Juan Martín del Potro se pokusil o návrat, který se změnil v derniéru. Na právě probíhajícím turnaji ATP 500 v Riu nenastoupil ani do prvního kola, kde měl díky volné kartě hrát. Jeho nejspíše posledním zápasem na okruhu se tak stala porážka s krajanem Federicem Delbonisem na domácí antuce v Buenos Aires. Pojďme se tedy ohlédnout za úspěšnou kariérou tenisty přezdívaného "Delpo".
Juan Martín del Potro se narodil v argentinském městě Tandil, stejně jako další špičkoví tenisté Juan Mónaco nebo Máximo González. Tenis začal hrát v sedmi letech. Kariéru mladého Juana, jehož dětským idolem byl Pete Sampras, nastartovalo v roce 2002 vítězství na prestižním juniorském turnaji Orange Bowl.
Delpo na sebe každým rokem upozorňoval víc a víc. Na začátku roku 2008 se nacházel už v TOP 50, tehdy ve věku 19 let jako nejmladší hráč elitní společnosti.
První polovina sezóny 2008 však nebyla lehká, protože ho brzdila zranění. Pak přišlo úspěšné antukové léto a první dva tituly ve dvou týdnech za sebou. Ve Stuttgartu porazil Francouze Richarda Gasqueta a v Kitzbühelu domácího Rakušana Jürgena Melzera.
To nebylo vše. Juana nezastavil ani přechod na americké betony a v Los Angeles, po výhře nad tehdejší světovou devítkou Američanem Andy Roddickem, slavil třetí titul v řadě. Do čtveřice získal vítězství ve Washingtonu. Neskutečnou sezónu zakončil účastí na turnaji mistrů a jako nejmladší hráč v elitní desítce světového žebříčku.
V roce 2009 měl del Potro na grandslamech výbornou formu. Na Australian Open z toho bylo čtvrtfinále, na antuce ve Francii dokonce semifinále.
Jako nasazená šestka startoval na kurtech ve Flushing Meadows. V prvním kole US Open porazil krajana Juana Mónaca. Následně přešel přes Rakušany Jürgena Melzera a Daniela Koellerera, Španěla Juana Carlose Ferrera a ocitl se mezi nejlepší osmičkou. Ve čtyřech setech zdolal Chorvata Marina Čiliče a postoupil do svého druhého grandslamového semifinále. V něm povolil turnajové trojce Španělovi Rafaelu Nadalovi pouhých šest gamů.
Při premiéře ve finále narazil na světovou jedničku a patnáctinásobného grandslamového šampiona Švýcara Rogera Federera. Dramatické finále uzmul pro sebe v pěti sadách Argentinec. Po setech 3:6, 7:6, 4:6, 7:6 a 6:2 získal svůj první, ale zároveň také poslední, grandslamový titul.
Olympijské hry se v roce 2012 konaly v Londýně a tenisté bojovali o medaile v All England Clubu ve Wimbledonu. Juan Martín del Potro postoupil jako turnajová osmička do bojů o medaile. V semifinále svedl s Rogerem Federerem nejdelší bitvu na dva vítězné sety v historii. Za čtyři hodiny a dvacet šest minut prohrál Argentinec 6:3, 6:7, 17:19. V boji o bronz uspěl proti Novaku Djokovičovi poměrem 7:5, 6:4.
Do Ria de Janeira jel del Potro v úplně jiné situaci než při první medailové radosti v Londýně. Sezóny 2014 a 2015 téměř celé vynechal kvůli problémům se zápěstím. Do prvního kola dostal 145. hráč světa Novaka Djokoviče, světovou jedničku. V repríze londýnského boje o bronz byl opět silnější charizmatický Argentinec, tentokrát ve dvou tiebreacích. Del Potro zvládl i další tři zápasy a v semifinále přemohl 5:7, 6:4 a 7:6 Rafaela Nadala. Pohádkový příběh sice neskončil zlatou medailí, ale i stříbro, po prohře s Andym Murraym ve čtyřech setech, pro něj znamenalo velkou satisfakci.
Po letní olympiádě v Riu pokračoval ve svém comebacku. V lednu 2018 se dostal poprvé od roku 2014 zpátky do TOP 10. Dobrou formu ukázal na Masters v Indian Wells, kde si po vítězném finále nad Rogerem Federerem dokráčel pro první triumf na podniku ATP 1000. Probojoval se i do semifinále na dalších velkých turnajích, tisícovce v Miami nebo na Rolland Garros.
V srpnu přišel na řadu del Potrův nejoblíbenější grandslamový turnaj US Open. Potvrdil výbornou sezónní formu a na cestě do svého druhého finále zdolal ve čtvrtfinále Johna Isnera a v semifinále Rafaela Nadala. Mezi ním a druhým vavřínem na turnajích velké čtyřhry stál už jen Novak Djokovič. Ten byl ale moc těžkým protivníkem a ve třech sadách zvítězil.
Pro del Potra to byl velice úspěšný rok. V žebříčku ATP se před US Open vyšplhal dokonce na třetí místo, čímž si vylepšil své životní maximum.
Zranění se Juanu Martínu del Potrovi nevyhýbala od začátku kariéry. Už sezónu 2010 musel takřka celou oželet kvůli problémům se zápěstím. O rok později se mu povedlo vrátit se a získal cenu ATP za návrat roku. Zmíněn byl už i úspěšný návrat po těžkých letech 2014 a 2015, kdy problémy se zápěstím hrály opět prim.
Horší situace nastala poté, co na konci roku 2018 odstoupil ze zápasu třetího kola Shanghai Masters proti Chorvatu Bornu Čoriči. Tehdy u něj začaly problémy s kolenem.
V roce 2019 se snažil o návrat. V Delray Beach uhrál čtvrtfinále, stejně jako v Římě, a na French Open postoupil mezi šestnáctku nejlepších. Při svém prvním travnatém turnaji sezóny v Queen's Clubu utrpěl v zápase prvního kola s Kanaďanem Denisem Shapovalovem zlomeninu čéšky.
Od zápasu se Shapovalovem v roce 2019 až do února 2022 neodehrál Argentinec jediný zápas. Během této doby podstoupil celkem čtyři operace pravého kolena. Del Potro, přezdívaný i "The Tower" nebo "La torre de Tandil", se nechtěl vzdát a věřil v návrat na kurty.
Několik měsíců obětoval přípravě a v lednu letošního roku oznámil návrat na okruh. Přijal divokou kartu na turnaje v Buenos Aires a v Riu de Janeiru. Sám však na tiskové konferenci před startem turnaje naznačil, že se jedná spíše o rozlučku.
9. února 2022 nastoupil k zápasu prvního kola Argentina Open. S Federicem Delbonisem prohrál 6:3, 6:1. Zápas to byl opravdu emotivní a sám Argentinec se neubránil ještě během hry slzám. Všechny činy, gesta i pozápasový rozhovor naznačují, že to bylo naposled, kdy jsme tenisového gentlemana z Argentiny viděli v profesionálním zápase na okruhu ATP.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Je neoddiskutovatelné, že nebýt zranění, dosáhl by ještě větších úspěchů. I tak může být Delpo na svou kariéru pyšný. Na svém kontě má dva olympijské kovy, titul z US Openu, vítězství s Argentinou v Davis Cupu z roku 2016 a 22 titulů z okruhu ATP. Nebudou to však jen úspěchy a jedinečný forhend, který si budou fanoušci pamatovat. Del Potro si svým gentlemanstvím a vystupováním na kurtu i mimo něj získal srdce nejenom fanoušků, ale i tenisových kolegů.
Muchas gracias Delpo!
