V minulosti patřili tenisté z USA k těm nejlepším a nyní se opět, zdá se, blýská na lepší časy. Hned sedm Američanů je mezi nasazenými na druhý grandslam sezóny – Roland Garros. Navíc hned šestici z nich je 25 let a méně. Od Wimbledonu 2001, kdy má výhodnější postavení v pavouku 32 hráčů, je to rekordní počet pro USA a naposledy jsme tolik hráčů z jedné země mezi elitou grandslamového turnaje viděli v roce 2015.
90. léta se nesla ve znamení nadvlády tenistů z USA. Legendy bílého sportu jako Pete Sampras, Andre Agassi, Michael Chang či Jim Courier patřili na každém grandslamu k favoritům. Pole nasazených hráčů se jen hemžilo vlaječkami s bíločervenými pruhy a hvězdami na modrém pozadí. Na počátku nového tisíciletí ještě stále neubývaly úspěchy, ale US Open 2003 se stalo zatím posledním grandslamem na kontě tenisové velmoci zásluhou Andyho Roddicka.
Andre Agassi a Andy Roddick ještě následně přidali pár finálových účastí, americký tenis však začal z výsluní ustupovat. Po skončení kariéry Andre Agassiho podávali slušné výkony i Mardy Fish nebo James Blake, kteří byli několikrát mezi nejlepší osmičkou.
V druhém desetiletí se počet nasazených Američanů snižoval a snižoval, až se všechny oči začaly upírat pouze na Johna Isnera. Na French Open 2015 byl jako jediný tenista z USA nasazený. Na tomto turnaji jsme také naposledy viděli sedm hráčů z jedné země mezi nasazenými. Byli jimi Španělé Rafael Nadal, David Ferrer, Feliciano López, Tommy Robredo, Roberto Bautista-Agut, Guillermo García-López a Fernando Verdasco.
Na letošním Roland Garros je napodobí Američané, nová mladá generace snažící se vrátit americký tenis na špici doplněná jedním matadorem.
Sestava tenistů z USA čítá celkově 15 hráčů. Taylor Fritz (13. nasazený), Reilly Opelka (18.), John Isner (23.), Frances Tiafoe (24.), Sebastian Korda (27.), Tommy Paul (30.), Jenson Brooksby (31.) pak tvoří sedmičku těch nejlepších, což je takřka čtvrtina nejvýše postavených dvaatřiceti hráčů. Nabízí se zajímavá otázka. Kdo z nich dojde nejdál? Bude to někdo z mladíků, nebo veterán John Isner?
Americká jednička pokukující po elitní desítce, vítěz Indian Wells a 8. hráč žebříčku Race to Milan, to je vizitka Taylora Fritze, který bude poprvé v pozici nejlepšího hráče své země na grandslamovém turnaji. Na antuce došel mezi osm nejlepších v Houstonu a ve slušné formě se předvedl v Monte-Carlu, kde přes Čiliče a Kordu došel až do čtvrtfinále, kde narazil na rozjetého Španěla Alejandra Davidoviche Fokinu. Kvůli zranění levé nohy pak vynechal Masters v Madridu a Římě, takže jeho forma je tudíž velkým otazníkem.
Americký dělostřelec ze servisu opanoval domácí "antukový" turnaj v Houstonu, kde porazil ve finále Johna Isnera. Následné turnaje v Evropě Opelkovi nevycházely až do přípravného klání těsně před RG. V Ženevě ho dnes na turnaji 250 v semifinále přehrál po setech 7-6, 7-5 Nor Casper Ruud. Reilly Opelka však žádný velký antukář není a na Roland Garros by byl postup mezi nejlepších 16 velkým překvapením. Ovšem Wimbledon a US Open mohou být jiná pohádka.
Zdá se, že pomalu přechází hlavně na čtyřhru, která mu neskutečně jde. Indian Wells vyhrál s Jackem Sockem a Miami s Hubertem Hurkaczem. Polák byl jeho parťákem i v Madridu a došli až do semifinále. V Římě utvořil legendární duo s Diegem Schwartzmanem. Tuhle dvojici musejí všichni tenisový fanoušci milovat hlavně díky jejich umu i výškovému rozdílu (Diego Schwartzman 1,7 m a John Isner 2,1 m). Dvojice Isnerman prohrála až ve finále s chorvatským párem Pavič/Mektič. Ve dvouhře to asi žádná sláva nebude, ale ve čtyřhře, ať bude mít po svém boku kohokoliv, určitě pomýšlí na titul.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V Houstonu to byla prohra ve čtvrtfinále s Johnem Isnerem. V Barceloně padl v druhém zápase s Kanaďanem Felixem Augerem-Aliassimem a pak přišla 250ka v Estorilu. Frances Tiafoe známý hrou "všechno, nebo nic" odehrál skvělý turnaj. Srba Dušana Lajoviče a domácího Portugalce Nuna Borgese zničil ve třetím setu kanárem. Ve čtvrtfinále a semifinále ho čekaly další třísetové duely, ve kterých předvedl neskutečné obraty. Proti Alejandru Davidovichovi Fokinovi z 1-4 ve třetím, proti Sebastianu Kordovi z 4-6, 3-5 na 4-6, 7-6, 6-4. Ve finále pak prohrál s Argentincem Sebastianem Baezem, ale i tak to byl pro něj skvělý turnaj a jeho výkony byly perfektní. Frances Tiafoe patří k těm Američanům, kterým na antuce hrát rozhodně nevadí, a na Roland Garros může patřit k černým koňům.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Sebastianovy výsledky byly nahoru dolů. V Monte-Carlu sice porazil ve třech sadách Carlose Alcaraze ve 2. kole, ale v Barceloně naopak dostal naloženo už v prvním zápase od Španěla z konce světové stovky – Carlose Tabernera. V Estorilu uhrál už zmíněné semifinále, v Madridu prohra v 2. kole s Italem Lorenzem Musettim a v Římě vypadl v prvním kole na raketě Holanďana Botice van de Zandschulpa. Sebastian Korda loni prošel na RG až do 4. kola, kde se utkal se svým idolem Rafaelem Nadalem. K obhajobě 4. kola by musel letos ve třetím kole přemoci (pravděpodobně) Carlose Alcaraze, jednoho z hlavních favoritů celého turnaje.
Poslední dva ze sedmi nasazených Američanů zrovna skvělými výsledky neoplývali. Jenson Brooksby si však nevedl špatně v Římě, kde prošel až mezi nejlepších 16 a ve 2. kole dokonce nadělil Belgičanovi Davidu Goffinovi kanára.
Fortuna, stejně jako u každého grandslamu, vypsala kurzy na celkové vítězství (i další sázky). Mezi nabízenou elitou se z amerických tenistů objevuje pouze Sebastian Korda s kurzem 120. Lepší kurz se čekat ani nedal. Tenisté z USA nemají převratnou formu a fakt, že posledním Američanem mezi TOP 8 na Roland Garros byl v roce 2003 Andre Agassi, svědčí o nepříliš přátelském spojení amerických tenistů a antuky.
Američtí fanoušci však věří, že se budou moct opět těšit na velké výsledky jejich reprezentantů. I když zrovna antuka mezi jejich nejsilnější povrchy nepatří, hráči jako Fritz, Tiafoe nebo Korda dokazují, že se i na cihlovém povrchu umí předvést. A když to nevyjde v Paříži, tak Londýn a New York jistě přichystají americkým hochům nadějnější příležitosti.
