Musel si počkat až na páté olympijské hry, aby získal to, po čem celý život toužil – vyhrát zlatou olympijskou medaili pro Srbsko. Novak Djokovič se ve 37 letech dočkal, když na pařížské antuce porazil, v souboji nováčků ve finále olympijského turnaje, o 16 let mladšího rivala Španěla Carlose Alcaraze. Vítězným finálovým zápasem na kurtu Philippa Chatriera se definitivně stal nesmrtelným a nepochybně i nejlepším tenistou historie.
"Dlouho jsem za tento sen bojoval. Chtěl jsem se dostat do finále olympijských her. Reprezentovat svou zemi na celosvětové akci pro mě znamená obrovské privilegium a čest, které si vážím," říkal Novak Djokovič před samotným nedělním finále.
Do toho se po třech neúspěšných semifinálových bojích probojoval poprvé v 37 letech (mnohem starší než při své premiéře ve finále hráli Nadal, Wawrinka, Federer, Murray nebo i jeho dnešní soupeř Alcaraz). V Pekingu si Novak Djokovič sáhl pouze na bronz a v Londýně i Tokiu mu zbyly oči pro pláč, byl bez medaile na čtvrtém místě. Svého snu se ale nikdy nevzdal. Navíc věděl, že letos v Paříži má nejspíše poslední šanci (před hrami v Los Angeles oslaví už 41. narozeniny) svoje olympijské prokletí zlomit.
Nic tomu před olympiádou ovšem nenasvědčovalo. Poprvé po 19 letech byl na konci července bez titulu. Zahrál si pouze jedno finále Grand Slamu. Po Roland Garros musel absolvovat operaci kolene. Přesto, že tohle všechno spíše vylučovalo úspěšnou sezónu, zapsal se vedle Steffi Graf, Andre Agassiho, Sereny Williams a Rafaela Nadala jako pátý singlista s "Golden Slamem" (pozn. red. vítězství na všech grandslamových podnicích i olympijských hrách).
Kdyby se Carlosi Alcarazovi podařilo porazit Novaka Djokoviče i ve třetím velkém finále (dvakrát si nad ním triumf připsal ve finále Wimbledonu), stal by se jeho noční můrou. Kredit by mu za takový výkon mohli s klidem dát i Federer s Nadalem.
Dnešní zápas nebyl jednoznačný, jednostranný, byla to bitva. Možná ta vůbec nejlepší v letošním roce. Rozhodnout musely dva tiebreaky, ve kterých byl silnější Novak Djokovič. Ať už jste jeho fanoušky, nebo ho naopak nemusíte, to, co předvedl dnes bylo prvotřídní představení, ukázka mentální připravenosti. Novak hrál jako by to byl nejdůležitější zápas jeho života, jako by každé své vítězství vyměnil za to dnešní. Za to, že zvládl předvést přesně ten výkon, který si nastavil v hlavě, mu můžou všichni jen smeknout kloboukem.
Ano, Alcaraz neměl svůj nejlepší den, ale k tomu, aby porazil Djokoviče ho dnes potřeboval, nestalo se.
Vítzězstvím na olympiádě si připsal k triumfům na všech Grand Slamech, na všech turnajích Masters, na Turnaji mistrů, k salátové míse za vítězství v Davis Cupu, poslední chybějící vavřín.
"Je to asi největší úspěch, který jsem zažil. Ve své kariéře jsem vyhrál všechno, co se vyhrát dalo. Je ve mně plno emocí. Moje skládanka je kompletní. Jsem vděčný, že jsem mohl vyhrát historické zlato pro mou zemi," prozradil v emocích vítěz Novak Djokovič.
Jeho finálový soupeř Carlos Alcaraz po dnešním zápase smutní, ale ve 21 letech ho olympiád čeká mnoho. Je jen otázkou času, kdy se zlatého kovu dočká.
"Jednoho dne získám pro Španělsko zlato. Budu na tento moment čekat a tvrdě dřít, abych tohoto výsledku dosáhl."
