Jack Draper je dvacetiletý britský tenista, který se momentálně ve světovém žebříčku nachází na 145. místě. Jako junior si v roce 2018 zahrál finále Wimbledonu. Tehdy ho zastavil až první nasazený Tseng Chun-hsin, který vyhrál ve třech setech. Od té doby se Draper ohromně zvedl. Ve Wimbledonu dokázal sebrat set Novaku Djokovičovi a letos ovládl už tři challengerové turnaje.
Je skvělé vyhrát třetí titul z challengeru, který je zároveň mým letošním třetím vyhraným turnajem. Hodně jsem na sobě pracoval. No a teď jde konečně vidět, že se tvrdá dřina začíná vyplácet.
Podle mě to není o tom, kde se nacházím. Spíš se mi tady dařilo, protože jsem hrál solidní a agresivní tenis. Zároveň jsem byl mentálně připraven zvládnout těžké chvíle a předvést skvělý výkon.
Ano, je těžké hrát proti dalšímu Britovi. Na druhou stranu to je součást mé práce. Je důležité na to nemyslet a bojovat o každý bod.
Byl jsem neskutečně šťastný. Jsem rád, že se ta veškerá práce vyplatila a že se všechno ubírá tím správným směrem.
Abych pravdu řekl, tak vůbec. Letos jsem na pěti turnajích prohrál pouze se dvěma velmi dobrými hráči. Pokaždé, když jsem vstoupil na kurt, snažil jsem se udělat všechno pro to, abych vyhrál.
V Itálii jsem žádný čas na procházky po městě neměl. Někdy to je těžké. Často se pohybujeme jen mezi hotelem a tenisovými kurty.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Moje maminka mě vzala na tenis poprvé v pěti letech. Začal jsem ho hrát rekreačně, když jsem byl malý. Na kurtech jsem si to užíval pokaždé, co jsem tam byl.
Pro mě to znamená opravdu moc. Bylo to ještě víc speciální, protože se to stalo právě na Wimbledonu. Myslel jsem si, že toho jako hráč můžu dosáhnout. Doufal jsem, že na to mám.
Myslím, že dostatek sebevědomí jsem měl i tak, díky tvrdé práci, kterou jsem odváděl. Výhry nad skvělými hráči ale také pomáhají k tomu, aby se člověk zlepšil.
Emočně to bylo velmi náročné. Dostalo se to až do bodu, kdy jsem byl plný adrenalinu. Pro mě to je jeden ze těch šílených zápasů, na který nikdy nezapomenu. Nico je teď můj dobrý kamarád.
Bylo to hodně emocionální. Byl jsem neskutečně šťastný a nemohl jsem tomu uvěřit.
Byl jsem vyčerpaný. Dal jsem do toho všechno, co jsem mohl, ale nevyšlo to. Říkal jsem si ale, že na světě jsou o dost horší věci než prohra ve finále. Byl jsem hrdý na to, co se mi povedlo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Neskutečně jsem se těšil a nervozitu jsem ani necítil. Byla to pro mě skvělá příležitost, zahrát si v hlavní soutěži Wimbledonu, a navíc proti Novakovi. Věřil jsem, že bych mohl něco uhrát.
Měl jsem velkou radost, že si proti němu zahraji. Hodně jsem se v tom zápase naučil.
V některých ohledech jsem se svým výkonem spokojený nebyl. To je ale také důvod, proč je Novak tak úspěšný. Soupeř se proti němu cítí bezmocný. Zjistil jsem, že musím svou hru o dost zlepšit. Měl jsem také namožený sval, takže jsem zahrál nejlépe, co to šlo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Chtěl bych zůstat zdravý a nezranit se. Tenis si chci užívat, ale také budu dál tvrdě makat.
Zrovna teď si nejsem jistý. Plánuji si turnajový plán dobře rozmyslet. Taky na chvíli odjedu domů, abych opět rozvinul svou hru.
O Jacku Draperovi psal před nějakým časem náš redaktor David v rubrice "To bude ale hráč...". Kdo by se tedy chtěl o tomto talentovaném hráči dovědět více, může si tento článek připomenout zde.
