Dobrý den, na začátek bych se chtěl zeptat, jak se věci mají. Do roku 2019 jste byla ředitelkou turnaje WTA v Praze a loni Vás vystřídal David Trunda. Jednalo se o Vaše rozhodnutí, nebo vedení bylo vyměněno na popud někoho z Českého tenisového svazu?

Změnil se majitel licence a ten si vybral svého ředitele a svůj organizační tým.

Do toho jste však řídila a i nadále řídíte prostějovský challenger a Mistrovství světa juniorů. Letos Vás čeká už 28. ročník challengeru. Co má vlastně takový ředitel turnaje za úkol?

Přesně tak, je za námi už spousta úspěšných ročníků jak ATP challengerů tak WJTF - jak se přesně podle ITF mistrovství světa juniorů nazývá. Vloni se 22.ročník kvůli covidu neuskutečnil, letos snad 14ti leté naděje z celého světa opět v Prostějově přivítáme. Právě včera jsem informovala ITF o změnách v covidových restrikcích v naší republice, začínají už kontinentální kvalifikace a ITF uvažuje, že v případě nedohrání těchto kvalifikací, by týmy podle výsledků z posledních let donominovala. Takže cítíme velkou snahu ze strany ITF a podporu Českého tenisového svazu, aby se letos turnaj odehrál.

Úkolem ředitele je hlavně celoroční komunikace s řídícími orgány světového tenisu, stejně tak s místními autoritami a také výběr správného a obětavého týmu spolupracovníků. Příprava začíná daleko před turnajem a znásobuje se s blížící se akcí. Je potřeba zajistit spoustu věcí přes ubytování, stravování, dopravu, pojištění, reklamy, ceremoniály, ceny, rozhodčí, sběrače a tak dál…

Je rozdíl mezi komunikací s okruhem WTA a s ATP?

Řekla bych, že je to zhruba stejné. Požadavky jsou hodně podobné, i když já jsem víc zvyklá komunikovat s ATP a mám pocit, že mi to s nimi šlo vždy jednodušeji. Možná je to jen můj pocit, ale WTA vždy trošku víc „buzerovalo“ a urputně lpělo na maličkostech, někdy bych řekla, že pro turnaj i hráčky nepodstatných. Jakoby každý, kdo má funkci, chtěl ukázat, že je důležitý. Ale jak říkám, je to jen můj pocit, jiní ředitelé ho mohou mít úplně opačný, a když chcete pořádat turnaj, musíte pokyny a pravidla WTA a ATP plně respektovat.

Minulý rok sezónu zasáhl koronavirus a prostějovský challenger se málem nekonal. Co všechno musel tenisový turnaj z hlediska koronavirových opatření splňovat?

Hrálo se v tzv. bublině, takže jsme museli jako všechny ostatní turnaje dodržovat přísná covidová pravidla. Dostali jsme od ATP manuál a podle něj se jelo.

Největší komplikace byly na začátku turnaje, když Supervisor kontroloval PCR testy hráčů z různých zemí a laboratoří, dvakrát se potom testovali všichni i u nás, naštěstí s negativním výsledkem. Pozitivní byl bohužel jen covidový komisař ATP, který tady potom strávil 14 dnů v karanténě.

Přece jen se ještě jednou vrátím k WTA Prague Open. Chci se zeptat, jak je to s kvótami hráček takových turnajů. V roce 2016 v Praze mohly hrát pouze dvě hráčky ze světové desítky. Je ale nějaké pravidlo, že přednost mají vždy domácí hráčky?

Jsou jasně daná pravidla WTA, kde podle kategorií turnaje (International, Premier atd.) je přesně určené kolik hráček z TOP 10 WTA žebříčku může hrát, kolik z TOP 20 a za jakých podmínek se udělují volné karty. Národnost vůbec nehraje roli.

Stejně tak u ATP jsou podobná pravidla, například na našem Challengeru nemůže startovat hráč TOP 10 žádný a hráči z první 50 žebříčku pouze 3 a jen na volnou kartu.

Vy sama jste bývalá profesionální hračka a probojovala jste se skoro až do první padesátky světového žebříčku. Skončila jste však už ve 28 letech. Litujete tohoto brzkého odchodu?

Do TOP 50 jsem se nikdy nedostala, což mě maličko mrzí. Myslím si zpětně, že jsem na to určitě měla. Ve čtyřhře bylo moje nejlepší postavení 37. Odchod mě nemrzí vůbec, bylo to v tu chvíli správné rozhodnutí. Na tour jsem hrála od sedmnácti let, pořád se více méně pohybovala v první stovce žebříčku WTA, což mi zajištovalo účast v hlavních soutěžích Grandslamů a všech turnajů kategorie International. Bohužel poslední půlrok jsem ze stovky vypadla, musela hrát kvalifikace, obměnila se generace a spousta mých vrstevnic skončila. Nahoru se draly mladší holky, u nás třeba Klárka Koukalová, Iveta Benešová, Dája Bedáňová. Já poznala, že už jim nestačím a nemám už vůli podstupovat každodenní dril. Navíc jsem nikdy nebyla hvězda a hráčka TOP 10, takže rozhodování bylo lehčí, přednost dostalo založení rodiny.

