Před týdnem jsme si připravili rozhovor s Jiřím Lehečkou, který vyhrál svůj druhý titul na turnaji ITF v Egyptě. Jeho kondičním trenérem je Radek Štěpánek, se kterým spolupracuje již čtyři roky. Jak se k této práci dostal a co všechno obnáší se dozvíte v dnešním novém rozhovoru pro Tiebreak Tennis.
Dobrý den, Radku, jsem rád, že jste přijal nabídku na rozhovor. Mohl byste se nám na začátek trochu představit?
Dobrý den, zdravím všechny příznivce Tiebreaku. Jsem kondiční trenér, převážně u tenistů, v tenisovém klubu TK Agrofert Prostějov, kde se starám o nejlepší dorostence a muže v Česku. Dále se věnuji individuálně sportovcům z různých sportovních odvětví jako házená, fotbal nebo lukostřelba. Pracuji také jako zdravotní terapeut, kde řeším, jak napravit civilizační choroby lidí po stránce jejich osobního rozvoje zdraví. Jsou to lidé s problémy nejčastěji jako bolest kloubů a zad, lidé s obezitou, lidé po zranění nebo úrazu.
Jak jste zmínil, tak teď se věnujete hlavně tenisu v klubu TK Agrofert Prostějov. Jak jste se k této práci dostal?
Během studia na FTK v Olomouci oboru Tělesná výchova a sport jsem již pracoval jako trenér mládeže v atletice a přes několik lidí se mi doneslo, že v tenisovém klubu v Prostějově hledají kondičního trenéra. Po absolvování pohovoru jsem byl následně přijat.
Už jsem dělal rozhovor se dvěma tenisovými trenéry a oba se tenisu věnovali předtím profesionálně. Byl to i Váš případ? Věnoval jste se tenisu profesionálně?
S tenisem to byla má první zkušenost. Byl jsem atletem, mládežnickým mistrem České republiky a reprezentantem až do nástupu na vysokou školu.
Napadlo Vás někdy, že budete trénovat a připravovat na turnaje právě tenisty? Měl jste v plánu věnovat se jinému sportu?
Tenis mě vždycky přitahoval díky úspěchům našich hráčů a daviscupového týmu. V plánu to nebylo, ale díky tomu jsem dostal náhled na problematiku komplexních sportů a stal se tak lepším trenérem. Srdci je nejblíž fotbal. Tam ale nebyla zatím možnost se rozvíjet. Tenis hraji jako amatér a díky tomu můžu prožívat podobné okamžiky jako moji hráči.. mohu jim lépe naslouchat a chápat je.
V kolika letech jste přišel na to, že chcete dělat sportovního trenéra? Byl to Váš sen už od dětství?
Jsem dítě vesnice. Sport byla naše celodenní zábava. Vždycky jsem věděl, že chci být součástí sportu a velkých úspěchů. Každý nemůže být úspěšný sportovec, takže jsem musel najít jinou cestu a tahle mě moc baví.
Jaký to je pocit, z pohledu trenéra, když vaši svěřenci dokáží vyhrát velký zápas nebo turnaj?
Každý úspěch zahřeje, i když je to malý turnaj nebo následně velký. Když člověk ví, že k tomu nějakým způsobem pomohl, je to motivace do další práce.
Kdo byl první hráč, se kterým jste spolupracoval?
První profesionální hráč, který mě oslovil ke spolupráci, byl vítěz Davis Cupu Jan Hájek. Avšak po půlroční spolupráci ukončil z osobních důvodů kariéru.
A které hráče z klubu trénujete nyní?
Z mužů kromě Jiřího Lehečky ještě Víťu Kopřivu, Davida Poljaka a příležitostně Jirku Veselého. U dorostenců mistra Evropy do 14 let Jakuba Menšíka, Sáru Bejlek - vítězku Pardubické juniorky, dále Julii Štruplovou, Ondřeje Válka a několik dalších.
