Zmizení čínské tenistky Peng Shuai, ke kterému došlo po obvinění člena čínského politbyra ze sexuálního útoku, obletělo všechna média. Ačkoliv se Čínská lidová republika brání, že tenistka není omezena na žádných právech, organizace WTA se rozhodla, že nebude na území Číny a Hong Kongu pořádat tenisové turnaje, a to do té doby, než bude zaručeno, že je Peng Shuai doopravdy v bezpečí. Mnoho sportovců, včetně největších hvězd, toto opatření podporuje. To však bohužel nestačí.
Čínská lidová republika má ve světě zvláštní postavení. Ačkoliv je to jeden z nejméně demokratických států, světové mocnosti činům Komunistické strany Číny přihlížejí, protože chod globálního kapitalismu by byl bez čínského průmyslu a ekonomiky obtížný. Z tohoto důvodu je i náročné zavádět proti Číně jakékoliv restrikce. WTA si za svou kuráž a rozhodnutí zrušit turnaje na území Číny nicméně zaslouží obdiv.
Přístup WTA sklidil respekt i od hráčů ATP, mimo jiné od Novaka Djokovice nebo Andyho Murrayho, čímž vytvořili další mediální tlak na Peking. V ideálním případě by ITF naskočilo na pomyslnou loď s WTA, aby tento tlak zintenzivnili. To se už dle jednoho zdroje z ITF děje. Z dlouhodobého hlediska však takové rozhodnutí nemusí být pro tenis ekonomicky výhodné. Pokud by se případ Peng Shuai protahoval, nebylo by to pro obě strany únosné a mohlo by se za několik let stát, že by zvítězily právě ekonomické důvody nad lidskými právy. To by de facto znamenalo, že by se znovu hrálo na čínském povrchu a představitelé ITF by museli zkousnout těžkou prohru a servilně na oko hrát, že ke zmizení a omezení práv Peng Shuai nikdy nedošlo. Proto je potřeba sáhnout do nejvyšších pater sportu, aby se tomu zabránilo a ledy se hnuly.
View this post on Instagram
Zatímco Martina Navrátilová na Twitteru chválila WTA, že peníze pro ně nejsou to nejdůležitější, tak se konkrétně a hlasitě obula do Mezinárodního olympijského výboru, že nijak nekoná. Mezinárodní olympijský výbor však obhajuje svůj krok. Podle slov člena MOV J. A. Samaranche je tzv. tichá diplomacie užitečný a účinný nástroj. Dále se odvolává na fakt, že nemůže objektivně posoudit, zda je život Peng Shuai omezen nebo jestli je v nebezpečí. Mezitímco MOV vyčkává, Peking stihl za pouhých 20 minut smazat a zcenzurovat veškeré články na téma Shuai Peng.
S příchodem nového roku Mezinárodní olympijský výbor vyhlíží i olympijský turnaj, který se koná právě v Číně. Z organizačních a finančních důvodů je pro výbor potřeba, aby se olympiáda uskutečnila. Proto je MOV směrem k Číně smířlivý a raději nic nedělá. Konání tak do svých rukou berou jednotlivé státy. Kvůli politice Číny, a ne jenom z důvodu zmizení Peng Shuai, už bojkotují diplomatickou účast třeba Spojené státy americké, Velká Británie nebo Kanada. Nečinnost MOV tedy způsobuje to, že se na něj odráží neblahé světlo. Jestliže se i další státy přidají k tomuto bojkotu, může to krátkodobě pomoci, ale nevyřeší se tím všechny problémy. I když se jedná o úctyhodné gesto.
Nejsmířlivějším řešením by bylo sáhnout po „ruském precedentu“, kdy ruští sportovci nemohou reprezentovat svou zem, soutěžit pod svou vlajkou a slyšet národní hymnu, protože reprezentují Ruský olympijský výbor. Efektivita této možnosti ale také není nejvyšší. Jednalo by se spíše o symbolické gesto, že Čína si nemůže dělat, co se jí zrovna zamane.
Z již výše zmíněných řešení není vůbec snadné najít to správné. Tlak od WTA, a tedy potažmo i od ITF, je úctyhodný, ale bohužel nic většího nezmůže. Aby se doopravdy něco stalo, musel by začít konat Mezinárodní olympijský výbor a nařídit přemístění nebo úplné zrušení olympijského turnaje. Je naivní se domnívat, že by Mezinárodní olympijský výbor na takovou věc přistoupil, a to z ekonomicko-diplomatických důvodů. Přesto by to byl právě tento krok, který by mohl změnit věci a mohl by zachránit život Peng Shuai a dalším. Říká se, že politika do sportu nepatří. Někdy je ale důležitější zachránit lidské životy. Do té doby je úkolem tenisových hráčů, tenisových asociací a organizací, politiků a novinářů o problematice otevřeně mluvit, psát a vyvíjet na Čínu tlak, aby se na případ Peng Shuai nezapomnělo.
