Tenisový život není tak jednoduchý, jak se zdá. Fanoušci vidí, jak si tenisté užívají cestování po celém světě, vyhrávají krásné trofeje a získávají za ně hodně peněz, teda ti nejlepší. Daria Kasatkina během turnaje v Pekingu promluvila o tom, jak náročným sportem je tenis z hlediska logistiky a cestování. V čem tkví problém oproti jiným globálním sportům? Mají tenisté právo si stěžovat? Jaké následky může takový život hráčům způsobit? Na logistiku života a cestování v tenisovém světě se podívá šestý díl rubriky 15:40 Davida Vařílka, analytických glos na aktuální témata, méně či více výrazná, v tenisovém světě, na kterou se můžete těšit každou neděli v 15:40.
Nic není růžové a musíme se na všechno dívat ze všech stran. Ani život plný milovaného sportovního odvětví nepřináší profesionálním sportovcům jen radostné chvíle. Tomu se přece nejde ani divit. Teď nemyslím sportovní stránku, ale stránku sportovního života mimo jednotlivé zápasy. Každé zaměstnání má své plusy a mínusy. Sport je v tomhle naprosto stejný. Máme tu odvětví, které fungují lépe z hlediska logistiky, pak ta, která fungují hůře a tenisový život, plný neustálého balení a vybalování, který tak nějak funguje i nefunguje. Tenistům organizace náročné cestování málo kdy ulehčují. Důvod? Asi pořád stejný. Bylo by potřeba nedívat se jen na peníze, ale i na tenisty a tenistky, kteří dělají tenis tenisem.
Daria Kasatkina není první ani poslední hráčkou, která se k situaci ohledně logistiky a cestování v tenisu vyjádřila. Logistika v tenise vyloženě trpí na kurtu i mimo něj. Trpí kvůli tomu ATP a WTA? Netrpí. Trpí kvůli tomu hráči? Trpí. Takže ještě jednou, trpí kvůli tomu ATP a WTA? Netrpí, tak tím pádem není co řešit.
"Z hlediska logistiky života není horší sport na světě. Je to úplná blbost," vyjádřila se ve videu na YouTube světová jedenáctka Daria Kasatkina.
Existuje nepřeberné množství sportů, které pořádají turnaje nebo závody mezi světovou špičkou po celém světě, ať už jsou to Formule 1, alpské lyžování, atletika, golf nebo cyklistika. Žádný z těchto sportů se nemůže pyšnit, že by se odehrával na tolika kontinentech (Evropa, Asie, Severní a Jižní Amerika, Austrálie, Afrika) jako tenis. Je to důvod k naparování? Pro tenisty je to spíš zátěž. Každý týden jiné město, někdy i jiná země, a aby byla trošku sranda, tak proč ne i jiný kontinent. Vždyť tenisté jsou profíci a musí to zvládnout. To, že jsou taky lidé, neberme v potaz, kdyžtak je nahradíme roboty jako Karel Čapek ve své slavné knize R. U. R.
Mají tenisté právo si stěžovat? Vždyť přece musí něco přetrpět, pokud chtějí vyhrávat velké turnaje, užívat si slávu a vydělávat pěkné peníze. Otázkou je, jestli tohle chtějí všichni. Velká část chce jen dělat sport, který milují. Samotná hra je paradoxně z hlediska všech věcí okolo to nejjednodušší, co na ně během roku čeká.
"Je to krásný, ale také těžký život. Možná to bude znít špatně, ale doufám, že můj syn nebude hrát tenis," řekl na začátku své možná poslední sezóny na Tour Fabio Fognini.
Přesouvání z turnaje na turnaj není sranda, rozhodně ne taková jako kultovní klasika české kinematografie Slunce, seno, jahody. Hráči sice mají tým lidí, který se jim o logistiku stará (horší to mají hráči, kteří si takové lidi v týmu dovolit nemůžou, protože si nemůžou dovolit ani trenéra), ale jsou věci, které už sami neovlivní. A pokud si myslíte, že největší hvězdy tenisového světa se mají jak prasátka v žitě a pečuje se o ně se vší bravurou, mýlíte se. Mají sice mnohem větší servis než hráči na challengerech a ITF turnajích, ale mnohdy je logistika mimo logiku chápání.
