Mladý český tenista Martin Krumich letos odehrál poslední sezonu mezi juniory. Příští rok plánuje hrát hlavně mužské turnaje. Jak hodnotí své dosavadní úspěchy, kterých nebylo málo, své počínání na juniorských grandslamech? Co jsou jeho největší cíle? O tom všem jsem si s Martinem popovídal v tomto rozhovoru. Přeji vám příjemné počtení.
Ahoj Martine, děkuju, že jsi přijal naše pozvání. Mohl by ses nám na začátek trochu představit?
Ahoj, jmenuju se Martin Krumich, hraju tenis od svých 3 let a je mi 17 let.
Kdo tě k tenisu přivedl?
K tenisu mě přivedla moje mamka, která byla v minulosti mistryně světa do 18 let.
Páni. Přála si od začátku, aby se z tebe stal profesionální tenista?
Myslím, že ani ne. Můj taťka a děda hráli profesionálně fotbal, tak spíše chtěla, abych se mu také věnoval, protože sama ví, jak je to v tenise těžké, ale já se rozhodl pro tenis.
Takže i kdybys nehrál tenis, zůstal bys u sportu?
Ano. Kdybych nehrál tenis, tak bych hrál určitě fotbal.
Zmínil jsi, že tenis je těžký sport. V čem konkrétně? Je to kvůli cestování nebo spíše po finanční stránce?
Myslím, že v tenise je hodně velká konkurence, a i po finanční stránce to taky určitě není jednoduché.
Předpokládám, že ještě studuješ. Je těžké skloubit tenis se školou?
Ano, studuju. Je to těžké, ale díky individuálnímu plánu se to dá s tenisem skloubit.
Pamatuješ si na svůj první zápas?
Popravdě moc ne, ale asi to bylo na nějakém místním turnaji v Kolíně, kde jsem vyrůstal.
A na své první turnajové vítězství si pamatuješ?
Ano, to si pamatuju, a bylo to v Kolíně na turnaji babytenisu.
Letos jsi odehrál svoji poslední sezonu jako junior a zúčastnil jsi se dvou juniorských grandslamů. Mrzí tě, že jsi nemohl hrát na všech čtyřech?
Samozřejmě mě to mrzí, protože to je důvod, proč člověk hraje juniory, aby se podíval na všechny grandslamy. Na druhou stranu jsem rád i za ty dva, protože mi to dalo hodně zážitků a mnoho zkušeností do další kariéry.
Který z nich jsi si více užil?
Určitě Australian Open. Byla tam neskutečná atmosféra a hrálo se mi tam i tenisově dobře.
Teď jsi tam byl poprvé?
Ano, poprvé. Tím pádem pro mě ten zážitek byl ještě více speciální.
Jaký zážitek z Austrálie ti nejvíce utkvěl v paměti?
Pro mě osobně to bylo to, když jsem hrál 3. kolo na asi 4. největším kurtu v areálu, a obecně, když jsem poprvé přišel do areálů a viděl jsem tam trénovat Rogera Federera.
Je pro tebe Federer vzor, co se tenisu týče?
Je to největší legenda tenisu, ale vzorem je pro mě nejvíce Rafael Nadal.
Nadal dorovnal rekord Federera v počtu grandslamových titulů. Myslíš, že ho v této statistice překoná?
Záleží na tom, kdo z nich vydrží déle hrát. Přeju Rafovi, aby toho vyhrál co nejvíce, ale nedokážu říct, kdo jich bude mít na konci kariéry více.
To je pravda. Letos na Roland Garros vyhrál 100. zápas na tomto turnaji. Ty jsi se zúčastnil juniorské soutěže. Jak odlišný to byl turnaj od Australian Open?
V Paříži to bylo komplikované z důvodu covidu. Byli jsme hodně testováni a v areálu byl malý počet diváků, takže to ztrácelo atmosféru.
S Daliborem Svrčinou jste postoupili do semifinále čtyřhry. Jak velký úspěch to pro vás dva byl?
Ve čtyřhře to byl můj určitě největší úspěch a v celkové kariéře to taky můžu řadit k velkým úspěchům.
A měli jste jako účastníci turnaje možnost sledovat zápasy například na centr kurtu?
Měli jsme přístup na všechny kurty kromě centrálního dvorce, na ten to bylo složité se dostat, ale pár zápasu jsem tam viděl.
Jaký sis nejvíc užil?
Viděl jsem hodně dobrý zápas semifinále mezi Djokovicem a Tsitsipasem.
A co výsledek? Byl jsi spokojený? Nebo jsi neměl svého favorita?
Neměl jsem svého favorita a ani jednomu moc nefandím, ale tenis to byl opravdu dobrý.
Předtím jsi se zmínil o situaci s covidem. Jak moc tě tohle ovlivnilo?
Sezónu to ovlivnilo asi úplně každému, někomu více a někomu méně. Já jsem přišel o dva grandslamy – Wimbledon a US Open. Chtěl jsem už také hrát více mužské turnaje. Nedá se nic dělat a doufejme, že příští sezóna už bude lepší.
