Daniil Medveděv se jako jediný z hráčů narozených v devadesátých letech stal světovou jedničkou, jako druhý a zatím poslední z této generace vyhrál grandslamový turnaj. Vyhrál ho na tvrdém povrchu, kde zaznamenal všech svých šest finálových účastí na Grand Slamech. Právě na hardu se z něj stal postrach a svým soupeřům ukázal triumfem na tisícovce v Římě na antuce a semifinálovými účastmi ve Wimbledonu na trávě, že umí zahrát všude. Od svého triumfu na US Open 2021 se ale Medveděv zhoršuje a je otázkou, kde se jeho propad zastaví.
"Vím, co je tvrdý povrch. Já jsem specialista na tvrdé povrchy," zmiňoval rozhodčímu Daniil Medveděv s úsměvem na turnaji v Indian Wells v květnu 2023.
Momentálně má důvodů k radosti méně, i když to není právě tak dávno, co zářil. Největší část tenisového roku pokrývají právě turnaje na tvrdých površích, ať už venku, nebo v hale. Od roku 2020 až doposud jim vládl Daniil Medveděv. Do srpna 2024 získal na tomto povrchu 181 výher za necelé čtyři roky, nejvíc ze všech hráčů na okruhu.
Co víc, Daniil Medveděv od finále US Open 2019 do finále Australian Open 2024 figuroval v šesti finálových grandslamových utkání na tvrdém povrchu z devíti možných. A ten nejhorší Grand Slam hraný na hardu v tomto období, Australian Open 2023, dal zapomenout následnou šnůrou titulů v Rotterdamu, Dauhá, Dubaji a Miami (v Indian Wells finále). S jeho neuvěřitelnou formou na tomto druhu povrchu se nikdo nechtěl měřit. Vždyť na začátku ji odnášel i současný fenomén Jannik Sinner.
"Hráč, díky kterému jsem se posunul ve své hře je Medveděv. Nikdy předtím jsem tak netrénoval servis a voleje. On mě k tomu donutil, abych se mohl pokusit ho vůbec porazit," zmiňoval v jednom z rozhovorů po konci loňské sezóny Jannik Sinner.
Daniil Medveděv v roce 2023 vyhrál i tisícovku na antuce v Římě a zaznamenal semifinále Wimbledonu, tudíž už to nebylo jen o tvrdých površích, ze kterých má nejvíce titulů v kariéře. Po těchto úspěších se ale mašina jménem Medveděv zadrhla. Právě Masters v Římě figuruje jako poslední na jeho kontě turnajových prvenství. Od tohoto momentu už také dodnes nikdy na tvrdém povrchu nevyzrál na Jannika Sinnera (pouze vítězství ve Wimbledonu – jediný jejich vzájemný zápas mimo tvrdé povrchy), i když s ní měl do té doby bilanci 6-0.
A krize se prohloubila až do takové míry, že od loňského Wimbledonu má z 25 zápasů jen 13 výher, a to se všechny turnaje hrály na hardu, na kterém v kariéře zaznamenal finále na všech tisícovkách, Grand Slamech i Turnaji mistrů. Co se s Medveděvem za ty roky stalo?
"Pomalé kurty, pomalé míče, žádná novinka. V těchto podmínkách nemám dost síly diktovat tempo," vyjadřoval se často smířený Daniil Medveděv, který možná postupně ztrácí motivaci.
Hra ruského tenisty přestává jednoduše sedět současnému tenisovému trendu. Zpomalují se míče i kurty, naopak se zrychluje pohyb a roste rychlost i razance úderů. Jeho schopnost "upinkat" soupeře už také klesá, zářný příklad symbolizoval výkon Learnera Tiena na Australian Open. Zatímco křivka Medveděva klesá, ostatních stoupá. Toho je jasným příkladem právě zápasová bilance se Sinnerem – v tuhle chvíli 7-9.