Jak probíhá takový klasický trénink? Děláte se všemi stejná cvičení, nebo má každý individuální plán?
V tomto období, kdy mladí hráči neví, kdy si vůbec zahrají turnaj, trénujeme všechny složky kondice s postupným zvyšováním zátěže. U profesionálních hráčů jsme absolvovali kondiční soustředění a teď již ladíme detaily vzhledem k tomu, jak se cítí na kurtu a kdy je čeká nejbližší turnaj.
Tato doba samozřejmě ztěžuje plány. Jak vy tuto situaci vnímáte?
Stejně jako každý prohraný zápas, tak i každá krizová situace nám dává možnost se zamyslet nad tím, co na sobě, nebo na svojí práci můžeme zlepšit.
Takže to i v rámci možností vnímáte jako výhodu, kdy se můžete více věnovat přípravě?
Pro hráče je vždycky lepší hrát zápasy a turnaje, než dlouhodobě trénovat. Tento čas určitě maximálně využijeme, ale přeji si, ať brzy všichni mohou hrát, neboť až v těch samotných zápasech se mohou maximálně rozvíjet.
Jak jste již zmínil, tak jste kondiční trenér Jirky Lehečky. Jak si s Jirkou rozumíte?
S Jirkou pracuji již 4. rokem, z dorostence se stal muž a mentálně vyrostl. Věřím, že tohle by mohl být jeho rok. Vztah máme nadstandardní. Kromě trénování probíráme i běžné věci ze života a vzájemně si pomáháme, pokud můžeme.
Byl jste i u toho, když vyhrál s Jonášem Forejtkem Wimbledon?
V tu dobu jsem byl na dovolené v zahraničí. Takže jen díky online světu jsem měl přehled o situaci.
A považujete tento moment za nejdůležitější v Jirkově juniorské kariéře? Nebo by se našly i důležitější?
Jako největší úspěch určitě, ale důležitých momentů pro něj bylo více. Hlavně důležitých a dobrých rozhodnutí...
Do povědomí fanoušků vešel při utkání v Davis Cupu proti Haasemu. Byl jste překvapen jak proti němu hrál?
Překvapen určitě ne. O jeho herních kvalitách všichni víme. Otázkou bylo, co udělá psychika před domácím publikem... ale dnes už víme, že Jirku publikum ještě víc nabudí k dobrému výkonu.
Psychika je určitě důležitá. Jak velkou úlohu jí přikládáte v dosahování sportovních úspěchů?
V profesionálním sportu hraje psychika možná 90 % samotného výkonu. A to je možná hlavní rozdíl mezi první stovkou hráčů a zbytkem.
Myslíte, že psychická vyzrálost je důvodem, proč je například v ATP stále dominantní „Velká trojka” ?
Tam bych už spíš mluvil o výjimečnosti těchto hráčů. A ta výjimečnost vychází z lásky k tenisu, mentální odolnosti a vlastního umění.
Zpátky ke spolupráci s Jirkou. Minulý rok se Jirka velmi posunul v žebříčku a porazil výše postavené hráče. Dokážete jmenovat jeden úspěch z loňské sezóny, kterého si ceníte nejvíce?
Vzhledem k možnostem hrát turnaje v minulém roce, byly pro nás jak bodově, tak zážitkově, nejlepší turnaje konané v Prostějově. Byly to Moravia Open a ATP Challenger, kde Jirka hrál výborně. Měl domácí podporu a prožívali jsme to společně s vedením klubu a především s naším bossem panem Černoškem. To bylo i pro mě velmi zajímavé. Nakonec mu na těchto turnajích chyběla trochu herní vyrovnanost, kterou našel na podzimním turnaji ITF v Praze, který vyhrál a byl to jeho první titul.
Na českých turnajích se Jirkovi dařilo. Jak jste prožívali výhru v Praze?
