Tenisová sezóna míří do svého úplného závěru. V příštím roce čekají na tenisty olympijské hry v Paříži. Právě směrem k nim sbírají body i v tuhle chvíli, když už se zdá, že se na některých turnajích o nic nehraje. Uznávaný trenér Patrick Mouratoglou nedávno rozvířil vody, když řekl, že pro většinu hráčů nejsou důležité. Co znamenají pro hráče a jaký je jejich význam? Jsou oproti Grand Slamům méněcenné? Jaká je tradice tenisu pod pěti kruhy? Na olympijské hry a jejich důležitost pro tenis si posvítí devátý díl rubriky 15:40 Davida Vařílka, analytických glos na aktuální témata, méně či více výrazná, v tenisovém světě, na kterou se můžete těšit každou neděli v 15:40.
Bez olympiády by si většina z nás neuměla představit svět sportu, i když bacha na slovo většina. Většinou se totiž nevyplácí mluvit za více lidí. Sakra, zase ta většina. Přesně takové množství použil Patrick Mouratoglou, bývalý trenér Sereny Williams, Simony Helep nebo Holgera Runeho, aby vyjádřil pro kolik tenistů jsou olympijské hry nedůležité. Ano, v Tokiu se představilo 191 tenistů a tenistek (jen drobek z celkového počtu hráčů a hráček na žebříčku) v pěti disciplínách, ale několik hráčů, kteří chtěli startovat, bylo zraněných a zbytek by se rád na olympiádu podíval, ale všichni tam hrát nemůžou. To, že tam většina nehraje, neznamená, že za čtyři roky se tam někdo další nepodívá. Právě naopak se objeví pod pěti kruhy nové tváře. Kdyby pro ně olympiáda nebyla důležitá, tak by tam nebyly.
"Každý rok se konají turnaje Masters 1000 a Grand Slamy, které jsou nesmírně důležité, protože na nich závisí postavení hráčů v žebříčku, hlavně u těch nejlepších," zmiňuje Patrick Mouratoglou.
Počkat, takže není důležitá pro světovou špičku, pro hráče, kteří na ní hrají. Tak proč navléknou oblečení v barvách své země a jdou hrát? Asi nepůjdou na kurt s tím, že musí. No i takoví tenisté či tenistky by se našli. Jak jednou řekl Ernest Gulbis, olympiáda je "tenisová turistika". Body do žebříčku a peníze za ni nejsou.
"Souhlasím s Patrickem v tom, že přístup většiny tenistů k olympiádě, zejména těch níže postavených, není stejný jako ke Grand Slamům," uznal Novak Djokovič, který ale jinak s vyjádřením francouzského trenéra nesouhlasí.
Pro Novaka Djokoviče znamená olympijský turnaj mnoho. Nejen pro něj, ale i pro další je pocta reprezentovat svou zemi.
„Musím říct, že je to pro mě čest. Vždycky jsem byla hrozně ráda, když jsem mohla reprezentovat ve Fed Cupu nebo na olympiádě. Vždy budu hrdá na to, že jsem Češka," řekla před olympiádou v Japonsku Petra Kvitová.
Skutečnost, že tokijské hry byly "jiné" kvůli covidovým opatřením, nechme stranou. I tak Kvitová nepřemýšlela, že by se nezúčastnila a podobně na tom bylo více hráčů. Těch, kterým na olympiádě záleží a je pro ně důležitá.
"Zpočátku byl tenis na olympijských hrách, pak se dostal z programu pryč, a nakonec byl vrácen. V důsledku toho neexistuje historické spojení mezi tenisem a olympijskými hrami," prohlásil francouzský trenér Patrick Mouratoglou.
To, že se narodil a vyrůstal ve světě, kde bílý sport nepatřil mezi olympijské sporty, neznamená, že tomu tak bylo vždy. Však ani on si nemůže pamatovat, že tenis byl jedním z devíti sportů na první novodobé olympiádě v Aténách v roce 1896.
Trochu symbolicky otevřel diskusi před Paříží, kam se vrací největší sportovní zápolení přesně po sto letech. Právě tam v roce 1924 vypadl tenis na dlouhých 60 let z programu. Důvodem byl spor mezi Mezinárodním olympijským výborem (MOV) a Mezinárodní tenisovou federací ohledně amatérismu, kdy profesionální sportovci neměli na hrách bojovat o medaile. Hlavní důvod byl ovšem prostší. MOV chtěl, aby se jednou za čtyři roky hrála olympiáda místo Wimbledonu. To vedení světového tenisu nemohlo dopustit. Už tenkrát byl Grand Slam víc. Nebo nebyl? Olympiáda nejspíš doplatila na tradici, protože první ročník Wimbledonu se uskutečnil už v roce 1877.
"Mám pocit, že Grand Slam je pro tenistu stokrát důležitější než olympijské hry," dodal slavný trenér.
Samozřejmě, že nic většího a důležitějšího v tenisových kalendářích nenajdete. Grand Slamy mají dlouho zabudovaný status nejstarších a nejslavnějších tenisových turnajů. Jenže jsou vzácné? Je vzácné vyhrát Grand Slam? Pro Novaka Djokoviče rozhodně ne, ale o něm se tu nebavíme. Pro ostatní, kteří zažili éru Djokoviče, Nadala a Federera to vzácnost je, ale podívejme se na to objektivně.
Když nevyhrajete Grand Slam teď, vyhrajete ho za rok nebo za dva. Olympijské hry se nesou v jiném duchu. Čtyři roky jsou v tenisovém životě dlouhé období. Každý neudrží svoji výkonnost po tak dlouhou dobu a když jednou neuspějete, další pokus máte až za čtyři roky.
ATP a ITF, které řídí olympijský tenis, se nikdy nedohodly na bodech do žebříčku a peněžních odměnách. To je to nejlepší, co olympijský tenis mohlo potkat. Přece jen ve sportech jako je vodní slalom, lukostřelba nebo šerm vzhlíží sportovci po čtyři roky k olympiádě. To v tenise vzhledem k množství velkých turnajů nenajdeme, ale právě tím, že tenisté nedostanou žádné body do žebříčku ani velké prize money, si drží soutěž pod pěti kruhy svou cennou hodnotu.
Motivace se odkazuje čistě na lásku ke sportu a reprezentaci své země. Turnaj nehrají sami za sebe a víc než jindy hrdě prezentují vlajku u svého jména. Tenisty a tenistky sledují i ti, kterým jsou normálně téměř jedno. Fandí se společně, vyhrává se společně, slaví se společně.
"Myslím, že moje vítězství skutečně spojilo celý národ. Mám videa, jak šíleně lidé slavili, když jsem vyhrála," řekla po triumfu v Riu 2016 Portoričanka Monica Puig, která se i bez vyhraného Grand Slamu na kontě stala národní hrdinkou.
Pokud jsem o předchozích nedělích říkal, že celý svět tenisu je jen o penězích, tak olympijské hry tento svět zachraňují. Prezentují správného ducha sportu, ve kterém jde o vítězství a ne o peníze. Jak se traduje v jedné pohádce... Sůl nad zlato!
