Ještě než začaly oslavy nového roku, odehrál se na Silvestra 1977 ne jen tak ledajaký zápas, ale finále Australian Open. Poslední dobou jsme zvyklí, že po vánočních svátcích začíná nová sezóna, před 46 lety se naopak blížila ke svému závěru (na tenisty ještě čekalo závěrečné Masters, dnes pojmenované Turnaj mistrů) a finálové utkání v Melbourne viděli diváci dokonce podruhé během roku. Stalo se tak historicky ojedinělý úkaz, když se v jednom kalendářním roce odehrály ne čtyři, ale dokonce pět Grand Slamů.
Poslední den roku, 31. prosince 1977, a proti sobě stojí Američan Vitas Gerulaitis a Brit John Lloyd. Nehraje se žádný bezvýznamný zápas začátku sezóny, ani bezvýznamný zápas konce sezóny. Tenisový rok sice pro většinu končí, pokud se nekvalifikovali na Masters (dnes Turnaj mistrů) pro osm nejlepších, ale poslední turnaj představuje australský Grand Slam a Gerulaitis s Lloydem hrají finále. Australian Open se v roce 1977 koná už podruhé a vzejde z něj celkově čtvrtý grandslamový šampion roku na pátém Majoru (lednové Australian Open – Roscoe Tanner, Roland Garros a US Open – Guillermo Vilas, Wimbledon – Björn Borg).
Takhle skutečně vypadal poslední den roku 1977. Jaká vedla cesta k tomu, že se konalo pět Grand Slamů a dva z toho v Austrálii?
První Australian Open se odehrálo v roce 1905 na trávě v Melbourne. Od té doby se až do roku 1972 střídalo pravidelně místo konání i datum. Kromě Melbourne se hrálo v Sydney, Brisbane, Adelaide, Perthu a v sezónách 1906 a 1912 dokonce na Novém Zélandu ve městech Christchurch a Hastings. Tradičně se utkávali na grandslamovém turnaji tenisté buď v lednu, nebo v prosinci. Historie zaznamenala i výjimky, například v roce 1920 se Australian Open konalo v březnu a o tři roky později v srpnu.
Ustálení místa konání přišlo v roce 1972, kdy se dějištěm stal Kooyong Stadium v Melbourne. Z něj se turnaj v roce 1988 přesunul do Melbourne Parku (z trávy na tvrdý povrch), kde se hraje dodnes.
Složitější to bylo s termínem. Stejně jako dějiště ustálili organizátoři v roce 1972 i datum podniku na přelomu prosince a ledna. Sezóna tenkrát začínala v květnu a Australian Open se hrálo na samém konci po finále Davis Cupu i Masters (dnes Turnaj mistrů). Někteří nejlepší hráči světa (především Evropané) proto raději volili prodloužení vánočních svátků než horké teploty Austrálie.
Pořadatelé chtěli přilákat do Austrálie všechny nejlepší hráče světa. V roce 1977 se rozšířil kalendář od ledna do prosince a Australian Open se shodou okolností posunul na lednový termín (od 3. ledna). Ve stejném roce rozhodli, že by se díky této změně v kalendáři mohl turnaj vrátit zpět na prosincový termín, aby se vyvarovali tomu, že kvůli prodloužení vánočního volna v podání nejlepších tenistů o ně přijdou. V kalendáři se pro australský Grand Slam našlo místo na konci prosince. Posledním turnajem roku však muselo být závěrečné Masters a bylo nemyslitelné, aby se turnaje překrývaly. Druhý Grand Slam sezóny v Melbourne proto začal o týden dřív a stihl se odehrát také v roce 1977.
Šachy v kalendáři nijak nepomohly k větší účasti nejlepších Evropanů jakými byli Borg, Orantes nebo Nastase. Naopak přesun na prosinec důležitosti turnaje ublížil.
Před blížícím se Masters nechtěli v roce 1977 plýtvat silami ani výborní hráči z amerických kontinentů, kteří už jedno Australian Open za sebou měli. S absencí Jimmyho Connorse, Guillerma Vilase, Björna Borga a Briana Gottfrieda plnil roli nasazené jedničky Vitas Gerulaitis, vedený legendárním kapitánem australského daviscupového týmu Harrym Hopmanem. Americký tenista litevského původu situace perfektně využil. Poprvé v kariéře se dostal do grandslamového finále. V něm porazil 6:3, 7:6, 5:7, 3:6, 6:2 Johna Lloyda a získal svůj první a poslední vavřín z turnajů velké čtyřky.
Přesun Australian Open zpět na prosinec nezaznamenal úspěch. Organizátoři se tak rozhodli v roce 1985 vrátit Grand Slam na lednový termín. Následující sezónu se turnaj neuskutečnil a dorovnalo se dvojí Australian Open. Od roku 1987 sehraje pravidelně až do současnosti v druhé půlce ledna.
Tento krok najednou vyšel na výbornou (od roku 1983 se účastnili i nejlepší Evropané). Tím, že v lednu sezóna začínala a v Melbourne se hrál první Grand Slam (před ním přípravné menší turnaje), jeho hodnota rapidně vzrostla. Všichni, kteří chtěli zaútočit na kalendářní Grand Slam, toužili na australském kontinentu uspět.
Australian Open se stal stejně významným jako další tři Grand Slamy – Roland Garros, Wimbledon a US Open.