Hodně fanoušků by si mohlo říct, že každý má období, kdy mu to jde méně. U Medveděva může být několik faktorů, které se mohou podílet na momentální neformě (narození druhého dítěte, neustále stěžování si na všechno), ale čísla mluví jasně. Medveděv stále patří ke špičce na returnu, ale na podání je nejhorší z elitní dvacítky.
Právě podání je v dnešním světě tenisu úder, bez kterého se neobejdete. Jakmile se hráč trápí na podání, a mohli jsme to vidět i v některých zápasech Jakuba Menšíka, je cesta k vítězství trnitá. Vždyť i Alex De Minaur, který je teď novou kometou elitní desítky, podání rapidně zlepšil. I díky tomu se může pyšnit šestým místem na žebříčku.
Medveděv si od US Open 2021 pohoršil ze 79,1 % vyhraných bodů po prvním podání na 72,9 % v roce 2024. Za 4 roky navíc zpomalil podání v průměru o dva a půl kilometru ze 194,5 km/h na 192 km/h. Poslední nepříznivá statistika pro Rusa jsou křivky es a dvojchyb, které se přibližují. V roce 2020 v průměru nasázel 9,4 es na zápas a udělal 2,6 dvojchyby, v loňském roce to bylo 6,1 es a 4,4 dvojchyby.
Když si udáme graf úspěšnosti vyhraných bodů na prvním i druhém servisu, kraluje mu Jannik Sinner v obou disciplínách a chvostu elitních hráčů okupuje kdo jiný než Daniil Medveděv.
"Nemyslím si, že je možné změnit styl hry takovým způsobem, aby si člověk zvykl na ty míčky. Stane se to, že budou zvýhodňovat hráče, kteří umí zrychlit pomalý míč. Ti dva nejlepší (Sinner a Alcaraz) to umí skvěle, oni jsou jediní dva se schopností vyvinout tuhle neuvěřitelnou sílu v úderech. I bez toho by ale byli nejlepší na světě," komentoval situaci se zpomalováním míčů Daniil Medveděv.
Sám přiznal, že k tenisu, jaký Sinner s Alcarazem předvádí ani nemá proporce, a tak pro něj nebude lehké zrychlit opět své podání.
"Snažím se bojovat s tím, co mám. Snažím se zlepšit sílu mých úderů, i když jsem je kvůli mému typu postavy nikdy tak silné rány neměl. Dokonce jsem si nechal otestovat své svaly, jestli mám prostor pro zlepšení síly a výbušnosti, ale není možné něčeho takového dosáhnout. Můžu dodávat míčku rychlost, pokud má energii, s mrtvými míči nic neudělám. Budu se snažit co to půjde až do úplného konce," dodal Medveděv.
Ukončit kariéru Medveděv nehodlá, přestože můžeme často z jeho slov pozorovat úpadek nadějí.
"Miluju tenis a stále si jím chci vydělávat. Budu hrát, jak dlouho jen to bude možné. Kdybych vypadl z elitní stovky, možná to přehodnotím, ale to se nejspíš nestane. Jsem si jistý, že se vrátím silnější," komentoval otázky na svoji současnou formu čerstvě 29letý tenista.
Podobný příběh už tenisová historie psala na začátku tohoto tisíciletí. Talentovaný mladík Lleyton Hewitt vyhrál dva grandslamy a byl nepříjemným soupeřem na všech površích. Pak ale přišla nová generace hráčů, kteří hráli agresivně od základní čáry – Federer, Nadal a později Djokovič. Hewittova zář začala upadat.
"Napadne mě Lleyton Hewitt. Nikdo se nedokázal dostat soupeři pod kůži tak jako on. Nikdy nepřišel na kurt s nejtvrdšími údery, a přesto byl světovou jedničkou. Medveděv toho taky dosáhl více, než možná měl. Není ani nejrychlejší hráč, ani netrefuje nejtvrdší údery. Dokáže ale skvěle řešit problémy a bojuje do konce. Tak jako Lleyton byl nejtěžším soupeřem, na kterého jsem ve svém životě narazil," komentoval podobnost těchto dvou hráčů Andy Roddick ve svém podcastu Served.
