Do dějiště prostějovského challengeru dorazil i Jiří Lehečka. Česká jednička se zotavuje z únavové zlomeniny bederního obratle. Toto zranění mu neumožnilo start na domácím challengeru, ani grandslamu v Paříži. Cíl je jasný, představit se na olympijských hrách.
Česká tenisová jednička, 23. hráč světa, Jiří Lehečka zavítal do areálu v Prostějově podívat se, alespoň z pozice diváka, na probíhají challenger – UniCredit Czech Open 2024. O svém momentálním rozpoložení a plánech do sezóny promluvil u centrálního kurtu během prvního semifinále.
Nedívá se na to nijak hezky. Rád hraji doma v Prostějově, každý rok je to můj cíl, i když bych si samozřejmě přál hrát druhý týden Paříže (Roland Garros). Celkově se mi ale plány překopaly po Madridu. Měl jsem hlavu plnou jiných starostí, než toho, kde budu nebo nebudu startovat, protože jsem věděl, že na dlouhou dobu nebudu určitě startovat nikde.
Když by ta šance byla, všichni jsme počítali s tím, že bych se to tu pokusil vyhrát. Zdraví je ale přednější. Když jsem vynechal Paříž, bylo jasné, že budu muset vynechat i tento turnaj.
Já ani sám pořádně nevím. To zranění se tak nějak vyvíjí samo. Není možné ani určit nějaký termín návratu, ale podle posledních výsledků magnetických rezonancí a kontroly u doktorů se můj stav vyvíjí dobře. Po čtyřech týdnech přišel větší progres v hojení, takže účast na Wimbledonu nechávám otevřenou. Pokud se budou záda vyvíjet stále dobře, je reálné ho stihnout.
Léčba probíhá vlastně extrémním klidovým režimem. Nedělám vůbec nic, kromě dojíždění do nemocnice Motol na elektroléčbu, když jsem v Praze. Nic víc pro to v tuhle chvíli dělat nemůžu.
Mám samozřejmě upravenou stravu, abych zvýšil příjem minerálů, ale bral bych jako zázrak, když mi to pomůže z pár procent.
Já jsem velice aktivní člověk. Když jsem se s někým bavil, tak jsem mu říkal, že když se zraním, chci aby to bylo nějaké zápěstí. To bych pak mohl odjet do hor a proběhat všechny vrcholky, jezdit na kole.
Záda jsou v tomhle komplikovaná. Nedoporučuje se jakákoliv zátěž, nejenom na záda, ale i na ruce. Kvůli otřesům nejsou ideální výšlapy ani běh, takže se snažím chodit alespoň na procházky.
Pokud budou výsledky posledních skenů pozitivní, začnu tento nebo příští týden s lehkou kondiční přípravou a lehčím během.
Když jsem si dával cíle, účast na olympiádě nechyběla na seznamu. Doufám, že budu natolik zdravý, abych ji stihnul.
Záleží však na mém zranění, jak se bude vyvíjet. Pokud by mi nedovolilo odehrát žádný přípravný turnaj, tak nebude reálné v Paříži i s ohledem na náhlý přechod na beton po olympiádě. Přechody z povrchu na povrch jsou normální, ale ne v situaci, kdy jsem dva měsíce nehrál kvůli zádům.
Pokud stihnu alespoň přípravné turnaje po Wimbledonu, tak je můj start možný. Pokud ne, bude to na zvážení. Nicméně udělám vše proto, abych v Paříži startoval.
Nebylo to nic příjemného, když mi najednou z ničeho nic vyply záda a nemohl jsem se skoro ani postavit. Je pravda, že jsem docela mladý, ale je potřeba si říct, že v dnešní době a na této úrovni zažívají tenisté čím dál větší zátěž po celý rok.
Od začátku roku jsem měl zatížení hodně. Nevím, jestli se tomu dalo předejít, možná si tělo samo řeklo o pauzu. Přišla v nešťastnou dobu, ale to je život.
V Madridu jsem cítil pouze lehký tah v zádech. Byl jsem přesvědčený o tom, že mě bolí sval a nijak mě to neomezovalo.
Všechny zápasy jsem odehrál s nějakou úměrnou bolestí, ale nenapadlo mě, že to bude takový problém. Když jsem dohrál třeba s Nadalem, tak mě záda bolely a nemohl jsem se ohnout. Během 40 minut se to zklidnilo a žádnou bolest jsem necítil. Logicky jsem z toho odvodil, že kdyby to mělo být vážné, bude bolest konstantní. Později jsem se ale dozvěděl, že přesně takové příznaky má únavové zranění.
V zápase s Medveděvem jsem nějak přežil a skrečoval kvůli zranění on, ale s Augerem-Aliassimem už to nešlo. I přesto zranění jsem byl schopný mít 3:3 a 30-0. O to víc mě odstoupení mrzí. Myslím si, že jsem měl šanci postoupit do finále a možná i získat titul.
Asi ano, nic podobného jsem nezažil. Když jsem byl naposledy vážněji zraněný, bylo to 5 let zpátky na konci sezóny. Tenkrát jsem přišel jen o menší část přípravy, turnaje se už nehrály.
Teď to přišlo v nejhorší moment. Zranění si nevybírají. Kdybych si mohl vybrat, tak si pauzu dám po US Open. Věřím, že mi naopak zbyde víc sil na konci sezóny.
Tak co se týče tohohle zranění, tak tam ani není moc, co měnit z pohledu techniky. Já si myslím, že moje technika je velice slušná.
A co se týče mého týmu, tak si aktuálně neumím představit mít kolem sebe ještě zkušenější lidi. Všichni se na tom snaží nějakým způsobem pracovat. Jsou věci, které se předejít nedají a ze kterých se můžeme jenom poučit a vzít si z toho něco do dalších let.
Nevím, jak moje tělo zareaguje, ale věřím, že pauza nebude tak dlouhá, aby zapomnělo vše, co jsem kdy dělal.
Náročnější bude příprava. Nemůžu po týdnu hraní jít hned na turnaj. Proto musím už s lehkým protahováním nebo jízdou na kole začít už teď. Doporučili mi to lékaři, aby si tělo uvědomilo, že za 2-3 týdny přijde větší fyzická aktivita.
Na Wimbledon pojedu jenom stoprocentně připravený a pokud bud mít nahráno. Tohle zranění nemůžu podcenit. Rozhodně tam nepojedu jen tak, že bych šel zkusit svůj zdravotní stav a doufal, že mě záda nezačnou bolet. Jestli nebudu přesvědčený, že moje tělo vydrží i pětisetové zápasy, raději se připravím na antuce na olympiádu.