Měla jsem i velké štěstí, můj poslední turnaj byla kvalifikace na US Open na konci srpna 1998 a hned v lednu 1999 už jsem dělala ředitelku halového turnaje WTA v Prostějově.

Dostala jsem nabídku od mého nynějšího manžela zůstat dál u tenisu jen na druhé straně. To mi nesmírně pomohlo a hned jsem věděla, že mám náplň práce do dalšího života.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Petra Cernoskova (@petinka70)

Jak se nyní koukáte například na Venus Williamsovou, které je přes 40 let?

Určitě ji na jednu stranu obdivuji. Každý, kdo dělal profesionální sport, ví, co je to za dřinu a odříkání a jak těžké je konkurovat o tolik mladším, hladovějším po úspěchu a stále hledat novou motivaci. Na druhou stranu její výsledky už ji asi nemohou uspokojovat a asi nenašla zatím jinou životní náplň. Je to každého osobní rozhodnutí a je třeba to respektovat.

Máte čas a chuť si ještě někdy tenis zahrát?

Čas mám, s chutí už je to trošičku horší. Ráda si občas pinknu, ale jen tak bez počítání a bez soutěžení, což málo koho baví. Nechci hrát na body, ani čtyřhry nebo mixy. Říkám všem, že už jsem se nasoutěžila, navyhrávala a naprohrávala za kariéru dost a teď si jen chci zahrát v klidu. Je potřeba taky říct, že sice jsem údery nezapomněla, ale kondice a dlouhé pauzy udělaly své, takže se do toho vážně moc nehrnu.

Na turnajích jste tedy sama hrála a nyní je organizujete. Čerpala jste na začátku organizátorské kariéry právě ze zkušeností z opačné strany?

Určitě ano, byla to velká zkušenost. Byla jsem hozená do vody a poznávala, o čem to je. Organizovat turnaj je velká odpovědnost a hodně práce. Ředitel je sice na vrcholu, sklízí potom to uznání a pochvaly, je víc vidět, ale bez fungujícího týmu spolupracovníků to vůbec není možné. Každý, kdo se na organizaci podílí, je nesmírně důležitý a zaslouží stejný obdiv.

Jako hráč vše vidíte ze svojí pozice a svých potřeb. Vůbec si neuvědomujete, jak těžké je na turnaj sehnat peníze a sponzory (to je zrovna role mého manžela a společnosti TK PLUS), co vše je potřeba zajistit, o co všechno se postarat, aby vůbec tenisté mohli přijet a hrát.

Jak hodnotíte současné výkony českých tenistek a tenistů?

Určitě dobře i v této nelehké covidové době. Vždy jsme měli a stále máme výborné hráče a hlavně hráčky. Sice v mužích svoje fantastické kariéry ukončili teprve nedávno Tomáš Berdych a Radek Štěpánek a zůstal teď v elitní stovce jen Jirka Veselý. Konkurence je tam ale obrovská a je složité se prosadit. Mladí mají v covidové době problém dostat se do turnajů, body se sbírají těžce, když žebříček zůstává zatím zmražen.

U žen je situace skvělá, Petra Kvitová je světová hvězda. Vyhrála, co se dalo a stále se drží v úplné špičce. Kája Plíšková teď trošku hledá formu, ale byla nedávno světová jednička a já věřím, že výsledky, na které byla zvyklá, zase přijdou. Nejde si udržovat top formu nonstop. Kája Muchová se fantasticky lepší každým turnajem a máme tam i holky mladší jako je Markéta Vondroušová, Maruška Bouzková nebo Katka Siniaková, která už výš byla, ale stále je mladá a daří se ji výborně ve čtyřhře, což ji může posílit sebevědomí. Skvěle se zlepšila Bára Krejčíková, její výsledky a předváděná hra za poslední dobu se mi moc líbí a v žebříčku už atakuje první třicítku.

Máte nějaký tip na tenistu, který by mohl za pár let prohánět světové hráče nebo hráčky?

Myslím si, že máme spoustu mladých a talentovaných hráčů i hráček, jen je vždy otázka, jak se potom prosadí v dospělých. Podporu tenisového svazu, oddílů a určitě i rodičů mají velkou. Bohužel covidová doba jim nepřeje, juniorské turnaje byly rušeny, děti neměly možnost hrát.

Asi už všichni příznivci tenisu slyšeli jména sester Fruhvirtových, kdy Linda v patnácti letech už na WTA okruhu sbírá body a stejně tak mladičká Brenda mezi juniorkami. Prosazuje se i Sára Bejlek, Linda Nosková, Nikola Bartůňková a spousta dalších šikovných dívek. U kluků, jak už jsem zmiňovala, je to strašně těžké a jde to určitě pomaleji. Dopředu se ale derou Tomáš Machač či Jonáš Forejtek, které ale momentálně brzdí zranění. Dále je tam Jirka Lehečka, Dalibor Svrčina a Michael Vrbenský. Nesmíme zapomínat ani na Zdeňka Koláře a Víťu Kopřivu. V juniorech se pak prosazují například Vojta Petr, Jakub Menšík a další, takže věřím, že někdo z nich se ve špičce objeví.

Jsem rád, že jste si udělala čas na rozhovor. Děkuji Vám.