Největší příběh probíhajícího Wimbledonu píše britský mladík Arthur Fery, který si ve čtvrtfinále poradil s Italem Flaviem Cobollim ve třech setech. Navíc předtím zvládl i pětisetový souboj s bývalou světovou trojkou Grigorem Dimitrovem. Příště ho však čeká letošní vítěz Roland Garros Alexander Zverev z Německa.
Arthur Fery se narodil 12. července 2002 v jihozápadním předměstí Paříže v obci Sérves. Odmalička však vyrůstal jen pár minut chůze od All England Clubu ve Wimbledoně, kde jako malý chodil sledovat zápasy Rogera Federera.
Jeho matka Olivia Féry byla profesionální tenistkou, která se v roce 1991 zúčastnila ženské čtyřhry na Roland Garros. Poté, co se stala obyvatelkou Hongkongu, tak reprezentovala hongkongský tým ve Fed Cupu.
Jeho otec Loïc Féry je francouzský podnikatel, jenž se v roce 2009 stal majitelem a prezidentem fotbalového týmu Lorient. Přestože se v roce 2026 klub prodal, tak Féry prezidentem zůstal.
Britský mladík navštěvoval střední školu Kings College School ve Wimbledonu a už jako junior ukazoval svůj potenciál. V roce 2019 se s Tobym Samuelem dostal do semifinále čtyřhry v rámci divoké karty, a zároveň se Arthur dostal i do 3. kola dvouhry. Navíc v tom samém roce reprezentoval Velkou Británii na mistrovství Evropy.
V dalším roce se Fery opět probojoval do semifinále čtyřhry na Australian Open spolu s krajanem Felixem Gillem, kde byli nasazeni jako turnajové sedmičky. Rodák z Wimbledonu soutěžil v juniorských turnajích ITF a 2. března 2020 dosáhl svého kariérního maxima ve světovém žebříčku juniorů, patřilo mu 12. místo.
Místo brzkého přechodu na okruh ATP zvolil Fery cestu přes americký univerzitní tenis. Studoval na Stanfordské univerzitě v rámci studijního programu Věda, technologie a společnost a tři roky hrál v konferenci Pac-12. Ve druhém ročníku se umístil na celostátním žebříčku ve dvouhře na 1. místě, čímž se stal prvním hráčem školy, který se umístil na první pozici od dob Boba Bryana v roce 1998 - a stal se dvojnásobným členem prvního týmu All-Pac 12 i univerzitním sportovcem roku.
„Když jsem si prohlížel nabídku vysokých škol po celé zemi, Stanford mě okamžitě zaujal. Neuvěřitelně vysoká akademická úroveň v kombinaci se skvělým tenisovým programem, který tam provozují, mě přiměla k konečnému rozhodnutí, že se přihlásím na Stanford,“ řekl později Fery
Naplno se vydal na profesionální dráhu v roce 2023, kdy vyhrál svůj první zápas na úrovni Challengeru v Nottinghamu proti Stevu Johnsonovi.
O měsíc později jako 391. hráč žebříčku ATP dostal divokou kartu do hlavní soutěže Wimbledonu, kde hned v prvním kole skončil na raketě turnajové trojky Daniila Medveděva.
Přelom přišel až v srpnu 2025, kdy Fery získal svůj premiérový titul v kolumbijské Barranquille. Nejdříve porazil Dariana Kinga, poté domácího hráče Miguela Tobóna a ve čtvrtfinále Cannona Kingsleyho. V semifinále pak přemohl nasazenou jedničku Argentince Juana Pabla Ficovicha, aby si bez boje došel pro svůj první triumf (soupeř Bernard Tomic odstoupil). O měsíc později debutoval v Davis Cupu proti Polsku.
Do letošního Wimbledonu vstoupil Arthur Fery se svojí v pořadí šestou volnou kartou do hlavní soutěže turnaje - a konečně ji využil naplno. Postupně zdolal Bosňana Damira Džumhura, Fina Otta Virtanena a Belgičana Zizoua Bergse. V osmifinále proti Grigoru Dimitrovovi odehrál jeden z nejdramatičtějších zápasů turnaje.
Za stavu 1:2 na sety a 3:4 ve čtvrtém setu ustál tlak, vynutil si pátý set a v něm tiebreak do deseti bodů a po čtyřech hodinách hry vyhrál, čímž se probojoval do čtvrtfinále. V něm Fery zdolal ve třech setech nasazenou devítku Itala Flavia Cobolliho a po 25 letech se stal prvním držitelem divoké karty, který se dostal mezi nejlepší čtyřku ve dvouhře na londýnské trávě.
V roce 2001 se to podařilo Goranovi Ivaniševičovi, jenž nakonec grandslam vyhrál.
„Zdá se, že to s každým zápasem jde čím dál tím líp,“ řekl Fery v rozhovoru přímo na kurtu. „Prostě tomu nemůžu uvěřit. Je to neuvěřitelné – hrát podruhé na Centrálním kurtu a vyhrát podruhé. Prostě tomu nemůžu uvěřit.“
