Jo-Wilfried Tsonga se na Roland Garros rozloučil se svou úspěšnou kariérou. "Francouzský mušketýr" patří k nejlepším tenistů své země, a tak přichází čas na naši rubriku To byl ale hráč, ve které připomínáme tenisové kariéry hráčů a hráček, kteří zanechali významnou stopu v tenisovém světě. Pojďme se tedy ohlédnout za tenisovou poutí grandslamového finalisty a bývalé světové pětky.
Dnes 37letý Jo-Wilfried Tsonga se narodil v Le Mans. Po svém otci Didieru Tsongovi má konžské předky, a také po něm zdědil sportovní talent, protože Didier odešel z Konga do Francie kvůli kariéře v házené.
Tomu, že z Tsongy může být velký hráč, nasvědčovaly jeho juniorské výsledky. Celkem pětkrát postoupil do semifinále juniorských grandslamů. Nejprve to bylo semifinále Australian Open 2002, následně i semifinále prvních tří turnajů velké čtyřky v roce 2003.
Semifinálové prokletí prolomil až na US Open v roce 2003. Ve finále porazil Kypřana Marcose Baghdatise a zvedl nad hlavu první juniorský pohár. Po turnaji se stal světovou juniorskou dvojkou.
Profesionálem se stal v roce 2004. Debut v hlavní soutěži zažil v roce 2004 v Pekingu na China Open. Po dvou vyhraných zápasech v kvalifikaci šokoval turnajovou jedničku a světového hráče číslo 6 Carlose Moyu. Následně ho však porazil Korejec Hyung-Taik Lee ve dvou sadách.
Na podzim 2004 se Tsonga potýkal s mnohými zdravotními problémy (např. se zraněním pravého ramene nebo s bolestmi zad). Tato zranění mu v následujících dvou letech dovolila odehrát pouze osm turnajů.
V roce 2007 se naplno vrátil zpět a díky volným kartám se zúčastnil tří grandslamů. Ve Wimbledonu z toho bylo dokonce 4. kolo, kde ho zastavila nasazená dvanáctka a Tsongův velký kamarád Richard Gasquet.
Během podzimní halové části sezóny dokráčel v Lyonu do prvního semifinále na okruhu. Do finále ho ale nepustil krajan Sebastien Grosjean. Ve čtyřhře spolu ale získali titul. Rok zakončil v TOP 50 světového žebříčku a se ziskem ocenění nováček roku.
V prvním kole nastoupil jako 38. hráč světa proti devátému nasazenému Andymu Murraymu. Po čtyřech náročných setech 7-5, 6-4, 0-6, 7-6 nastartoval Tsonga svou úspěšnou pouť.
Američan Warburg, Španěl García-López, Richard Gasquet, Rus Michal Youzhny, ani turnajová dvojka Rafael Nadal jeho cestu do finále nezastavili. Navíc kromě Murrayho mu set sebral jen Gasquet.
Tsonga tak na svém teprve čtvrtém grandslamu kariéry bojoval o titul. Ve finále narazil 22letý Francouz na světovou trojku, dvacetiletého Novaka Djokoviče. Poměrem 4-6, 6-4, 6-3, 7-6 se nakonec z vavřínu, ve svém druhém finále v životě, radoval Djokovič. Tsonga se ale po výborném výsledku vyhoupl na osmnáctou příčku žebříčku ATP.
První titul na okruhu získal tenista přezdívaný Ali (kvůli jeho podobnosti v obličeji s boxerskou legendou Muhammadem Alim) v Thajsku v roce 2008. Tam Djokovičovi oplatil porážku z Austrálie.
Ve stejném roce ovládl i Masters v pařížské hale Bercy, kde ve finále zdolal Argentince Davida Nalbandiana. Druhý triumf z Masters přidal po vítězství nad Rogerem Federerem v Torontu v roce 2014.
Celkovou bilanci ve finálových kláních uzavřel na 18-12, když poslední trofej ATP zvednul nad hlavu v roce 2019 na domácím turnaji v Métách.
Tsonga nebyl ani špatný deblista. Nejvýše na žebříčku mu patřila v roce 2009 pozice číslo 33. Na LOH v Londýně 2012 spojil síly s Michaëlem Llodrou a jako druhý nasazený pár dokráčeli až do finále, ve kterém byli silnější bratři Bryanové, pro stříbrné medaile.
Tsonga se narodil do silné generace francouzských hráčů, což se ukázalo i v Davis Cupu. V letech 2010 a 2013 to o kousek nevyšlo, když Francie ve finále podlehla Srbsku a Švýcarsku. V roce 2017 se však francouzští tenisté salátové mísy dočkali. Richard Gasquet, Gilles Simon, Nicolas Mahut, Pierre-Hughes Herbert, Lucas Pouille, Jeremy Chardy, Julian Benneteau a Jo-Wilfried Tsonga se mohli po vítězství 3:2 nad Belgií radovat z titulu nejlepšího tenisového národa světa.
Na žebříčku ATP se vyšplhal nejvýše na pátou pozici, a to v únoru 2012. Ve světové desítce strávil dohromady 260 týdnů. Od vzniku žebříčku ATP v roce 1973 se stal teprve šestým Francouzem v TOP 5. Tvořil silnou generaci a spolu s Gillesem Simonem, Gaëlem Monfilsem a Richardem Gasquetem jsou označováni jako čtyři novodobí mušketýři francouzského tenisu.
Na všech grandslamech dosáhl Tsonga čtvrtfinále. Ve Wimbledonu a na Roland Garros si zahrál i semifinále, a to dvakrát na každém z nich. V Austrálii to bylo již zmíněné finále. Spolu s Tomášem Berdychem a Stanem Wawrinkou jako jediní porazili všechny členy Velké čtyřky na grandslamových turnajích.
První zranění přišlo v roce 2018. Problémy s kolenem vyřešila operace, ale přicházely další potíže, například bolest zad, kvůli které vynechal takřka celou sezónu 2020. Jo-Wilfried Tsonga, tak poslední dobou přemýšlel o tom, zda nepřišel pravý čas dát tenisu sbohem.
"V posledních letech si každý den říkám, co to dělám, proč si takhle ubližuju, stojí mi to za tu námahu? Mozek mi říká, že můžu hrát tenis celý život, ale tělo už nespolupracuje. Proto jsem se rozhodl, že letošní French Open bude mým posledním představením."
Do prvního kola mu los přidělil těžkého soupeře Nora Caspera Ruuda, nasazenou osmičku. Tsonga bojoval srdnatě, hrál skvěle a zápas si naprosto užíval až do chvíle, kdy se na konci čtvrtého setu musel nechat ošetřit. Po setech 7-6, 6-7, 2-6, 6-7 se rozloučil se svou kariérou profesionálního tenisty.
Na konci tiebreaku se neubránil slzám, podobně jako Juan Martín del Potro během svého posledního zápasu. Francouzský mušketýr se měl zúčastnit i čtyřhry po boku Richarda Gasqueta, ale pár se z turnaje odhlásil.
Jo-Wilfried Tsonga tak završil svoji úspěšnou kariéru před domácím publikem, které vytvořilo na kurtu Philippa Chatriera neskutečnou atmosféru. Odchází nám další velikán světového tenisu, který si svou hrou získal mnoho fanoušků po celém světě.
Merci, Jo!