Odchází brzo, ale smířený. Na kontě má jeden Grandslam, i když měl potenciál získat jich víc. Dominic Thiem přesto patří k velikánům, kteří tuhle sezónu věsí raketu na hřebík. Byl průkopníkem velkých finálových účastí generace hráčů narozených v 90. letech a co víc, žádný tenista, který se pravidelně střetával s velkou trojku, nemá proti Djokovičovi, Nadalovi a Federerovi lepší procentuální úspěšnost. Jen škoda, že jsme ho v nejlepší kondici nemohli sledovat déle, protože to byl ale hráč.
Sedmnáct turnajových titulů, čtyři grandslamová finále, z toho jeden vavřín, dvakrát finále na Turnaji mistrů, pozice světové trojky, 348 vítězných zápasů na ATP. Takhle bychom mohli pokračovat dál a dál. Čísla u Rakušana, který doma ve Vídni po exhibici se Zverevem a prohře v prvním kole s Darderim pověsil raketu na hřebík, vypovídají o úspěšné kariéře. Možná si Dominic Thiem představoval víc než jeden Grand Slam, ale kdo to má? Z éry velké trojky pouze Murray, který letos taktéž skončil, a stále na kurtu dechberoucí, když je zdravý, Wawrinka.
Když končil Murray, tak článek To byl ale hráč připomínal, že nikdo nemá víc vítězství proti velké trojce (30), nikdo nemá dokonce ani sedm nebo více nad každým ze tří velikánů (v tomto ho Rakušan s pěti a více triumfy nad každým z nich minimálně stíhal), přesto ho Thiem v jedné statistice porazí. V současnosti 31letý tenista odešel z utkání s Federerem (5-2), Nadalem (6-10) a Djokovičem (5-7) v téměř 46 procentech případů jako vítěz. Bilance 16:19 zaslouží uznání a kdyby ve čtvrtfinále US Open 2018 zvládl s Rafou vyrovnaný tiebreak pátého setu mohl to mít skoro padesát na padesát. Na kdyby ale ani Dominic Thiem ve své kariéře nehrál a nehraje.
"Měl jsem štěstí, že jsme mohl hrát v době velké trojky a dalších skvělých hráčů," řekl o své kariéře.
Hokej byl pro něj moc brutální sport, lyžoval jen pro zábavu v zimě a fotbal měl rád, ale nebyl to tenis. Tenis patřil od začátku do kolonky sport číslo jedna. Jakby taky ne, když má člověk za rodiče tenisové trenéry. Otec Wolfgang a matka Karin se starali na začátku o tenisovou výchovu svého syna. Rodák z malebného města Wiener-Neustadt na úpatí Alp začal s tenisem v šesti letech. Důležitým mužem jeho vývoje se stal Günther Bresnik, bývalý kouč Borise Beckera, který mu ve dvanácti předělal obouručný beckend na jednoruč.
"Jeho obouruč byl opravdu špatný a nezlepšoval se. Jednoruč byl už po pár měsících pěkný. Věděl jsem, že až Dominic zesílí, bude to skvělý úder," vzpomínal Bresnik na Thiemovy začátky.
"Byl tam nějaký hráč až skoro v plotě, hrál s velkou rotací a strašně u toho hekal. Mysleli jsme si, že je to nějaký Španěl. Nebyl. Jmenoval se Dominic Thiem," vyprávěl kdysi před natáčením Podcastu Kraje Vysočina historku z juniorských turnajů vítěz Pardubické juniorky 2013 Jakub Filipský.
Smůlu na Grand Slamy měl Rakušan už v juniorech. Ani v nich nevyhrál French Open, když v roce 2011 ve svém jediném juniorském finále nestačil na Björna Fratangela. Vyhrál ale o nic méně prestižní Orange Bowl v prosinci stejného roku, když v rakouském finále porazil Patricka Ofnera (se současnou rakouskou jedničkou Sebastianem Ofnerem nejsou nijak příbuzní).
Ve stejném roce už začal prorážet na okruhu ATP.
Dominic Thiem měl svoji cestu. Na dnešní poměry, když se podíváme na Sinnera, Alcaraze, Shanga nebo Menšíka, mu trvalo déle se prosadit, jak mezi juniory, kam vlétl už ve čtrnácti, tak později mezi muži.
