Novak Djokovič už by v 38 letech mohl dávno odpočívat v tenisovém důchodu. Loni po zlaté medaili na olympiádě v Paříži sám zmiňoval, že už dosáhl v tenise všech cílů. Přece jen ale dva před sezónou 2025 zůstaly. Ten první, stý kariérní titul, splnil teď v Ženevě. Ten druhý, dvacátý pátý grandslamový titul, může splnit na Roland Garros, kde se s ním opět musí počítat.

Stovka ne a ne padnout

Novak Djokovič hrál o stý titul už v Šanghaji loni v říjnu neúspěšně s Jannikem Sinnerem a také na dalším Masters letos v Miami, kde prohrál s českou kometou a nyní už i českou jedničkou Jakubem Menšíkem. Brousil si na něj zuby ovšem i na dalších turnajích, například na Australian Open nebo v Dauhá. 

"Už dlouho se snažím vyhrát stý titul. Naposledy jsem o něj hrál loni v říjnu, ale přijde až bude správný čas. Děkuji Bohu, že vím, že přijde, jen je otázky kdy a kde," vyprávěl Novak Djokovič před turnaj v katarské poušti. Od té doby zvládl zmíněné finále v Miami, ale uspět se mu povedlo až do třetice všeho dobrého. 

Nejhorší antuková sezóna kariéry

V Ženevě i tak ale mnoho expertů Novakovi ani věřit nemohlo. Na Masters v Monte Carlu a Madridu nepřešel přes úvodního soupeře, z Říma se dokonce kvůli problémům s formou odhlásil. 

"Nyní se musím vyrovnat s aktuální situací, je to pro mě nová realita. Není jednoduché vyhrát zápas nebo dva, už vůbec ne přemýšlet o tom, že bych se dostal do pokročilejší fáze turnaje. Přede mnou jsou ale dva Grand Slamy, dám do toho všechno," komentoval situaci po Madridu Djokovič.

Nakonec se rozhodl odehrát stejně jako loni turnaj ATP 250 v Ženevě, aby vůbec poprvé ve své kariéře nehrál na Roland Garros bez vyhraného zápasu na antuce.

Stý titul v Ženevě

Divokou kartu na ženevskou dvěstěpadesátku přijal poté, co se v dobrém rozešel s Andym Murraym. Do Ženevy ale necestoval sám. Přivezl si ve svém týmu člověka, který stál u zrodu fenoménu Djokovič, toho hráče, který dnes slaví stý titul. Současný kapitán ženského srbského BJK Cup týmu Dušan Vemič trénoval Djokoviče v letech 2011 (jedna z nejpamátnějších Srbových sezón) a 2013 spolu s slovenským trenérem Mariánem Vajdou.

Djokovič porazil postupně Fucscovicse, Arnaldiho, který Novaka porazil v Madridě, Norrieho a ve finále i ve velmi dobré formě hrajícího Huberta Hurkacze. Shodou náhod proti současnému trenérovi Hurkacze Nicolasi Massúovi vyhrál v holandském Amersfoortu svůj první kariérní titul, také na antukové dvěstěpadesátce. 

"Musel jsem tomu hodně obětovat a pracovat na sto procent, abych vyhrál. Hurkacz byl celý zápas blíže k vítězství, o vítězi rozhodlo pár míčků. Jsem rád, že jsem svůj stý titul vyhrál v takhle neuvěřitelném zápase, v tiebreaku třetího setu, v krásné atmosféře plného stadionu," řekl po svém triumfu Djokovič.

Mezi jeho sto tituly najdeme 24 Grand Slamů, 7 Turnajů mistrů, 40 "tisícovek", 15 "pětistovek", 13 turnajů ATP 250 a olympijské zlato.

"100 je opravdu hodně. Je neuvěřitelné, co jsi dokázal," zněla slova chvály zklamaného finalisty Hurkacze.

Ještě 25. Grand Slam?

Svým stým titulem se zařadil k dvěma dalším stovkařům, kterými jsou Roger Federer (103) a Jimmy Connors (109). Je otázkou, jestli je v Srbových ambicích dostat se i v této statistice na první místo, na Federera už ale ztrácí jen tři tituly. O to víc pozoruhodné je, že se na něj dotáhl vyhraným turnajem v Maestrově rodné zemi.

Před čerstvě 38letým Djokovičem, pro kterého je titul z Ženevy velkým narozeninovým dárkem, ale zůstává druhý milník, stanovený před sezónou. Pokud by získal 25. grandslamový vavřín, odskočí od Margaret Court a osamostatní se na historickém čele s nejvíce triumfy ve dvouhře v historii grandslamových turnajů.

"Vyhrát Grand Slam bude těží výzva, náročnější úkol, ale věřím, že to můžu zvládnout. Kdybych nevěřil, že se mohu porvat s těmi nejlepšími na světě, žádný další bych nehrál," komentoval svůj cíl Djokovič. Po Ženevě jsou jeho chutě a sebevědomí rozhodně ještě větší a motivace mu nechaází.