Na který turnaj, který byl zrušen, jsi se nejvíce těšil?
Určitě na Wimbledon. Je to asi nejhezčí turnaj se skvělou tradicí, je to takový svátek tenisu. Snad mě to namotivuje k tomu, abych se tam jednou dostal jako dospělý.
To ti přeju. Jak jsi využil pauzu od tenisu? Odpočinul sis nebo jsi nějakým způsobem trénoval?
Byla to asi kombinace obojího. Když byl ten začátek covidu v březnu, tak jsem si dal chvíli pauzu, ale pak jsem zase začal trénovat.
Když se situace v Česku zlepšila, rozeběhly se exhibiční turnaje. Jak velká to byla výhoda? Někteří tenisté nehráli ostrý zápas do začátku restartu sezóny.
Samozřejmě to byla velká výhoda pro české hráče, ale stejně moc turnajů, na kterých by se to dalo využít, nebylo.
Probíhala také soutěž TOP Liga ČTS. Ty jsi byl součástí týmu TK Sparta, kde také trénuješ. Jak dlouho?
Ano, byl jsem součástí týmu červených (Sparty Praha). Na Spartě už jsem přibližně 6 let.
Nedávno sis zahrál extraligu, kde jsi Spartu opět reprezentoval. Podařilo se vám získat první titul po 20 letech. Jaké to bylo být součástí týmu při takové významné události?
Jsem rád, že jsem mohl strávit čas a být součástí týmu s jedněmi z nejúspěšnějších tenistů Česka Lukášem Rosolem, Petrou Kvitovou a Bárou Strýcovou. A že se to podařilo vyhrát bylo hezké završení toho týdne, který jsme všichni strávili spolu.
Jaké vztahy máš s ostatními tenisty? S kým se bavíš nejvíc?
Nejvíce se bavím s Daliborem Svrčinou a Vítkem Horákem.
Chtěl bych se zeptat na Pardubickou juniorku. Ty jsi tam minulý rok i letos hrál finále. Tento rok jsi dokonce vyhrál. Považuješ to za největší úspěch své juniorské kariéry?
Byl to samozřejmě hezký úspěch. Chce to vyhrát každý český junior, ale taky si hodně vážím vítězství na mezinárodních turnajích ITF a toho, že jsem si mohl zahrát juniorské grandslamy.
Jak vidíš budoucnost českého tenisu? Momentálně se žebříčkem nahoru dere hodně českých jmen. Blíží se pro Česko úspěšné období?
Tak je to určitě dobře, že se mladí hráči derou žebříčkem, ale jestli to bude lepší období pro Česko se teprve uvidí.
Připravuješ se teď na nadcházející sezonu?
Ano, připravuji se už tři týdny hlavně kondičně a postupně do toho začnu přidávat více tenisu.
Jaké máš stanovené cíle na příští sezonu?
Moje cíle jsou zahrát si co nejvíce mužských turnajů a stoupat žebříčkem ATP co to jen půjde.
Viděl jsi už kalendář ATP? Je tam pár změn, zvláštní je, že kvalifikace na Australian Open se bude hrát v Doha v Qataru. Myslíš, že to bude pro hráče složitější?
Vím, že kvalifikace se bude hrát v Doha a myslím, že každý hráč chce zabojovat o to si zahrát na grandslamu.
Na jakém turnaji plánuješ zahájit sezonu v roce 2021?
Ještě přesně nevím kde, ale vidím to někdy na půlku ledna.
Jaký je tvůj největší sen, kterého chceš v tenise dosáhnout?
Můj největší sen je se dostat do první stovky žebříčku ATP.
A který grandslam bys chtěl nejvíc vyhrát?
Byl by to Wimbledon, je to sen každého tenisty.
Budu ti držet palce, abys těchto cílů v budoucnu dosáhl, a třeba po nějakém tom grandslamu uděláme další rozhovor. Já ti moc děkuju, že jsi do toho šel a přeju ti hodně štěstí a zdraví v další sezóně.
Já děkuju za oslovení a přeju všem klidné svátky a hlavně zdraví do nového roku.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Díky moc za rozhovor! Příjmení Krumich je mi povědomé z mého mládí v Kolíně, jsem proto rád, že se mi moje "podezření" 🙂 potvrdilo. Dědeček Martina, pan Krumich, hrál totiž skutečně fotbal za tehdejší TJ Agro Kolín, mezi jeho spoluhráče patřil v té době například pan Dalibor Lacina, mimo jiné pozdější činovník pražské Sparty a hráčský agent. Přestože se tehdy týmu příliš nedařilo, patřil jsem jako malý po několik sezon mezi jeho věrné fanoušky. Stejně tak jsem "registroval" i syna pana Krumicha, pozdějšího tatínka tenisty Martina, byl o něco starší než já a hrával fotbal ve vyšších věkových kategoriích než já. Ještě jednou díky za rozhovor, tenisovou cestu Martina začnu určitě podrobněji sledovat a věřím, že mu minimálně ta vysněná první stovka žebříčku nakonec klapne!