"V juniorech jste tak trochu hvězdy, ale to, že jste dobrý junior, nezaručuje výsledky mezi muži," zmiňoval později Thiem.
Své první vítězství na okruhu získal ve Vídni hned při své premiéře. Symbolicky porazil 6:2, 6:3 Thomase Mustera, jediného hráče v historii Rakouska, který stanul na postu vládce světového tenisu. Muster se tenkrát po jedenácti letech vrátil k tenisu a jeho comeback příliš vítězství nepřinesl. Mladší krajan bývalé světové jedničky se naopak zlepšoval a v roce 2014 už nakoukl do stovky i prvního finále ATP. V roce 2015 už ale trofeje sbíral, a to v Nice, Umagu a Gstaadu. Celkově jich za kariéru získal 17, z toho čtyři pětistovky, jednu tisícovku (Indian Wells 2019) a jeden Grand Slam.
Rodák z Wiener Neustadtu nebyl žádný lamač rekordů na největších čtyřech podnicích světa tenisu. Jeho účasti mezi nejlepší osmičkou by se daly spočítat na prstech rukou. Poprvé se mu to povedlo na turnaji, který se pro něj stal v kariéře velmi důležitý. Na Roland Garros pronikl v roce 2016 až do semifinále, kde ho zastavil ve třech sadách pozdější vítěz Djokovič. Za další tři ročníky turnaje si po právu vysloužil přezdívku "antukový princ". Princ, který vždy podlehl pouze králi. V historii jen Djokovič porazil víckrát Nadala na antuce (devětkrát, Thiem čtyřikrát), a přestože Thiem vyhrál dokonce čtyři ze dvanácti vzájemných zápasů, nikdy se mu to nepovedlo na Roland Garros. První neúspěšný pokus zaznamenal už v druhém kole turnaje 2014.
Jediné, co ho mohlo těšit, že se neustále zlepšoval. V semifinále 2017 prohrál bez zisku setu a s kanárem v tom posledním. První finále, 2018, prohrál taky ve třech, ale bez kanára. No a ve finále 2019 dokonce získal set, i když mu to po výsledku 3:6, 7:5, 1:6, 1:6 k ničemu moc nebylo. Zahrát si s antukovým králem Rafaelem Nadalem mohl i při své poslední účasti v pozdější fázi Roland Garros. V roce 2020 ale do semifinále proti Nadalovi nepostoupil, když prohrál ve čtvrtfinále v pěti setech s Diegem Schwartzmanem.
"Postavit se proti Nadalovi tady na French Open je jedna z největších výzev ve sportu vůbec. Je neuvěřitelné, jak hraje. Už jen ta čísla jsou neskutečná. Dvanáctkrát ho soupeři nedokázali ve finále zdolat. A já dopadl úplně stejně. Ani má taktika nebyla správná," zmiňoval Thiem po druhé finálové prohře.
Mimo antuku zvládl do roku 2020 jen jednou přejít přes osmifinále. Na US Open 2018 porazil v této části turnaje Kevina Andersona, aby následně mohl v pětisetové bitvě tradičně na Grand Slamu padnout s Nadalem. Vrátil mu to ovšem v již zmíněném roce 2020. Ve čtvrtfinále Australian Open Španěla přehrál, následně i Zvereva a ve finále vedl 2–1 na sety nad Novakem Djokovičem. Byl blízko prvního grandslamového vavřínu, ale zároveň extrémně daleko, což se ukázalo v dalším průběhu zápasu, kdy srbský fenomén skóre otočil.
"Byl jsem doma. Nikam jsem nechodil a měl jsem spoustu času přemýšlet a zhodnotil jsem nejen Australian Open, ale i celou svoji kariéru. Přišlo mi na mysl mnoho pochybností, jestli někdy dostanu podobnou šanci znovu, jestli budu opět blízko ve finále Austalian Open. Není to lehké," přiznal z odstupem času, jak prožíval období po třetí finálové grandslamové prohře.
Pak už přidal "jen" zmíněné čtvrtfinále Roland Garros a Wimbledon v covidovém roce zrušili, což ho asi moc mrzet nemuselo, protože si tam jen jednou zahrál ve druhém týdnu (osmifinále 2017), jinak končíval častokrát hned v prvním kole.
