Ahoj Martine, nejprve bych chtěl poděkovat za přijetí pozvání. Minulý týden jsi odehrál turnaj v Santo Domingu v Dominikánské republice, kde jsi obhajoval titul. Vnímal jsi nějak tuto skutečnost, nebo jsi vůbec nevnímal, že jsi úřadující šampion?

Zdravím všechny. Je to velmi hezký pocit vyhrát stejný turnaj dva roky po sobě. Nebylo to ale úplně lehké. Odjížděl jsem tam s vědomím, že tam hraji dobře, ale o obhájení titulu jsem moc nepřemýšlel. Chtěl jsem jít zápas po zápasu. V hlavě se mi ale občas promítlo, že bych měl obhájit body, jinak spadnu v rankingu. Nakonec se mi to podařilo.

I letos se ti zde dařilo. Úvodní zápasy jsi vyhrál bez ztráty setu. Čím to je, že ti zdejší podmínky tak vyhovují?

Tenhle rok se mi to podařilo vyhrát tzv. bez stresu, tedy bez ztráty setu. Myslím, že mi k tomu hodně pomohl los. Prvních pár kol nebylo zas tak těžkých a tak jsem to zvládl poměrně rychle. Celkem si myslím, že mi vyhovuje jaké tam je vedro a vlhkost. Celkově ty kurty jsou docela rychlé, což mému stylu hry hodně vyhovuje.

Tvůj soupeř Bernard Tomič skrěcoval semifinálový zápas hned po první hře. Byl jsi překvapený, že utkání tak rychle skončilo?

Tomic se předtím ve čtvrtfinále proti domácímu hráči hodně trápil. Hráli dlouho. Bylo to 7-6, 6-4 po třech hodinách. Po zápase jsem ho viděl v šatně a necítil se dobře. Už tam mi řekl, že asi nebude hrát. V ten den zápasu po rozehrávce mi řekl "Hele já budu hrát jednu hru a skrečuju." Takže jsem to tak nějak věděl, ale nechtěl jsem tomu moc věřit. Nastoupil jsem samozřejmě naplno a doufal jsem, že se bude hrát. Skreč mi samozřejmě pomohla ušetřit síly do boje o titul.

Ve finále jsi ve dvou setech porazil Liama Draxla. Získal jsi tak svůj první letošní titul a celkově čtvrtý v kariéře. Jak velkou radost jsi měl z úspěšné obhajoby?

Tentokrát bych řekl, že jsem měl radost hlavně kvůli tomu obhájenému titulu. V žebříčku tolik nespadnu a hlavně jsem si dokázal po nějaké době, že umím vyhrát turnaj. Doufám, že mi to přinese takovou pozitivní vlnu a že se budu posouvat výš v žebříčku a dostávat se hlavně na challengery.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Martin Damm (@_martindamm_)

V žebříčku se díky titulu posuneš zhruba na 435. místo. Stanovil jsi si nějaké cíle týkající se rankingu pro tuto sezónu?

Já moc na nějaké cíle v žebříčku nejsem abych se přiznal. Je ale jasný, že nad tím přemýšlím. Ten titul to změnil docela hodně. Před turnajem jsem byl okolo 500. místa a před měsícem 390. To je velký rozdíl pro mě. Doufám, že ten titul mě posune dopředu, jak jsem říkal na ty challengery. To je můj cíl, abych začal hrát jen na těchto turnajích, dostat se do TOP 300 a začít bojovat o kvalifikaci na grandslamu.

Minulý rok jsi si poprvé zahrál na grandslamu ve dvouhře. Na US Open jsi v kvalifikaci skončil po třísetovém zápasu hned v prvním kole. Jaká to pro tebe byla zkušenost zahrát si na takovém turnaji?

Zkušenost to byla výborná. Ta prohra trochu mrzela, protože jsem vyhrál první set a v tiebreaku druhé sady jsem vedl 5-3. Navíc jsem podával. Jinak ten celý týden byl super. Trénoval jsem se světovými hráči, byl jsem s nimi v šatně, což byl pro mě neskutečný zážitek. To je něco co mě motivuje, abych se posunul výš a výš.

Ve čtyřhře jsi na US Open hrál poprvé již v roce 2019. Tehdy jste společně s Toby Kodatem získali divokou kartu po výhře na USTA Junior National Tennis Championship. Postoupili jste do druhého kola, kde vás porazila dvojice Krawietz/Mies. Posunulo vás v něčem účast v hlavní soutěži v tak mladém věku?

Když jsme s Toby Kodatem tehdy postoupili do 2. kola v deblu, tak to pro nás byl neskutečný zážitek. Mně bylo 15 a jemu 16. Byli jsme nejmladší tým na grandslamu, který dokázal vyhrát zápas. Pro nás to byl velký úspěch a hodně nás to posunulo dopředu. Dokázali jsme, že i když to je debl, tak máme na to hrát s těmi nejlepšími hráči.

Letos jsi naopak díky divoké kartě startoval na Miami Open. Kdyby jsi to měl porovnat, panuje na turnajích Masters jiná atmosféra než na grandslamu?

Já to ještě nemůžu tolik srovnat. Na US Open jsem hrál jenom jeden zápas a na Miami Open dva. Atmosféra je ale trochu jiná, jelikož grandslam, včetně kvalifikace, navštíví více lidí. US Open je pro mě pořád o dost lepší, ale i turnaj v Miami je skvělý zážitek. Tam jsem taky tento rok hrál těžký a těsný zápas. Prohrál jsem 6-7, 5-7 s Altmaierem. Byla tam ale super atmosféra díky rodině a kamarádům. US Open je ale úplně něco jiného.

Tvůj otec, také Martin Damm, je bývalým pátým hráčem světa ve čtyřhře. Dokázal také vyhrát US Open. Byl právě on tím, kdo tě k tenisu přivedl? Dostáváš teď od něj rady na tréninku a turnajích?

Bez táty bych tenis asi nikdy nehrál. Od malička jsme s ním jezdili po turnajích. Tam jsem se poprvé díval na tenis a také chodil na tátovi zápasy. Jak jsem říkal, bez něj bych tenis asi nehrál. Neřekl bych, že by mě moc trénoval. Vnímá to, s trenéry se o tom hodně baví, ale málokrát jdeme na kurt my dva spolu. Když jsme na turnajích, tak si píšeme a hodně mi pomáhá.

Ty máš sice americké občanství, ale tvůj táta je z České republiky. Jaký je tvůj vztah k Česku a jak často sem zavítáš?

Můj vztah k Česku je velmi dobrý. Celá moje rodina, rodiče, babičky a dědové, jsou z Čech. Hraji sice za USA, ale řekl bych, že Česko je mi velmi blízké. Jsem vždycky rád, když tam jedu. Jezdíme sem pravidelně každé léto a občas se tam objevím v zimě nebo na nějaké turnaje. Spíše tam ale trávíme čas přes léto jako rodina.

Kterých turnajů se plánuješ zúčastnit v nejbližší době?

Teď můj další plán je hrát kvalifikaci challengeru v Chicagu a další týden v kanadském Granby. Podle toho, kolik bodů si z těchto turnajů odvezu, tak se rozhodnu jak to bude dál. Budou to nejspíš turnaje ITF nebo americké challengery, kterých se teď bude hrát spoustu. Doufám, že to budou spíše ty challengery, ale uvidíme, jak se mi bude dařit na nadcházejících dvou turnajích.