Tam jsem nebyl přítomen, ale jak jsem říkal, každý úspěch nám dává zpětnou vazbu, že náš tým, který tvoří ještě kouč Michal Navrátil, psychokouč Jahn Mühlfeit a mentor Dušan Hajátko, pracuje dobře.
Souhlasím, odvádíte skvělou práci.
Děkujeme.
Já měl šanci vidět Jirku hrát na prvním challengeru v Praze, kde porazil osmého nasazeného Rolu. Velmi mě potěšilo, když zápas otočil ve druhém setu. Jak jste si výsledku na tomto turnaji cenili?
Na tomto turnaji jsem byl. Jirka se cítil dobře. Hrál kvalitně a na úrovni, která by měla být jeho standard. Tam se ukázala i jeho větší herní vyzrálost a nabyl nějaké to sebevědomí. Měl na to vyhrát ještě o kolo více. Příště.
Věřím, že příště se to podaří. Rozhodně má na to, aby hrál s těmi nejlepšími. Letošní sezóna zatím přinesla jeden turnajový titul v Egyptě. S jakými očekáváními jste na turnaj odjeli?
Každý turnaj jedeme vyhrát, ale vždycky se soustředíme postupně na každé kolo a ladění formy směrem k vnějším podmínkám a soupeřům. První turnaj si musel Jirka zvyknout především na poryvy větru a nemožnost kvalitně trénovat na kurtu, neboť byly neustále obsazené spousty hráčů. To se podepsalo v semifinále proti Marku Genglovi, který tam již byl předchozí týdny. Ve druhém turnaji již byl Jirka plně aklimatizován a byl nejlepším hráčem v turnaji.
Jak jste si jinak čas v Egyptě užili? Měli jste možnost se podívat i do města?
Součástí několika resortů v Sharmu je společné náměstí SOHO Square, kde jsou obchody, večerní programy, tam jsme to akorát jednou omrkli. Jinak jsme čas věnovali přípravě a regeneraci u moře nebo bazénu. Já osobně jsem si udělal vlastní fyzickou přípravu, neboť hraji soutěžně fotbal a Ligu rekreantů, tak věřím, že ji na jaře využiji a že to snad nedopadne jako loni bez fotbalu.
Když se vrátím k situaci ohledně covidu, jak vnímáte podmínky pro cestování? Například když s Jirkou cestujete na turnaje?
Samozřejmě neustálé testování a měnící se podmínky v různých zemích jsou náročné, ale je to zase o tom vydržet a přizpůsobit se, takže to beru zase jako takovou zkoušku odolnosti.
Jsou na všech zastávkách stejné podmínky nebo záleží na státu, do kterého cestujete?
Většinou obdobné. Kontroly jsou někde přísnější a termíny příletů, odletů a platnost testu musí člověk pečlivě sledovat.
Jaký máte s Jirkou stanovený cíl pro tento rok?
Cíl je teď odehrát co nejvíce možných turnajů a prokousat se žebříčkem, co nejvíc to půjde a pokud přijde nějaký titul, budeme jen rádi. Z challengeru by to bylo hezké.
Od Jirky vím, že na další turnaj odcestuje do Ruska. Jezdíte s ním na všechny turnaje?
Většinu turnajů absolvuje s koučem Navrátilem, já se dostanu tak na 8 turnajů za rok, jelikož jsem vázán v klubu. V Petrohradu již nyní jsou a dnes (28. 2. - pozn. autora) by měl hrát 1. kolo kvalifikace.
Budeme držet palce. Jakou radu byste dal na závěr mladým začínajícím tenistům?
Děkujeme. Radu jim dám asi takovou, ať je pro ně tenis především zábavou, kterou dělají kvůli sobě a neohlížejí se na přemotivované rodiče. Ať čas ukáže, jak opravdu dobří mohou být.
Radku, moc děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně štěstí. Ať se daří.
Děkuji, já vám taky přeji hodně úspěchů, neboť děláte kus dobré práce.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
