Představte si svět tenisu bez antuky. Onoho charakteristického červeného prachu. Bez pomalejších, taktikou protkaných bitev nejen na French Open. Těžko uvěřitelné, že? Přitom povrch, který dnes neodmyslitelně patří k tenisu a na který nedají dopustit celé národy, vznikl vlastně náhodou – z nouze, spálené trávy a geniálního nápadu dvou wimbledonských legend. Pojďme se ponořit do fascinující historie vzniku antuky.
Příběh nás zavádí na slunnou Francouzskou riviéru, konkrétně do Cannes, oblíbeného útočiště britské smetánky na konci 19. století. Právě zde trávili mnoho času bratři William a Ernest Renshawové. Tito Angličané nebyli jen tak někdo. Byli tenisovými superhvězdami své doby. Zejména William, sedminásobný vítěz Wimbledonu ve dvouhře (z toho šestkrát v řadě v letech 1881-1886). Ernest přidal singlový titul v roce 1888.
Dominovali tehdejšímu tenisovému světu. Společně také posbírali sedm wimbledonských titulů ve čtyřhře a jejich agresivní herní styl známý jako „Renshaw Rush“ přitahoval davy a výrazně přispěl k popularizaci tenisu. Zejména jako první rozšířili voleje a smeče.
William Renshaw se později stal i prvním prezidentem Britské tenisové asociace (LTA – Lawn Tennis Association) v roce 1888, což svědčí o jeho vlivu na formování moderního tenisu. V roce 1983 byli oba bratři posmrtně uvedeni do Mezinárodní tenisové síně slávy.
Jako správní Britové si i v Cannes chtěli užívat svou oblíbenou hru. Na zahradě jejich vily se nacházel travnatý kurt. Jenže francouzské slunce bylo neúprosné. Trávník, pýcha každého tenisty, se pod jeho paprsky měnil ve vyprahlou, nehratelnou plochu. Co s tím? Nouzové řešení, které bratři v osmdesátých letech 19. století vymysleli, se ukázalo být revoluční.
Nedaleko Cannes, ve městě Vallauris, proslulém svou keramikou, se nacházela továrna na hliněné květináče a další hrnčířské výrobky. Renshawovi napadlo využít vadné, vyřazené kusy. Začali je drtit na jemný prach a tímto červeným práškem pokrývat svůj zničený trávník. Původním záměrem bylo zřejmě trávu ochránit a zpevnit. Jak se ale ukázalo, tráva pod vrstvou terakotového prachu postupně zcela zmizela a zrodil se zcela nový typ povrchu – předchůdce dnešní antuky.
Nový povrch se rychle ukázal být nejen praktickým řešením pro horké podnebí, ale také zajímavou alternativou k trávě. Míček se na něm odrážel pomaleji a výše, což nahrávalo techničtějším hráčům a delším výměnám. Zpráva o tomto „červeném kurtu“ se rychle rozšířila. Poptávka po drcené terakotě z Vallauris skokově vzrostla. Malá továrna brzy nestíhala uspokojovat zájem jen z rozbíjení odpadu a přeorientovala svou výrobu – hlavním produktem se stal červený prach, který se vyráběl efektivněji, drcením cihel.
Během pár let na konci 19. století bylo vybudováno jen v Cannes přes sto těchto nových kurtů a materiál se začal loděmi vyvážet i do dalších slunných destinací, včetně Jižní Ameriky. Oficiální výroba a distribuce se rozběhla v první dekádě 20. století.
Vývoj povrchu se samozřejmě nezastavil. V roce 1909 přišla britská firma En-Tout-Cas s vylepšeným systémem, který díky použití pálené břidlice zajišťoval lepší odvodnění. Právě z obchodního názvu této firmy, který ve francouzštině znamená „za každých okolností“, vzniklo specifické české slovo „antuka“. Tento název tak dokonale vystihuje původní snahu o povrch hratelný téměř za každého počasí.
Where victory belongs to the most tenacious. Starting today, @rolandgarros is the only Grand Slam® event played on clay. On these revered ochre courts, fans are treated to riveting rallies.
REACH FOR THE CROWN.
More https://t.co/ozwQK5LjBK#RolandGarros #Reachforthecrown pic.twitter.com/5YNvWaUpUT— ROLEX (@ROLEX) May 25, 2025
Prvním turnajem, kde se hrálo na štěrkových, antuce podobných kurtech, byl Hamburk v roce 1892. Také francouzské mistrovství, předchůdce dnešního French Open, se od svých počátků na konci 19. století konalo převážně na povrchu antukového charakteru. Definitivně se zde antuka ustálila v roce 1908.
A právě povrch na pařížském Roland Garros, areálu postaveném v roce 1928 za účelem obhajoby Davisova poháru, je dnes považován za světový standard nejvyšší kvality.
Zdejší antuka má své specifické, unikátní složení. Podklad tvoří drenážní vrstva kamenů a štěrku. Následuje vrstva škváry, poté vrstva drceného vápence pro stabilitu a pružnost. To vše korunuje finální, přibližně dvoumilimetrová vrstvička jemně drcených červených cihel. Právě ta dodává kurtům charakteristický načervenalý odstín a specifické herní vlastnosti.
Celková tloušťka těchto vrstev dosahuje přibližně 80 centimetrů a jen na centrální dvorec Philippa Chatriera je potřeba asi 1,5 tuny vrchní cihlové drti. Údržba těchto pařížských dvorců během dvoutýdenního grandslamu je kapitolou samou pro sebe – zahrnuje precizní kropení pro udržení optimální vlhkosti (několikrát denně, pokud je třeba), pečlivé zametání velkými košťaty k vyrovnání povrchu a odstranění stop a pravidelné válcování pro zachování kompaktnosti.
Antuka si rychle získala oblibu zejména v kontinentální Evropě a Jižní Americe. Důvody byly prosté. Nižší náklady na údržbu ve srovnání s trávou (odpadá nutnost neustálého sekání, i když antuka vyžaduje pravidelné kropení, válcování a zametání) a větší odolnost vůči horkému a suchému klimatu.
Vynález antuky měl zásadní dopad na samotnou hru. Pomalejší povrch změnil styl hry, dal vyniknout hráčům s výbornou fyzickou kondicí, trpělivostí, taktickou vyspělostí a schopností využívat rotaci míče, zejména topspin. Hráči se na antuce naučili charakteristicky klouzat k míčům, což je technika pro tento povrch specifická. Mnozí odborníci tvrdí, že antuka je také šetrnější k pohybovému aparátu hráčů díky své měkkosti a schopnosti absorbovat část nárazů.
Toto vedlo k tomu, že se na antuce začali profilovat specialisté, jejichž hra byla postavena na vytrvalosti a schopnosti „konstruovat“ bod. Antuka tak obohatila tenis o další rozměr a umožnila vyniknout širšímu spektru herních stylů oproti tehdy dominantní rychlé hře na trávě.
Klasická červená antuka, jejíž kořeny sahají k improvizaci bratrů Renshawových na spáleném trávníku v Cannes, zůstává ikonickým symbolem tenisové historie a povrchem, na kterém se každoročně odehrávají jedny z nejdramatičtějších a nejpamátnějších tenisových bitev. Z nouze ctnost, která přinesla tenisovou revoluci.
