Jannik Sinner sice triumfoval ve Wimbledonu a upevnil si pozici světové jedničky, ale jeho zákulisí opět budí rozruch. Do jeho týmu se nečekaně vrátil kondiční trenér Umberto Ferrara, propuštěný kvůli dřívějšímu dopingovému skandálu. Tento krok znovu rozproudil diskusi o integritě v profesionálním tenise.
Opětovné angažování Umberta Ferrary, navzdory jeho ústřední roli v dopingové kauze, představuje strategické rozhodnutí Sinnerova týmu. Tým ve svém prohlášení uvedl, že „Umberto hrál důležitou roli v Jannikově dosavadním rozvoji a jeho návrat odráží obnovené zaměření na kontinuitu a výkon na nejvyšší úrovni“. Tento krok však stále budí rozpaky a vyvolává otázky ohledně jeho vhodnosti směrem k veřejnosti i do budoucna.
Tenisový svět byl v srpnu roku 2024 v šoku, když se objevila zpráva, že vycházející hvězda byla dvakrát pozitivně testována na zakázanou látku v březnu téhož roku. Jednalo se o klostebol, anabolický steroid, který je považován za látku zvyšující výkon. Zajímavostí je, že klostebol se v některých zemích, zejména v Itálii, prodává volně v mastech a sprejích a používá se k léčbě řezných ran nebo odřenin.
Časová osa událostí, které vedly k pozitivním testům, je klíčová pro pochopení Sinnerovy obhajoby. Vše začalo 12. února 2024, kdy kondiční trenér Umberto Ferrara zakoupil sprej Trofodermin obsahující klostebol. Následně, 3. března 2024, si fyzioterapeut Giacomo Naldi pořezal prst a po dobu devíti dnů začal používat tento sprej, který mu poskytl Ferrara. Mezi 5. a 13. březnem 2024 Naldi prováděl Sinnerovi každodenní celotělové masáže bez použití rukavic. Právě v tomto období, konkrétně 10. března 2024, Sinner poskytl vzorky moči na turnaji Indian Wells, které byly pozitivní na klostebol. O osm dní později, 18. března 2024, byl další mimosoutěžní vzorek rovněž pozitivní.
Sinnerův právní tým tvrdil, že pozitivní testy byly důsledkem „neúmyslné kontaminace“. Vysvětlení spočívalo v tom, že Naldi použil sprej s klostebolem na svůj pořezaný prst a poté, bez rukavic, přenesl látku na Sinnera během masáží. Sinner navíc trpěl lupénkovou dermatitidou, kožním onemocněním, které mohlo jeho kůži učinit propustnější. Tři nezávislí vědečtí experti dospěli k závěru, že Sinnerovo vysvětlení bylo „věrohodné“ vzhledem k „minimálnímu množství“ detekovaného klostebolu.
Tato událost není v kontextu náhodné kontaminace ojedinělá. Existují další případy sportovců s pozitivním dopingovým testem na klostebol kvůli podobným náhodným expozicím. Například italská juniorská tenistka Matilde Paoletti v roce 2021 poté, co hladila svého psa, který byl léčen sprejem obsahujícím klostebol.
Po oficiálním oznámení nepříznivých analytických nálezů (AAF) 4. dubna 2024 byl Jannik Sinner dočasně suspendován. Okamžitě se však odvolal a dočasný zákaz byl zrušen hned následující den, 5. dubna. To se zopakovalo 17. dubna, protože ITIA (Mezinárodní tenisová integritní agentura) oznámila druhé provizorní pozastavení na základě odlišného článku pravidel, které rovněž bylo zrušeno o pár dní později. To Sinnerovi umožnilo pokračovat v soutěžení.
ITIA obvinila Sinnera z porušení antidopingových pravidel 30. května 2024. Nezávislý tribunál v srpnu 2024 shledal, že Sinner nenese žádnou vinu ani nedbalost za pozitivní testy, čímž ho fakticky očistil. Nicméně přišel o prize money a body z Indian Wells.
V září 2024 se Světová antidopingová agentura (WADA) odvolala proti rozhodnutí tribunálu o „žádné vině ani nedbalosti“ k Arbitrážnímu soudu pro sport (CAS). WADA veřejně prohlásila, že Sinner „nesl vinu a nedbalost“ a požadovala zákaz na jeden až dva roky. Před slyšením u CAS však WADA a Sinner dosáhli dohody v únoru 2025. Sinner přijal tříměsíční zákaz a WADA stáhla své odvolání.
