Dominic Thiem patří díky svým konzistentním výkonům už několik let mezi hráče TOP 10. My jsme si o tenisové kariéře bývalé světové trojky popovídali s jeho maminkou Karin, která jej společně s manželem Wolfgangem k tenisu přivedla. Karin se nám například svěřila, jak prožívala Dominicovo vítězství na US Open, a nastínila, jak to vypadá s jeho zraněným zápěstím.
Dobrý den Karin, jsem rád, že jste přijala pozvání k rozhovoru. Nejprve bych se vás zeptal, jak se máte?
Mám se dobře, máme nové štěně Elona. Je jako malé dítě, takže doma není taková nuda. Dominic a Moritz (bratr Dominica Thiema, pozn. red.) nás teď velmi často navštěvují se svými přítelkyněmi, takže máme opravdu akční rodinný život.
View this post on Instagram
Váš syn Dominic Thiem je jeden z mých nejoblíbenějších hráčů. Řekla byste nám, jak se k tenisu dostal?
Když se Dominic narodil, já a Wolfgang jsme pracovali jako tenisoví trenéři. Každý den, o prázdninách i o víkendech, jsme trávili u tenisu a do toho jsme hráli ligu v Rakousku. Dominic tedy neměl moc šanci poznat nebo naučit se něco jiného než tenis. Trávil se mnou každý den na letních tenisových táborech. V zimě hrál také fotbal, hokej a dělal gymnastiku. Sport byl a pořád je naším oblíbeným koníčkem, proto naše děti musely kromě školy dělat i nějaký sport. Nemusím snad ani říkat, jaké možnosti přináší sport do našich životů, konkrétně pro děti.
Když začínal s tenisem, dokázala jste si představit, že by jednoho vyhrál grandslam a hrál na takové úrovni, jako nyní?
Jak jsem zmínila, pracovala jsem jako trenérka tenisu, takže jsme přišli velmi brzy na to, že Dominic má pro tento sport vlohy a že je v něm dobrý. Projevoval velkou trpělivost, ať hrál na jakékoliv zdi. Občas dokonce hrál i bez míčku a rakety, pouze imitoval pohyby a údery ve vzduchu.
Bylo těžké skloubit tenis se školou, nebo jste jako rodiče dávali prioritu tenisu?
Bohužel lidé v Rakousku nemají často sportovního ducha. Sport je něco, co děláte jednou za týden, když skončíte ve škole. Asi si dokážete představit, jak těžké to bylo. Učitelé neměli pro sport skoro žádné pochopení. Náš školský systém není stvořen pro budoucí vrcholové sportovce. Školu musel nakonec v šestnácti letech přerušit. Nic lepšího jsme ani udělat nemohli, když mu učitelka výtvarné výchovy řekla, že by musel opakovat ročník.
Je zvykem, že rodiče cestují se svými dětmi po juniorských turnajích. Byl to i případ Vás a Dominica?
Ano, cestovala jsem s ním hodně. Měla jsem sice práci a mladšího syna Moritze, ale snažila jsem se s ním jezdit na turnaje, jak nejvíc to šlo. Hodně s ním cestovali i jeho babička a děda.
Je těžké si na to zvyknout?
Já osobně cestování miluji, ráda poznávám nové kultury. Začala jsem se dokonce učit italsky, protože jsme jezdili na turnaje do jižní Itálie a nikdo mi tam nerozuměl.
Co bylo na cestování nejtěžší?
Pro mě byl nejtěžší návrat z turnajů domů, jelikož jsem často musela řídit přes noc a na druhý den odvést Dominica do školy.
Jaké to pro Vás bylo, když byl Dominic delší dobu mimo domov a Vy jste nemohla být s ním?
Vždy jsem se snažila, aby moje děti byly samostatné. I když byly bez nás, byly v pořádku. Musely se naučit anglicky a řešit samy své vlastní problémy. Když takto cestujete po světě, jinak to ani nejde.
Během juniorské kariéry odehrál Dominic finále Roland Garros, ale zápas po obrovském boji prohrál. Jak se během takových zápasů cítíte? Obzvlášť když jsou napínavé a vyrovnané.
Každý zápas, který Dominic a Moritz odehráli, byl napínavý. Nezáleží ani na tom, jestli to byl dětský zápas, zápas mezi juniory anebo jestli je to zápas na hlavním okruhu ATP. Mně jako mámě pokaždé nervy pracují na plné obrátky. Pokaždé.
View this post on Instagram
Když začal Dominic hrát turnaje mezi dospělými, vypozorovala jste mezi juniorským a ATP okruhem nějaké odlišnosti?
Byl to rozdíl. On byl druhým hráčem světa mezi juniory a turnaje dospělých pro něj byly dalším krokem. Nikdy to není jednoduché.
Když vyhrál první turnaj na okruhu ATP v Nice, co se Vám odehrávalo v hlavě? Podle výsledku to byl hodně napínavý zápas.
Na turnaji byla celá moje rodina. Byla to odměna za všechny ty roky tvrdé práce. Byla to známka toho, že všechna rozhodnutí, která jsme učinili, byla správná.