V Pekingu třeba musely hráčky putovat na jediné konkrétní letiště, kde byli zástupci WTA a turnaje Masters. Z jiného vás do hotelu nedopravili. Navíc samotná Daria Kasatkina dohrála v pátek v noci v Tokiu a už v sobotu ráno musela letět do Pekingu, aby vůbec stihla nedělní zápas. Jsou tu však i takoví borci jako Tomáš Macháč, který o půlnoci dohrál ve Stockholmu a ve čtyři odpoledne už byl připraven na kvalifikaci ATP 500 ve Vídni.
Abychom ale tenisové asociace a turnaje jenom nekritizovali, musíme uznat, že zvládat veškerou logistiku není jen tak. Turnaje se rozhodně snaží, o co největší komfort hráčů, některé lépe, některé hůře, ale tak to je. "Není to nic lehkého, protože postarat se o 12 nejlepších týmů na světě najednou se vším, co k tomu patří, jako jsou například bezpečnostní opatření, je velice těžký úkol," říkal před finálovým podnikem BJK Cupu 2021 v Praze předseda Českého tenisového svazu Ivo Kaderka.
"Samotné lety se daly zvládat, ale podstatně horší byly přesuny z letiště na hotel na některých turnajích. Někdy cesta trvala i hodinu a půl, třeba v autě bez klimatizace. Cestování je nejhorší věc, která na tenise je,“ říkal v Tiebreak Tennis Podcastu bývalý slovenský tenista Martin Kližan, který chystá na rok 2024 comeback.
Se Senecou by souhlasilo jen pár tenistů. Většina má cestování plné zuby. Bohatí bezdomovci? Tak vypadají během roku na ATP a WTA Tour. Domov nemají. Domovem je pokaždé jiný hotelový pokoj.
"Nezvládám už cestovat, nezvládám si balit své věci. Pořád jen letiště a přesuny. Když neustále měníte postel, neustále se balíte a vybalujete každý týden, už to prostě nezvládám. Moje tělo mi říká, ať už jdu do háje," dodává Daria Kasatkina.
Ne každému cestování vadí (pozitivně se k němu vyjadřovali Berdych nebo Karolína Plíšková). Bára Krejčíková se na konci letošní sezóny rozhodla pro cestovatelsky sebevražednou misi Zhuhai -> Cancún -> Sevilla. Tři kontinenty, tři časová pásma a nejistota množství času na aklimatizaci. Někdy člověk musí pro úspěch trpět, ale neměl by obětovat svoje zdraví, kterému cestování rozhodně nepřispívá. Podle Kasatkiny nebo podle Kližana a dalších může za nemoci a zranění hráčů.
"Nejsme stroje, jsme lidské bytosti. Turné je náročné. Cestování, trénink, jetlag (pásmová nemoc). Nikdo nesmí říct, že je unavený, protože pak vypadá, že je slabý. Proto někteří hráči končí s psychickými problémy," dodal k problému Roger Federer.
O Jetlagu se v tenisovém světě takřka vůbec nemluví přitom je i on jednou z častých nesnází a příčin proher hráčů. Jako kdyby všichni zapomínali, že cestovat z jednoho časového pásma do jiného není pro biorytmus přirozené a zdravé.
Cestování kromě hráčů zatěžuje i životní prostředí. ATP představila na začátku roku novou aplikaci ATP Carbon Tracker, která má sloužit k snížení emisí na okruhu. Není pochyb, že méně cestování by šetřilo přírodu, stejně tak jako člověka, kterým, světe div se, možná spíš ATP a WTA div se, tenisté jsou. Snahu určitě neupřeme ATP, která má kalendář turnajů aspoň logicky uspořádaný, i když těch přesunů je stále dost. Právě nová aplikace by mohla vést ke změně kalendáře a menšímu množství přesunů. Jenže to narazíme opět na otázku peněz, které turnaje generují, a myslím, že debatě odzvoní.
Kdyby podobnou aplikaci převzalo vedení WTA, dozvědělo by se, že loňská vítězka Wimbledonu a současná světová pětka Elena Rybakina už letos nacestovala téměř 70 000 kilometrů letecky. V součtu chybí ještě cesta z Pekingu do Cancúnu na WTA Finals.
