Loučí se legenda nejenom indického tenisu a sportu, ale i hvězda světových rozměrů. Sania Mirza se rozhodla v 36 letech pověsit raketu na hřebík. Jaká byla životní cesta šestinásobné grandslamové šampionky na tenisový Olymp? Na to se zaměřila rubrika To byl ale hráč.
Celý příběh indické tenisové princezny Sanii Mirzy začal v tenisovém klubu Nizam, který se nachází v samém srdci města Hajdarábád. V šesti letech ji k tenisu přivedla maminka Naseema Mirza. Mladá dívka snila, že jednoho dne bude hrát grandslamy a se ctí reprezentovat svoji zem na nejvyšší úrovni.
Po celou kariéru (od juniorek) na ni dohlížel táta a trenér v jedné osobě Imran Mirza. Sania se pod jeho vedením prosazovala právě už i na juniorském okruhu. Desetkrát slavila ve dvouhře a třináctkrát ve čtyřhře. V disciplíně, kde se později stala světovou jedničkou, zaznamenala své největší juniorské úspěchy na grandslamech. S Alisou Kleybanovou v roce 2003 zvítězily v dívčí čtyřhře na londýnské trávě ve Wimbledonu.
V patnácti letech ji čekala, v dubnu 2001, premiéra mezi ženami. Největší úspěchy na počátku kariéry mezi dospělými sbírala doma v Indii.
Rok 2003 přinesl 17leté tenistce start na WTA. Do domácího podniku v Hajdarábádu dostala volnou kartu a jako hráčka bez žebříčku se neúspěšně utkala v prvním kole s hráčkou z konce elitní stovky Evie Dominikovič (WTA 88).
Premiérový vítězný zápas přišel na Australian Open 2005, kde v prvním kole porazila australskou tenistku Cindy Watson a vypadla až ve třetím kole s pozdější vítězkou Serenou Williams. V ten moment už měla na svém kontě třináct trofejí z ITF v singlu a jeden deblový vavřín na okruhu WTA. V roce 2004 vyhrála jako 270. deblová hráčka světa domácí podnik v Hajdarábádu s Američankou Liezel Huber (WTA 13). Obě hráčky se pak v budoucnu staly nejlepšími na světě.
O pár týdnů později, na turnaji kousek od svého rodiště, se mohla Sania Mirza radovat z prvního titulu mezi ženami, jako první hráčka z Indie získala turnajové prvenství na okruhu WTA.
Indická princezna mířila pomalými krůčky ke hvězdám. V roce 2007 přišel její životní rok v singlové kariéře. Zaznamenala především skvělou podzimní americkou tour, během níž postoupila do semifinále v Cincinnati a do finále v San José. Před US Open svítilo její jméno na 27. příčce, což je její kariérní maximum.
Pokud by na nějaký rok ráda zapomněla, byla by to sezóna 2008. V ní odehrála kvůli řadě zranění zápěstí jen 26 zápasů, zatímco o rok předtím jich rovnou 32 vyhrála. Nevyšla jí ani její premiéra pod pěti kruhy. Ve dvouhře skrečovala zápas s českou reprezentantkou Ivetou Benešovou (tehdy provdanou Melzerovou) a ve čtyřhře vypadla v osmifinále.
Následný rok se byla ještě schopna dotáhnout zpět do elitní stovky, ale její hlavní úspěch přišel v mixu. S Mahashem Bhupathim získali titul v Austrálii. Stejný úspěch zaznamenali ještě na Roland Garros 2012 a na US Open 2014 si připsala Sania Mirza titul po boku Bruna Soarese.
Pravé zápěstí ji nepustilo v roce 2010 do turnajů Masters v Miami a Indian Wells. Tehdy 23letá Mirza se vrátila do akce na trávě, ale kvůli poklesu žebříčkem musela zvolit v dalším průběhu sezóny k návratu na okruh ITF. Zatímco se Sania trápila ve dvouhře čím dál více, ve čtyřhře našla skvělou parťačku v podobě Eleny Vesniny. Vyhrály společně Indian Wells (pro Mirzu první trofej z Premier Mandatory – dnešní Masters), účinkovaly ve finále Roland Garros a semifinále Wimbledonu. V singlovém žebříčku končila za stovkou, v deblu v elitní dvacítce.
