Největší selhání tenisu? Tak pojmenoval Novak Djokovič finanční situaci hůře postavených hráčů, kteří si tenisem nevydělají na živobytí. Přitom se všude neustále mluví o obrovských penězích, které si nejlepší vydělají. Je to správné? Zaslouží si mít nejlepší tak rozdílný život? Zlepší se situace ve spodních patrech žebříčku? Na rozdílnost ve vydělávání peněz se podívá třetí díl rubriky 15:40 Davida Vařílka, analytických glos na aktuální témata, méně či více výrazná, v tenisovém světě, na kterou se můžete těšit každou neděli v 15:40.
Ten vyhrál tolik milonů a ta zase tolik. Tenisté a tenistky jednoduše vykoupou týden co týden novou zlatou žílu a žijí krásný život plný peněz. Slýcháte to často? A slýcháte o hráčích, kteří si o takových penězích mohou nechat jenom zdát? I takoví jsou, a že jich není zrovna málo. Jak u mužů, tak u žen, si na živobytí vydělá elitních čtyři sta hráčů, z nichž ovšem jen ti nejlepší mají naprosto bezstarostný život na tour. Světová jednička Novak Djokovič označil tento problém jako selhání tenisu. A i když se všechny organizace, a že jich je, snaží o nápravu, těžko měnit zakořeněné tradice minulosti. Vše začalo vznikem open éry v roce 1968, kdy se tenis stal povoláním.
Už pro letošní sezónu se ale představil zlepšený koncept na nižších turnajích mužů. Ano, mužů a ne žen. To je další problém, v odborné terminologii nazývaný "gender pay gap". Stejně jako je rozdíl mezi hráči na ATP a challengerech, tak je rozdíl mezi ATP a WTA. To je ovšem jiný příběh, o kterém jsme si už povídali.
Není potřeba se zmiňovat o hezkých penězích, které tenisté vydělávají. Na Grand Slamech se za posledních deset let zvýšily odměny z přibližně 20 milonů dolarů na 50 až 70 milonů dolarů. Podobného růstu se dočkaly i menší turnaje.
Všechno tohle je strašně hezké. Jenomže jenom pro ty nejlepší. Dokumentují to čísla, která hovoří, že 99 % peněz v tenise připadne 1 % nejlepších hráčů.
Ne každý vyhraje tři grandslamové turnaje v sezóně jako Novak Djokovič. No, popravdě to z aktivních hráčů zatím zvládl jen Novak Djokovič. Na nedávném US Open si připsal 3 miliony dolarů (v přepočtu 69 milionů korun). Finalista Daniil Medveděv si připsal o polovinu méně a semifinalisté o další polovinu méně a tak dále. Kolik si vydělal Jirka Lehečka, který vypadl v prvním kole? Osmdesát jedna a půl tisíce dolarů (1,9 milionu korun). To je velký rozdíl mezi vítězem a hráčem, který prohraje úvodní zápas.
Otázka je, jestli není až příliš velký? Ano, rozdíl tam být musí, jinak by nebylo o co hrát a život nedával smysl, kdyby měl vítěz stejně jako poražený v prvním kole, jenže tady se nachází základ problému.
ATP 250 a challenger 125, to jsou turnaje, které mezi sebou nemají žádnou další úroveň a jsou tedy přímými sousedy v hierarchii turnajů. Vítěz challengeru 125 v Bordeaux 2022 Alexei Popyrin si připsal zhruba o 3 tisíce eur méně než čtvrtfinalista ATP 250 ve Stutgartu ve stejném roce, i když na rozdíl od něj nevyhrál jen dva zápasy, ale rovnou šest duelů. Tomu se říká za víc práce méně koláčů a nikoho nezajímá, jestli neporazil lepší hráče. V porovnání s vítězem ATP 250 by si měl vydělat dvakrát méně, když získal dvakrát méně bodů. To se ale nestalo a vydělal si třikrát méně.
ATP přišla s návrhem pomoci hůře postaveným hráčům a navýšila pro rok 2023 prize money challengerů o 60 % a přibyl zde nový turnaj CH 175. Víc bodů, víc lépe bodovaných turnajů, více peněz a svět bude spasen!
Ne, tady nezazvonil zvonec a pohádky nebyl konec. Přibylo sice oproti loňskému roku challengerů úrovně 125 a 100 (z 20 a 16 na 35 a 41 turnajů), nová kategorie challengerů nalákala třeba do Provance světovou sedmnáctku Tommyho Paula, zvýšila se sledovanost, ale finanční situaci hůře postavených hráčů to stále nevyřešilo.
Pozoruhodné může být, že pomyslný Mariánský příkop je menší u žen. I ty se navíc dočkaly více větších turnajů ITF v kalendáři a zvednutí odměn.
"Aby se hráč uživil kompletně a nemusel se ohlížet na sponzory, musí být od čtyřstého místa a výš, ale není to moc extra. Člověk nesmí utrácet," říkal během loňského prosince v Tiebreak Tennis Podcastu Marek Gengel, tehdy těsně za elitní dvěstěpadesátkou světového žebříčku.
Na challangerech je sice propastný rozdíl oproti turnajům ATP, ale ještě stále mají hráči komfort zaplaceného hotelu a dalších služeb. To na turnajích ITF už taková situace není a hráči, kteří se nedostanou alespoň do čtvrtfinále, často ani nezvládnou pokrýt náklady na účast.