V tomhle se tenis vymyká a je jedinečný, ale ne v dobrém slova smyslu. Kalendář je nabitý od A do Z, týden co týden, měsíc co měsíc. Neexistuje žádný sport, který by měl takhle nabitý kalendář. Ano, zimní sporty mají nabitý kalendář, ale od listopadu do března. Navíc ani každý rok není mistrovství světa nebo olympiáda, dvě největší akce v kalendářích těchto sportů. V tenise je všechno a pořád, teda kromě olympijských her, to se pak snaží tenisové asociace nafouknout kalendář, co to jde.
"Většinou se to dělá po Wimbledonu, je tam trochu volněji," prozradila v rozhovoru pro Český rozhlas Petra Kvitová ohledně těžkosti najít v tenisovém kalendáři místo pro svatbu.
Tenisový život je jednoduše plný jedné velké akce za druhou. Nadechnout se tenisté mohou v prosinci, jediném volném měsíci v roce. Tenistům tak chybí zimní a letní přípravy fotbalistů, velký tréninkový objem cyklistů, vánoční pohoda atletů. To nevadí. ATP a WTA stejně na hráče myslí, protože kdyby jim šlo jen o peníze, může se hrát 365 dní v roce. A to se vyplatí!
Revoluční myšlenka, která by stála za zvážení. Nevyřešilo by to cestování ani nabitý kalendář, ale tenisté by si alespoň odpočinuli. Pokud to vůbec chtějí? Ale i kdyby to nechtěli, odpočinek mezi sezónami je důležitý. Stejně tak jako trénink, na který často nemají čas (pokud ano, tak se trénuje maximálně dva/tři týdny v prosinci), a pak je těžké něco před novou sezónou změnit. V tom je tenis blbý, přiznejme si to.
"Druhá nejhorší věc na tenise je, že tenisová sezóna trvá nejdéle ze všech sportů. Máte volno v podstatě jen dva týdny," dodal Martin Kližan.
Jenže pokud by organizace na zkrácení roku přistoupily, které turnaje by šly z kalendáře ven? To by byla válka o místo. Naštěstí se podniky nemusí bát. Naopak se mluví o novém turnaji Masters v Saudské Arábii (měl by se konat v lednu 2025), kolem kterého je více otázek než odpovědí. Taková tenisová klasika větší než bitvy Federera s Nadalem.
Penízky z turnajů jsou lepší než dát tenistům volno, z toho nikdo nic nemá. Jen tenisti, ale ti jsou podřadní. Takže je pravděpodobnější huštění kalendáře než jeho redukce. Z toho budou profitovat všichni, jen ne tenisté. Není na čase je začít poslouchat?
"Fed Cup byl jeden týden v létě po Wimbledonu. A byl to, myslím, dobrý formát. Pořád to mění. Letět zpět do Evropy, to bych se na to vykašlala. Určitě bych nejela. Je to pro hráčky těžké cestovat všude možně. Místo toho, aby byl kalendář kratší, tak ho prodlužují. To by se člověk zbláznil. Nechápu to. Chtějí vydělávat víc peněz. A hráčky o tom neví, nebo nechtějí vědět. Nemají žádné volno . Některé končí až kolem 10. nebo 12. listopadu. A za měsíc se jede do Austrálie. Žádný jiný takový sport neexistuje. Tohle není zrovna nejlepší situace, něco se musí změnit. Zkrátit kalendář," zmínila pro Radiožurnál Sport Martina Navrátilová.
Měl jsem kdysi diskuzi u piva s kamarádem co má autoservis. Plakal jak je to těžké, jak se musí ohánět, aby měl zakázky, zaměstnanci jsou špatní nechtějí pracovat zadarmo a 12 hodin denně, musí platit vysoké daně atd. Říkám mu jsi původem vyučený instalatér, hledáme do firmy instalatéry můžeš jít k nám nástupní plat 18 000 Kč a po 8. hodinové šichtě čistá hlava. Tímto diskuze skončila. Tím chci říct, že je každého volba co dělá a pokud se mu nelíbí co dělá může to změnit.