Zákaz znamenal, že Sinner nemohl hrát do 4. května 2025, ale byl způsobilý k návratu na Italian Open a French Open. Prohlášení WADA uznalo, že Sinner „neměl v úmyslu podvádět a že jeho vystavení klostebolu neposkytlo žádný výkonnostní benefit a proběhlo bez jeho vědomí v důsledku nedbalosti členů jeho doprovodu“.
Nakonec, 23. července 2025, Sinner znovu najal Umberta Ferraru jako svého kondičního trenéra. Což se jevilo jako velmi nečekané vzhledem k tomu, že se během vyšetřování této kauzy rozešel jak se samotným Ferrarou, tak s fyzioterapeutem Naldim, tedy hlavními aktéry celé kauzy.
🗣️ "Right now it hurts too much."
The physio at the centre of Jannik Sinner's doping violation reacts to the Italian rehiring Umberto Ferrara ⬇️#ATP #Tennis https://t.co/QB4zDCcM88
— Tennis365 (@tennis365com) July 24, 2025
Případ, který byl měsíce držen v tajnosti, okamžitě vyvolal otázky a kritiku od ostatních hráčů, kteří se divili, zda se nejedná o dvojí metr kvůli Sinnerovu úspěchu. Silné reakce známých hráčů a částí veřejnosti odhalují hluboké obavy o integritu a spravedlnost antidopingového systému v tenise.
Jedna z nejvýraznějších reakcí přišla od tenisové legendy Sereny Williamsové, která prohlásila: „Kdybych to udělala já, dostala bych 20 let. Buďme upřímní. Vzali by mi Grand Slamy“. I když uznala Sinnerovu „fantastickou osobnost“, její komentáře poukázaly na vnímanou nekonzistentnost v řešení dopingových případů, zejména u vysoce postavených sportovců nebo s ohledem na pohlaví.
Kontroverzní australský hráč Nick Kyrgios se také vyjádřil, kritizoval řešení dopingových případů Sinnera i Igy Świątek jako „děsivé“ a požadoval, aby „zacházení bylo spravedlivé pro všechny“. Deblový expert Jamie Murray sdílel tyto pocity a poznamenal, že „nevypadá dobře, že dva šampioni potenciálně nejprestižnější tenisové události si v minulosti odpykali dopingové tresty“.
Skutečnost, že Sinner (a Świątek) vyhráli wimbledonské tituly po svých zákazech, vedla k veřejným diskusím o jejich triumfu, navzdory oficiálním rozhodnutím o neúmyslném dopingu.
Ne všechny reakce ale byly kritické. Například Casper Ruud popsal Sinnera jako „dobrého chlapa, který stále bude nejlepším hráčem na světě. Travis Tygart z USADA (Americká antidopingová agentura) také podpořil věrohodnost kontaminace, poukazujíc na to, že Sinnerovy vzorky obsahovaly malé stopy klostebolu.
Základním kamenem Světového antidopingového kodexu je princip přísné odpovědnosti. Sportovci jsou „osobně odpovědní za jakoukoli zakázanou látku nalezenou v jejich vzorcích,“ bez ohledu na úmysl, zavinění nebo nedbalost. Nicméně se uznává, že neúmyslný nebo náhodný doping je reálnou možností, kdy sportovci nevědomky konzumují zakázané látky prostřednictvím kontaminovaných potravin, doplňků nebo léků.
Případ Jannika Sinnera není v historii tenisu zdaleka ojedinělý, pokud jde o kontroverze kolem dopingu. V souvislosti s wimbledonským triumfem se často skloňuje případ Igy Świątek. Ani ta se totiž nevyhnula úskalím dopingového trestu. V srpnu 2024 byla pozitivně testována na trimetazidin (TMZ), látku používanou k léčbě srdečních onemocnění, která může zlepšovat vytrvalost. Důkladné vyšetřování ze strany ITIA odhalilo, že pozitivní nález byl způsoben kontaminovaným melatoninem, lékem na spaní, který Świątek užívala na jet lag. Přestože byl úmysl podvádět zcela vyloučen a úroveň její viny byla shledána jako nejnižší možná, Świątek přijala jednoměsíční zákaz.
