V době, kdy se tenisové prostředí pyšní rovnými prize money na grandslamech a prezentuje se jako vlajkonoš rovnosti ve sportu, odhaluje pohled do trenérských lóží znepokojivou realitu. Na kurtech, kde bojují nejlepší světoví hráči a hráčky, stojí téměř výhradně muži. Proč v prostředí, které stvořilo ikony jako Serenu Williams nebo Martinu Navrátilovou, chybí jejich následovnice v rolích kouček? Odpověď je komplexní a mnohem znepokojivější, než by se mohlo zdát.
Představte si hlavní soutěž žen probíhajícího French Open. Na kurtu se prohánějí nejlepší tenistky planety, ale když jejich pohled zamíří pro radu do svého boxu, v drtivé většině případů se setká s mužskou tváří. Čísla to potvrzují. Jak uvádí ESPN, na letošním Roland Garros mělo pouze 12 hráček v hlavní soutěži jako trenéra ženu.
Data AP News z Wimbledonu před dvěma lety toto potvrzují. Trenérku mělo dokonce pouhých 6 ze 128 hráček v hlavní soutěži.
Ani se nemusí podrobně zmiňovat situace na mužském okruhu. Dostatečně výmluvný je fakt, že žádného ze 128 mužů ve stejném případě (Wimbledon 2023) netrénovala žena.
To je zarážející nepoměr ve sportu, který na rovnosti postavil svou globální image. Zatímco ženské tenisové hvězdy inspirují miliony dívek, aby vzaly do ruky raketu, zdá se, že je jen velmi málo inspiruje k tomu, aby se po konci kariéry postavily na druhou stranu kurtu jako trenérky. Proč?
Když v roce 2014 Andy Murray, tehdejší člen mužské „Velké čtyřky“, oznámil, že jeho novou trenérkou bude bývalá světová jednička Amélie Mauresmo, prolomil jedno z největších tabu. Reakce tenisového světa však nebyla oslavou pokroku, ale vlnou skepse a sexismu.
Sám Murray s odstupem času přiznal, že byl v šoku z toho, jak jeho kolegové a média s Mauresmo zacházeli. „Když jsem s ní pracoval, každá prohra byla vždy její chyba. Když jsem prohrával s jinými trenéry, vina byla na mně,“ uvedl Murray v jednom z rozhovorů. Jeho zkušenost jasně ukázala na hluboce zakořeněné předsudky.
Mauresmo to pocítila na vlastní kůži. „Řeknu to na rovinu. Cítila jsem, že mě nerespektovali, protože jsem žena a nikdy jsem pořádně netrénovala,“ svěřila se francouzská legenda. Kontroverzní reakce na období, kdy byla dvojnásobná grandslamová šampionka hlavní trenérkou britské legendy, naplno odkryly předsudky a mužskou dominanci, která v tenise panuje.
Jedním z nejčastěji uváděných „praktických“ důvodů pro najímání mužů je role sparingpartnera. Předpokládá se, že mužský trenér může zároveň sloužit jako silový tréninkový partner, čímž týmu ušetří náklady a logistiku.
Judy Murray, matka Andyho a sama respektovaná trenérka, přiznává, že role trenéra na ženském okruhu je dlouhodobě dominována muži. Podle jejích slov však tato zkušenost pomohla otevřít debatu a může přispět ke zlepšení situace v budoucnu.
Judy Murray tennis initiative helps primary-age girls Learn To Lead.https://t.co/JaYhtDmcX3
— STV News (@STVNews) June 5, 2025
Rovněž upozorňuje na další problém – nedostatek žen ve vedoucích pozicích. „Všechny změny přicházejí shora. Dokud nebudou ženy v rozhodovacích orgánech, nic se nezmění,“ dodává skotská trenérka.
Aby se něco změnilo, založila Sarah Stone Asociaci trenérek ženského tenisu (WTCA). Podle ní existuje i problém s agenty, kteří hráčkám přirozeně doporučují mužské kouče, protože je to zavedená norma.
Mezi další bariéry rozhodně patří náročnost cestování. Život na tour je vyčerpávající a pro ženy, které chtějí založit rodinu, je obtížně slučitelný s kariérou trenérky na plný úvazek. Stereotypy a přetrvávající představa, že ženy nemohou tak efektivně trénovat své svěřence či svěřenkyně, omezuje jejich možnosti na už tak malém prostoru.
Navzdory všem překážkám existují ženy, které dokazují, že jsou ve svém oboru velmi úspěšné. Conchita Martínez, vítězka Wimbledonu z roku 1994, dovedla Garbiñe Muguruzaovou k wimbledonskému titulu v roce 2017 a v roce 2021 byla vyhlášena Trenérkou roku WTA.
„Poslouchejte, děláme stejně dobrou práci jako muži,“ prohlásila Španělka sebevědomě. „Musíme být pokorní a neustále pracovat na zlepšení – fyzicky, mentálně i tenisově. Ale umíme tvrdě pracovat a zároveň se u toho bavit,“ dodává současná trenérka Mirry Andreevy, ruské talentované hráčky.
Tenisové organizace si uvědomují závažnost problému. WTA spustila program Coach Inclusion Program, který se zaměřuje na mentorování a poskytování příležitostí pro začínající trenérky. Mezinárodní tenisová federace (ITF) zase přišla s iniciativou Advantage All, jejímž cílem je zvýšit počet žen ve všech oblastech tenisu, včetně koučování.
Tyto kroky jsou nadějí, že se blýská na lepší časy. Cesta k opravdové rovnosti však bude ještě dlouhá a bude vyžadovat změnu myšlení u některých hráčů, hráček, agentů i funkcionářů. Nejde tu však jen o procenta ve statistikách nebo pracovní příležitosti. Jde o to, jaký vzkaz vysílá tenis milionům dívek s raketou v ruce.
Vidí, že mohou vyhrát grandslam, ale vidí také, že jejich cesta na trenérskou lavičku je prakticky uzavřená? Skutečná rovnost v tenise nebude změřená jen v prize money, ale v okamžiku, kdy mladá hráčka bude považovat za stejně přirozené snít o tom, že zvedne nad hlavu trofej, jako o tom, že k ní jednou dovede někoho jiného. Otázkou tedy není, zda jsou ženy dost dobré na to, aby trénovaly na vrcholu. Otázkou je, kdy jim tenis konečně dá skutečnou šanci to bez překážek dokázat.
