Jordan Thompson a odkaz Stefana Edberga: Když se dvouhra a čtyřhra spojí v mistrovství

Ve světě profesionálního tenisu, který čím dál víc rozděluje dvouhru a čtyřhru na dva naprosto odlišné světy, se najdou výjimky. Hráči, kteří neplavou jen v jednom proudu, ale v obou se drží na hladině, a dokonce na špici. Tím nejzářnějším příkladem je momentálně Australan Jordan Thompson.

Když letos dorazil na turnaj v Indian Wells, byl jediným mužem na světě, který figuroval v první padesátce žebříčku ATP jak ve dvouhře, tak ve čtyřhře. A i poté, co se k němu připojil Sebastian Korda, Thompson zůstává hráčem s nejlepším kombinovaným žebříčkem, součtem dvouhry (35. místo) a čtyřhry (5. místo), tedy kombinovaným skóre 40. To dnes nedokáže nikdo jiný na okruhu. A to není všechno, v loňském roce zazářil vítězstvím ve čtyřhře na US Open a finálovou účastí ve Wimbledonu. Ve dvouhře si zahrál čtvrtfinále Masters v Paříži, dosáhl na kariérní maximum (26. místo) a na Australian Open 2025 byl poprvé v životě nasazený do dvouhry grandslamu. Loni odehrál celkem 120 zápasů, 35 ve dvouhře a 48 vítězných ve čtyřhře. V roce 2025 v tom pokračuje, například čtvrtfinále ve čtyřhře v Miami i Houstonu a solidní výsledky i ve dvouhře. Jeho úspěchy však neoslovují jen tenisové statistiky, připomínají něco hlubšího, něco, co už v dnešním sportu téměř neexistuje. Tenisty univerzály, kteří se nebojí soutěžit na nejvyšší úrovni v obou disciplínách. Tento rozměr perfektně vystihl Stefan Edberg, tenisová legenda 80. a 90. let, v nedávném rozhovoru. Hrdě prohlásil, že dosažení pozice světové jedničky ve dvouhře i čtyřhře je jeho nejcennější úspěch, a že je prakticky nemožné, aby ho v moderním tenisu někdo zopakoval. On sám i John McEnroe jsou jediní hráči v historii ATP, kteří toho dosáhli.

 „Je velmi nepravděpodobné, téměř nemožné, že se to v příštích 10 až 20 letech někomu podaří,“ řekl Edberg.

A právě tady se Thompsonovo jméno stává zajímavé nejen statisticky, ale symbolicky. Přestože zatím není světovou jedničkou, je to možná nejblíže, co se někdo v současné éře k Edbergovu odkazu přiblížil. Edberg také vzpomínal, jak kombinace dvouhry a čtyřhry pomáhala jeho růstu, ale uznal, že postupem času bylo nemožné udržet vysokou úroveň v obou, a tak čtyřhru opustil už ve 21 letech. Dnes jsou dvouhra a čtyřhra prakticky oddělené světy, s jiným stylem, jiným tréninkem i jiným okruhem specialistů. Thompson jde proti tomu trendu. Jeho konzistence, fyzička (ve 30 letech odehrát 120 zápasů za rok je samo o sobě obdivuhodné), ale hlavně odhodlání udržet se na vrcholu v obou disciplínách z něj dělají jednoho z nejrespektovanějších hráčů současnosti, byť ne tolik medializovaného. Možná nikdy nedosáhne na post světové jedničky ani v jedné kategorii, ale to, co momentálně předvádí, je v kontextu dnešního tenisu naprosto výjimečné. Právě proto je tak důležité, že tu hráči jako on ještě jsou, protože drží při životě něco, co už moderní tenis téměř zapomněl.