Maria Šarapova byla v roce 2016 pozitivně testována na meldonium, tehdy nově zakázanou látku. Původně jí byl udělen dvouletý zákaz, ale Arbitrážní soud pro sport (CAS) ho snížil na 15 měsíců s odůvodněním, že neměla v úmyslu podvádět a nenesla významnou vinu. Podobně Simona Halep byla v roce 2022 otestována pozitivně na roxadustat a měla nesrovnalosti v biologickém pasu sportovce (ABP). Tvrdila, že šlo o kontaminovaný doplněk. Původně jí byl udělen čtyřletý zákaz, ale CAS ho snížil na devět měsíců.
Nedávný případ britské tenistky Tary Moore to vše podtrhuje. V prosinci 2022 byla dočasně suspendována po pozitivním testu na anabolické steroidy, přestože tvrdila kontaminaci masem z restaurace v Bogotě. Ačkoliv ji ITIA zprostila viny z úmyslu podvádět, před několika dny dostala zákaz startu na čtyři roky. S odečtením předchozího pozastavení bude moci nastoupit až po začátku sezóny 2028.
Tyto srovnávací případy ukazují, jak stupeň zavinění a specifické okolnosti významně ovlivňují délku a povahu zákazu. Sinnerův případ, podobně jako Šarapovové či Halep, spadá do kategorie „náhodné kontaminace“, ale s naprosto různými výsledky ovlivněnými specifiky jejich obhajoby a konečným postojem antidopingových organizací.
A právě to tvoří jádro kontroverze ohledně Sinnerova případu ve srovnání s jinými. Jestli úspěch či popularita z hlediska hráčova vlivu na tenis jako takový nemohli přispět k „dvojímu metru“ na dlouhé promlčení, řešení a výsledek kauzy.
Navzdory Sinnerovu oficiálnímu zproštění viny z úmyslného protiprávního jednání a jeho následným grandslamovým triumfům, dopingová kauza pošpinila jeho pověst a navždy ho bude provázet. To může vytvářet určitý vykřičník v myslích některých fanoušků a soupeřů.
Rozhodnutí znovu najmout Umberta Ferraru, kondičního trenéra, který byl ústřední postavou celé kauzy, je dost pravděpodobně chybným krokem v jeho rehabilitaci ve vztazích s veřejností. Hrozí, že tím podkope pochopení a sympatie, které Sinner opětovně získal a podněcuje otázky.
Sinnerův příběh ilustruje, že bitva o vnímání veřejnosti ohledně dopingového skandálu nikdy skutečně nekončí, bez ohledu na oficiální rozhodnutí. Nejednoznačnost kolem principu „žádná vina, ale přesto zákaz“ a opětovné najmutí zapleteného člena personálu vytváří prostředí, které je často vyplněno obavami a různými teoriemi.
To znamená, že i když je sportovec právně zproštěn viny, jeho image a image sportu samotného mohou utrpět dlouhodobé poškození, což zdůrazňuje význam nejen dodržování pravidel, ale také transparentnosti a důsledného, etického rozhodování.
Dopingová kauza Jannika Sinnera, která se znovu otevřela s návratem jeho kondičního trenéra Ferrary, je ukázkovým příkladem, jak se může zdánlivě nevinná událost, tedy použití volně prodejného léku na zranění člena týmu, proměnit v celosvětový skandál.
Vědecké potvrzení Sinnerovy obhajoby o neúmyslné kontaminaci přineslo určité porozumění. Nicméně, následný kompromisní zákaz a nejednotnost v porovnání s jinými dopingovými případy v tenise vyvolaly nejen v tenisové komunitě a mezi fanoušky hlubokou trhlinu.
Dopingový skandál Jannika Sinnera tak není jen příběhem jednoho hráče a jedné zakázané látky. Je to příběh o složitosti antidopingového boje, o tlaku na elitní sportovce a o neustálé výzvě pro sportovní řídící orgány udržet důvěru veřejnosti v čistotu a spravedlnost soutěže. Budoucnost ukáže, zda se tenis dokáže z těchto kontroverzí poučit a posílit svou integritu pro další generace.