V roce 2018 Dominic postoupil do svého prvního grandslamového finále v Paříži. Představovala jste si někdy, že bude hrát takhle důležitý zápas?
Neustále stoupal žebříčkem, a to byl další krok k tomu, aby se dostal do finále na grandslamu. Vyhrát takový turnaj je hrozně těžké, ale člověk musí vydržet a dočká se. Toho jsme před rokem byli svědky.
I přesto, že zápas prohrál, byl to pro něj velký úspěch.
Já jsem si byla jistá, že ještě dostane šanci odehrát podobné utkání a že jednou přijde jeho čas. A on toho času a zkušeností potřeboval trochu víc.
Dominic získal o rok později titul na prestižním turnaji v Indian Wells. Slyšel jsem, že od té doby se necháváte tetovat pokaždé, když Dominic nějaký turnaj vyhraje. Je to pravda?
(Smích.) Tehdy to byla sázka s Dominicovým kamarádem Lucasem. Po nekonečném letu z Ria do Los Angeles a po nekonečné jízdě autem z letiště Lucas řekl, že pokud Dominic vyhraje v Indian Wells, nechá si udělat tetování. Já jsem byla neskutečně vyčerpaná a odpověděla jsem: „Já taky!“ Takže jsme se dohodli na této sázce a o dva týdny později jsme si společně nechali udělat tetování v tetovacím studiu v Miami. Potom jsem se rozhodla, že si nechám udělat tetování pokaždé, když vyhraje turnaj. Momentálně jich mám šest.
Užila jste si turnaj v Indian Wells? Líbí se vám prostředí, kde se hraje?
Indian Wells je kouzelné místo v poušti, které je obklopené horami se sněhem na jejich vrcholcích. Je to velmi energické místo.
Jak vzpomínáte na finále proti Federerovi?
Seděla jsem přímo u kurtu a mohla tak pozorovat Federera velmi zblízka. Bylo fascinující vidět, jak hraje a s jakou precizností trefuje míče. Byla to pro mě úplně nová zkušenost.
View this post on Instagram
Rok 2020 byl velmi zvláštní. Ve světě vypukla pandemie a tenisté nemohli soutěžit ani cestovat. Byl pro vás začátek pandemie složitý?
Ano, bylo to velmi zvláštní období. U nás měli tenisté možnost normálně trénovat. Dominic trávil hodně času doma a měli jsme tak šanci vést alespoň chvíli normální rodinný život. Tehdy jsme bydleli v malém domě blízko rakouského národního parku, takže jsme často chodili s naším psem na túry do hor.
Poté, co se tenisový okruh opět rozjel, si Dominic splnil sen – stal se vítězem US Open. Jak jste tento moment prožívala?
Byl to neskutečný zápas i den. S Wolfgangem jsme se na utkání dívali sami a pocity po jeho konci byly neskutečné. Ten zápas byl jako na houpačce a bylo neuvěřitelné, jak to dopadlo. Měli jsme potom až do rána oslavu s jeho bratrem a jeho přítelkyní.
Jak jste reagovala, když utkání skončilo?
Brečela jsem a smála se zároveň. Naší rodině se splnil sen. Dominic o vítězství na grandslamu snil odjakživa a dokázal to. Byl to pro něj snad nejlepší den v životě.
Cítila jste lítost, že takový důležitý okamžik nemůžete prožít s ním?
Bylo by neskutečné, kdybychom mohli být s ním v New Yorku, ale možná dostaneme v budoucnu další příležitost.
Ve finále se Dominic utkal se svým blízkým přítelem Alexanderem Zverevem. Myslíte si, že to pro ně bylo těžké?
Myslím, že pokaždé, když hrajete finále grandslamu, je to něco speciálního a je úplně jedno, kdo stojí na druhé straně sítě.
Sledovala jste všechny zápasy, i vzhledem k časovému posunu?
Ano, viděla jsem je všechny. Občas bylo těžké neusnout, ale stálo to za to.
View this post on Instagram
Začátek letošní sezóny byl pro Dominica těžký. Mluvil o duševních problémech. Co nám o tomto období můžete říct?
Hrál nejlepší tenis za celý život, trénoval celé dny, překonával překážky, všechny pády a vzestupy, a pak došel ke svému cíli. Myslím, že je normální, že taková situace po takovém úspěchu přijde. Potřeboval si odpočinout.
Letos si na turnaji na Mallorce poranil zápěstí, které se ukázalo být celkem vážným. Byl někdy za svou kariéru takto zraněný?
Nikdy předtím ještě neměl tak vážné zranění. Doufám, že brzy bude moci opět trénovat. Jsme ohledně toho velmi optimističtí. Dominic byl vždycky obrovský bojovník a vždy se dokázal z těžkých situací dostat.
Za naši redakci mu přejeme brzké uzdravení. Mockrát Vám děkuji za poskytnutí rozhovoru a přejeme vám hodně štěstí.
Já Vám také děkuji. Mějte se hezky.
Zranění Dominica se opravdu zlepšuje. Rakouský tenista včera na svém twitterovém účtu oznámil, že nebude muset podstoupit operaci zápěstí a že se bude snažit, aby se co nejdříve vrátil zpět na kurty.