V roce 2012 už ve dvouhře neodehrála prakticky nic. O rok později definitivně potvrdila, že její singlová kariéra je za ní.
"Mám za sebou tři operace a je pro mě těžké se vrátit. Je to nejtěžší volba, kterou jsem v kariéře musela udělat. Tenis moc miluji a chtěla jsem ho hrát ještě několik let, něž abych tvrdohlavě trvala na dvouhře a za rok to vzdala. Raději bych uspěla a zaznamenala větší výsledky ve čtyřhře," prohlásila v roce 2013 Sania Mirza.
Přesně jak si přála, se i stalo. Dařilo se jí s Vesninou, Bethanie Mattek-Sands, Jie Zheng i Carou Black (vyhrály spolu Turnaj mistryň). V roce 2015 se však vytvořilo další duo, které se nesmazatelně zapsalo do historie. Na prvním společném turnaji s Martinou Hingis zvítězily, bylo to v Indian Wells. Vyhrály i v Miami, Charlestonu, Wuhanu, Pekingu, ale především slavily ve Wimbledonu, na US Open a sezónu královsky zakončily jako šampionky WTA Finals s 11 335 body na prvním místě světa.
Další rok přidaly Australian Open a dominovaly ženské čtyřhře, jako nyní Krejčíková se Siniakovou. Jejich partnerství se ale rozpadlo po olympiádě v Riu (spolupráci ukončili s odkazem na posledních pár podprůměrných výkonů) a nejlepší období tenisové kariéry Saniy Mirzy bylo u konce.
Další dobré turnaje odehrála Sania Mirza po boku Báry Strýcové nebo Shuai Peng. Právě s bývalou výbornou českou deblistkou, která byla svého času taktéž první na světě, vyhrála velký podnik v Cincinnati. V říjnu 2017 si poranila koleno, kvůli kterému zmeškala úvod sezóny nové. Návrat následně po zranění vůbec nenastal. V dubnu oznámila, že s manželem Shoaibem Malikem čekají narození prvního potomka. Dnes již čtyřletý Izhaan se narodil na konci října.
Návrat po mateřské přišel v roce 2020, ale pandemie covidu-19 jej zase utnula. V roce 2021 odehrála už turnajů více. Zahrála si i na olympijských hrách v Tokiu. Po boku Ankity Rainy prohrály s ukrajinskými sestrami Lyudmyluou a Nadiou Kichenok. Pro Mirzu to bylo třetí vypadnutí v úvodním zápase čtyřhry na LOH. Její nejlepší výsledek pod pěti kruhy tak je čtvrté místo ze smíšené čtyřhry z Ria po boku Rohana Bopanny.
Svoji poslední plnou sezónu 2022 strávila po boku Lucky Hradecké. Česko-indická spolupráce tak dala vzpomenout na hvězdný pár Štěpánek/Paes. Dařilo se jim a Sania Mirza se vrátila zpátky do elitní společnosti. Už na loňském Australian Open ale oznámila, že na konci roku skončí. Zranění ji však přimělo pokračovat. Na Australian Open 2023 mohla přidat sedmý grandslamový titul, ale s Rohanem Bopannou těsně prohráli finále mixu. Definitivní tečku napsala po vypadnutí v 1. kole turnaje v Dubaji. Madison Keys byla tou šťastnou, která si mohla jako poslední zahrát s touto velikánkou.
"Jsem hrdá na všechno, čeho jsem byla schopná dosáhnout v posledních dvaceti letech mé profesionální kariéry a jsem velmi vděčná za vzpomínky, které jsem byla schopná vytvořit. Největší vzpomínkou, kterou si ponesu s sebou po celý život, je hrdost a štěstí, které jsem viděla v obličejích svých krajanů a podporovatelů pokaždé, když jsem vyhrála nebo dosáhla na nějaký milník své dlouhé kariéry."
Byla nejen pěkná a krásná a hrála výborný tenis. Rád jsem se na ni koukal. Přeji hodně štěstí v jejím dalším soukromém životě.