Třetí prohrou ve finále se zařadil k hráčům jako Andre Agassi a Ivan Lendl. Stejně jako je, čekal i na Thiema velký vítězný moment. Toho se nedočkal po třech prohrách ve finále turnajů velké čtyřky ve dvouhře Harry Hopman, v současnosti zatím třeba Carsper Ruud.
Tyhle výsledky už zaznamenal pod bývalým olympijským vítězem Nicolasem Massúem, se kterým si nesmírně sedli a po 15 letech pod Güntherem Bresnikem v únoru 2019 zahájil svoji nejúspěšnější kariérní etapu.
Rok 2020 byl v lecčem specifický. Normálně byste očekávali, že US Open byl čtvrtý a poslední grandslamový turnaj sezóny, jenže nebyl. Jak už bylo zmíněno, Wimbledon zrušil covid, Roland Garros přesunuli z května na konec září, až za US Open.
Thiem se předtím celkem pětkrát dostal na Grand Slamech alespoň do semifinále. Třikrát ho porazil Nadal, dvakrát Djokovič. K jeho štěstí Španělský antukový král a obhájce titul kvůli strachu z nákazy covidem do New Yorku neodcestoval. Novak Djokovič ve Flushing Meadows hrál, ale nedohrál první set osmifinále s Carrenem-Bustou kvůli známé diskvalifikaci po trefení čárové rozhodčích. Dva hráči, přes které i přes velmi pozitivní bilanci nedokázal na grandslamovém podniku přejít, byli z turnaje ven.
Ve čtvrtfinále tak jako turnajová dvojka překonala De Minaura, v semifinále Medveděva a ve finále prohrával 2:6, 4:6 a 1:2 s brejkem se svým kamarádem Alexanderem Zverevem. Tentokrát ale předvedl velký obrat Rakušan a v jednom z nejméně kvalitních finálových zápasech, ve velké nervozitě, vyhrál v tiebreaku pátého setu.
"Každé grandslamové finále cítíte, že to může být vaše poslední, protože cesta je velmi náročná. Musíte porazit velké hráče, musíte zůstat zdraví, hodně maličkostí se musí sejít. Když jsem hrál se Sašou, bylo to teď nebo nikdy," vyjádřil své pocity Thiem.
Životní sezónu uzavřel obhajobou finále Turnaje mistrů. Tentokrát ho v posledním zápase nezastavil Tsitsipas, ale Medveděv, a to přesto, že Rakušan vyhrál první set a do finále prošel s vítězstvími nad Nadalem i Djokovičem.
"Myslel jsem si, že mě to navždy učiní šťastným, že to změní můj život. Byla to ale iluze. Pravda je, že se nic nezměnilo. Popravdě za 20 let nikdo nebude řešit, jestli jsem grandslamový šampion. Přijde mi krásné mít doma trofej, ale reálně na konci dne, je to jen trofej. Nedělá rozdíly v životě," povídal upřímně na koci kariéry Dominic Thiem.
US Open 2020 byl vrcholem jeho kariéry, která už pak nikdy na výsluní nedospěla. O rok později začaly Rakušanovi zdravotní potíže se zápěstím, které výrazně ke konci přispěly. Přestože se od roku 2020 snažil o návrat, nedostal se na úroveň, na kterou byl zvyklý. Proto si dal cíl, že pokud se nedostane do TOP 50, skončí. Nejvýš se vrátil na začátek osmé desítky světového žebříčku, daleko od maxima v podobě pozice světové trojky. Další důvod konce byl prostý a pochopitelný. Thiem nezvládal, že už není hráčem, jakým býval a že jím skutečně byl. Byl to TOP hráč a inspirace mladých tenistů.
"V budoucnu budu opravdu rád, když uslyším, že lidé díky mně začnou hrát tenis nebo dělat nějaký sport," zmínil Dominic Thiem po konci kariéry.
"Slavná kariéra dosáhla svého konce. Gratuluji Domi! Nezáleželo na povrchu, vždy jsi našel cestu, jak mě porazit se svým hromovým beckendem. Důležitější ale je, že jsi to dělal s obrovskou milostí a sportovním duchem," vyřkl poklonu Thiemovi velikán tenisu Roger Federer.