"Udržuju si, že platím všechny výdaje. Na trenéra pořád nemám. Chci najít sponzora, abych s sebou mohla kouče brát na turnaje," řekla v Tiebreak Tennis Podcastu na začátku července Gabriela Knutson.
26letá česká tenistka letos vyhrála tři turnaje ITF a díky posunu k elitní dvoustovce si odbyla premiéru na WTA. Na sociální platformě Tik Tok taktéž zveřejnila videa, kde se ptá níže postavených tenistů na jejich finanční situaci.
Například rakouský tenista Neil Oberleitner, který se v půlce sezóny nacházel v šesté stovce dvouhry a v půlce druhé stovky čtyřhry, si za půlku sezóny vydělal 20 tisíc euro, ale 35 tisíc euro utratil.
Někdy může hráč dosáhnout negativní bilance několik tisíc. Kiranpal Pannu končil sezónu 2022 na 664. příčce s deficitem 27 tisíc dolarů. "Je těžké se skutečně považovat za profesionála, když se o sebe jako 25letý nemohu ani pořádně postarat," řekl Novozélanďan Pannu.
Bez finanční podpory rodiny a známých, u těchto hráčů málokdy sponzorů, by tenis ani profesionálně hrát nemohli. Pojďme se zamyslet nad tím, že je značně nelogické, že ti, kteří by si všechen komfort mohli platit, nemusí a ti, kteří by potřebovali finanční pomoc, si všechno musí platit. Tak jednoduše funguje svět.
Je pravdou, že i u ostatních sportů jsou rozdíly velké. Přeci jen hvězda NBA má jiné peníze než hráč v evropském velkoklubu. U týmových sportů, jako jsou fotbal nebo basketbal, je to však jiné. Hráči si trenéra neplatí, všechno jim zajišťuje klub a především mají fixní plat a nejsou odkázání na své každotýdenní výsledky, jak tomu je například v tenise nebo golfu.
U rozebírání finančních možností dalších sportů bychom mohli strávit hodiny. Tenis je jedním z těch dražších, ale pořád relativně v pohodě, oproti motorsportu. Bavíme se tu neustále o dvouhře, ale co čtyřhra? Tam jsou peníze ještě nižší a prorazit jako specialista je takřka nemožné. Naopak spousta hráčů hraje oboje, aby si přišla na více peněz.
"Byl jsem v jejich kůži. Chápu, že je náročné platit cestovní náklady, pokud nemáte podporu národní federace, kterou více než 90 % hráčů na světě nemá. Mluvíme hodně o tom, kolik si vydělal vítěz US Open, ale nemluvíme o tom, kolik profesionálů žije výdělky z tohoto sportu. Je to méně než 500 hráčů. Pro sport, který je globální a jeden z nejsledovanějších sportů na světě, je to ubohé. Je to selhání tenisu," vyjádřil se Novak Djokovič, mimo jiné spoluzakladatel PTPA (Asociace profesionálních tenistů).
Opomeňme navíc přerušení kolotoče turnajů během pandemie, to byla situace ještě horší.
„Zní to možná směšně, že tenisoví profesionálové, kteří v žebříčku figurují třeba kolem 250. místa, nemají na jídlo. Ale je to realita," vysvětlovala v době pandemie Gruzínka Sophia Shapata.
Takhle vypadala realita třetího nejsledovanějšího sportu (po fotbale a kriketu) na světě. Ano, je to strašné. Je to selhání tenisu? I když je tato doba za námi, hráči si nemohou vyskakovat. To, že si na živobytí vydělá nejlepších 500 hráčů žebříčku, neznamená, že si mohou dovolit vše.
"Navíc z těchto pětiset hráčů pravděpodobně 250 až 300 si nemůže dovolit mít fyzioterapeuta nebo kondičního trenéra a někteří z nich dokonce ani tenisového trenéra," dodala srbská světová jednička.
Když budou mít tenisté těžkou chvíli, třeba je Dívka s pomeranči od Jorsteina Gaardera vrátí k tomu, aby věřili. O tom, jak frusturující se to pro některé jeví, ani nemusíme mluvit. V současnosti jsou dvě varianty, které by mohly přinést řešení.
První variantu představuje základní plat, který je pravděpodobný asi tak, jako že Novak Djokovič už nevyhraje žádný zápas na Grand Slamech. No jen si přiznejme, kde by se ty peníze v tenise vzaly, když je pro WTA problém, aby měly ženy stejně jako muži.
Druhou variantou je rozdělit lépe peníze a dát větší porci do prvních kol. Bingo! To zní logicky a vlastně je to jediné a nejlepší řešení. Jen to uskutečnit a svět bude růžový. Myšlenkou vše začíná a uskutečněním končí. Je otázka, jestli toto téma může mít zdárný konec a neskončí jen u myšlenky. Pokud ano, tenis zůstane sportem bohatých a chudých.
"Jsou tu stovky, ne-li tisíce profesionálních tenistů, kteří jsou přesně v mé pozici. Finančně je to velmi těžké, ale někdy nejsou peníze to nejdůležitější. Myslím si, že to tak berou všichni v podobné situaci jako jsem já. Chci vědět, že jsem udělal všechno, abych šel za svým snem," dodal Kirnanpal Pannu.
