem sice tušila, že na ITF úroveň mám, ale po roční pauze člověk nikdy neví jistě. Chtěla jsem hlavně zjistit, jak na tom jsem.

Jak bude vypadat tvůj turnajový kalendář v následujících týdnech?

Zatím přesně nevím. Rozhodli jsme se s trenérem, že zůstanu na tvrdém povrchu a nebudu se vracet na antuku. Teď jen čekám, na které turnaje se dostanu. Stále se mi totiž počítá žebříček kolem 850. místa, což ještě není jistota těch turnajů, takže čekám kam se dostanu. Plánuju hrát ITF turnaje 15k a 35k a postupně se posouvat výš.