Lehečka plnil v Jablonci roli prvního nasazeného hráče. Jeho cesta turnajem ale nebyla jednoduchá. Hned na úvod musel odehrát třísetový zápas proti krajanovi Daliborovi Svrčinovi. Ten nebyl jediným Čechem, se kterým se Lehečka musel utkat. Dále porazil Krumicha, Rikla a Šátrala. Až ve finále ho čekal Vitalij Sachko z Ukrajiny, který trénuje v Prostějově. Vítězství na tomto turnaji posunulo Lehečku na 288. pozici ve světovém žebříčku, která je jeho novým karierním maximem.
O svých pocitech z turnaje nám Jirka povykládal v krátkém rozhovoru:
Ahoj Jirko, gratuluji ti k titulu z Jablonce. Jak moc jsi spokojený se ziskem titulu a celkově se svou hrou tento týden?
Moc díky. Zisku titulu v Jablonci si hrozně cením. Jsem rád, že se mi to povedlo na domácí půdě. Určitě to nebyl lehký týden a pokusím se na to navázat i v příštích týdnech.
Kromě finálového utkání jsi bojoval proti českým tenistům. Jak těžké je hrát proti krajanům, navíc na domácím turnaji?
Tak určitě to není nic jednoduchého. Ještě když hrajete na mezinárodním turnaji a všichni soupeři jsou vlastně Češi a ve finále mě čekal Vitalij Sachko, se kterým v Prostějově hodně často trénuju. Snažil jsem se s tím poprat a je to spíše mentální boj než cokoliv jiného.
Hned v prvním utkání jsi hrál proti Daliborovi Svrčinovi. Byla to takhle na úvod těžká zkouška?
Ano, určitě těžká zkouška. Dalibor se o hodně zlepšil a hrál velice slušný tenis. Podmínky mu velmi seděly. Do prvního kola to byl velice nepříjemný soupeř. Myslím si, že za svúj výkon by si zasloužil jít dál, ale tak to bohužel někdy v tenise je. Jsem rád, že jsem to zvládl. Byl to vyrovnaný zápas na tři sety. V závěrečné sadě jsem ale předváděl svůj dobrý tenis a to rozhodlo.
Set jsi ztratil pouze v zápase s Daliborem a s Patrikem Riklem. Který z těchto zápasů byl pro tebe těžší?
No, těžko říct, který ze zápasů byl těžší. Ono se to nedá moc srovnávat. Přeci jenom, když jsem hrál s Daliborem, záleželo na mojí hře, na tom jak já budu hrát, protože Dalibor hrál velice solidně. S Patrikem Riklem to bylo jak na houpačce. Dokáže být velice nebezpečný, ale také vám svými chybami dokáže hodně pomoct. Těžko se to srovnává. Oba dva zápasy byly nesmírně těžké a jsem rád, že se mi podařilo převrátit je na mou stranu.
V Jablonci jsi plnil roli prvního nasazeného. Jaký to je pocit? Cítil jsi větší tlak?
Tak roli nasazeného na sobě nějakým způsobem nevnímám. Je to samozřejmě výhoda být nasazený, protože prvních osm na sebe nemůže narazit v prvním kole. V tomto ohledu to vnímám jako pomoc, ale jinak si to nějak víc neberu. Musíme jít kolo po kole, game po gamu, bod po bodu. Snažím se proto nemyslet na nějaké nasazení a soustředit se individuálně na každý zápas.
Ve finále jsi porazil Vitalija Sachka. Hrál jsi s nim už předtím?
Ano, s Vitalijim jsem hrál jednou na turnajích ČTS minulý rok v době koronavirové pauzy. Tam jsem s ním na libereckém turnaji prohrál, takže jsem rád, že se mi podařilo mu loňskou porážku vrátit na vlastně už bodovaném turnaji, a ještě k tomu ve finále.
Jak jsi se na zápas připravoval?
Na zápas jsem se připravoval jako na každý jiný. Před finále jsem byl rozhodně o něco nervóznější než normálně. Myslím si, že to tak ale má hodně hráčů. Jinak všechno probíhalo stejně jako předchozí dny.
Na které turnaje se v blízké době chystáš?
V dalších čtrnácti dnech se na žádné turnaje nechystám, jelikož už zítra (24. 5.) maturuju a další týden vlastně taky. Takže tyto dva týdny bude priorita škola a potom letím na jeden turnaj do Kazachstánu na challenger a hned poté zpět do Česka na prostějovský challenger, který se koná od 14. června.
