Vyhrál jen jeden velký turnaj, nevyhrál žádný Grand Slam, ale přesto se nesmazatelně zapsal do historie tenisu. John Isner dal sbohem tenisovému světu na konci srpna během domácího US Open. Bývalý světový hráč číslo osm získal na ATP šestnáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře. Dvě stě osm centimetrů vysoký habán přesto nebude vzpomínán pro svá vítězství, tak jako pro rekordní zápisy, které budou jeho následovníci těžko mazat. Rubrika To byl ale hráč připomene Johnovu bohatou a dlouhou tenisovou kariéru.
V letošním roce se rozloučilo s profesionálním tenisem opět mnoho hráčů a hráček. Mezi hráči vzpomeňme například dvojnásobné grandslamové vítěze ve čtyřhře Cabala s Farahem, několikanásobného vítěze Davis Cupu Feliciana Lópeze, Jeremyho Chardyho nebo Jacka Socka, krajana muže o kterém budeme mluvit za chvíli. U žen se loučila ještě větší jména, grandslamové královny Sania Mirza, Barbora Strýcová, Coco Vandeweghe a Sam Stosur nebo bývalá světová dvojka Anett Kontaveit. Všichni, ať už méně či více, se zapsali do historie, stejně jako velký, a to doslova, sympaťák John Isner.
John Isner se narodil v městečku Greensboro v Severní Karolíně Robertovi a Karen Isnerovým jako nejmladší ze tří bratrů (John, Jordan, Nathan). Tenis v mládí nebral moc vážně. Vzhledem ke své výšce se mu dařilo i v basketbalu, který hrál až do deváté třídy. Jeho idolem byla hvězda Utahu Jazz Karl Malone. Přesto u malého Johna, který byl už v tu dobu poměrně vysoký, zvítězil tenis. Od jedenácti let se mu věnoval na plno v Caroline Tennis Academy.
"Kdybych nebyl tenistou, stal bych se pravděpodobně profesionálním basketbalistou," říkal o své volbě John Isner. Až do konce kariéry mu zůstal rituál u servisu, kterým si basketbal připomínal, když si vždy po vyndání z kapsy prohodil míč mezi nohama.
Během studia střední školy reprezentoval Page High School, kterou dovedl k účasti v národním šampionátu. Na mezinárodním poli turnajů zkoušel své štěstí jen dvanáctkrát. V roce 2002 se zúčastnil i domácího US Open a prestižního Orange Bowlu. Na prvním jmenovaném turnaji padl, jako kvalifikant, ve druhém kole s pozdějším vítězem Richardem Gaquetem, na druhém už v prvním kole. Na juniorském žebříčku se i díky jedné finálové účasti vyšplhal na 93. místo. Po ukončení střední školy (v roce 2003) se rozhodl jít univerzitní cestou.
"Rozhodně se nedá mluvit o nějaké tvrdé práci. Dával jsem tenisu jen tolik, abych si v klidu podržel stipendium," prozradil už coby profesionální tenista John Isner. Přitom nic z toho nešlo na jeho výkonech znát.
Na University of Georgia kromě absolvování oboru komunikace zapsal své jméno do všech možných kolonek tenisových rekordů. Nikdo proti němu nechtěl hrát, protože jeho dominance byla tak velká, že univerzitní kariéru skončil s bilancí 143-28 ve dvouhře a 140-27 ve čtyřhře, kde v roce 2005 slavil vítězství v národním univerzitním šampionátu (ve dvouhře prohrál finále v roce 2007). Svůj tým Buldoků, jak zněla přezdívka Isnerovy univerzity, dotáhl k týmovému triumfu v roce 2007.
Píše se červen 2007, Johnovi je dvaadvacet a vydává se na první Futures v roli profesionála a hned vítězí. Neuplynulo ani šest týdnů a Isner už je mezi nejlepší dvoustovkou světového žebříčku. Jako uragán navíc prosvištěl na začátku srpna do prvního finále ATP. Cestou porazila Tima Henmana (ATP 73), Gaela Monfilse (ATP 54) i Tommyho Haase (ATP 12). Nad jeho síly byl až krajan a světová šestka Andy Roddick.
Na svém prvním Grand Slamu vyhrál ve třetím kole úvodní set proti Federerovi. Zápas sice ztratil, ale sám "Maestro", pozdější vítěz, věděl, že na Johna čeká skvělá kariéra. "Má v sobě velký potenciál," řekl Federer po zápase. Na konci roku byl Isner šest míst od TOP 100.
Rok na to končil jako 144. hráč světa. Výsledky přišly příliš rychle a John se ocitl v útlumu.
"V roce 2008 jsem se cítil pod obrovským tlakem. Očekávalo se ode mne od začátku mnoho skvělých výsledků a já si ten tlak na sebe přenesl brzkými úspěchy. Nebyl jsem ale dostatečně dobrý hráč, abych takové výsledky předváděl na čtyřech turnajích z pěti. Nebyl jsem tak dobrý, jak říkal žebříček," vzpomínal zpětně John Isner.
V roce 2009 ovšem začal spolupracovat se současným trenérem Huberta Hurkacze Craigem Boyntonem. Ten měl velký vliv na vývoj Američanova herního stylu. Dokázal z něj udělat hráče, který nespoléhal jen na drtivý servis a forhend, i když oba údery až do konce kariéry byli jeho chloubou. Spolupráce přinesla ovoce. V roce 2012 se John Isner poprvé dostal do TOP 10 poté, co prohrál finále v Indian Wells s Rogerem Federerem (symbolicky se Švýcarem prohrál i poslední finále na ATP Masters 1000, v Miami 2019).
"Byl specifický svojí postavou, bylo zajímavé ho sledovat při podání, ale za mě hrál velice slušný tenis i od základní čáry. Většina kluků s ním chtělo trénovat, protože byl jeden z prvních "obrů" se kterým se dalo hitovat," zmiňuje pro Tiebreak Tennis Michal Navrátil, současný trenér nejlepšího českého tenisty Jiřího Lehečky.
I když se na konci roku 2012 jejich cesty rozešly, Boynton nastartoval mašinu s názvem Isner, která už měla na svém kontě pět titulů. Pátý přidal americký bombarďák ve Winston-Salemu, kde se mu podařilo stejně jako v Newportu obhájit titul. Ve finále zdolal Tomáše Berdycha.
"Na zápasy vzpomínám rád, odehráli jsme jich spolu hodně, vždy velké bitvy. Vzpomínám na rok 2010, kdy jsem ho porazil na své cestě do semifinále Roland Garros poměrně jasně 3:0 na sety. Vzhledem k tomu jaký to byl servisman, skóre 6:2, 6:2, 6:1 bylo nečekané. Pak si vybavuji i zápas, kde mě připravil o turnajový titul ve Winston-Salemu. Měl jsem i mečbol a nahraný volej do úplně volného dvorce, ale nakonec jsem prohrál 9-11 v tiebreaku 3. setu. Historek ze vzájemných zápasů je spousta," řekl exkluzivně pro Tiebreak Tennis Tomáš Berdych, který ukončil kariéru s bilancí 7:2 proti Američanovi.
V TOP 10 strávil několik týdnů (83), nejlépe jako světová osmička. Častěji se pohyboval v TOP 20 (sezónu v ní ukončil vždy mezi lety 2010 a 2019) a mezi nejlepší třicítkou se udržel, bez pár měsíců, deset let v kuse (2011 až 2021). Získal 16 titulů ve dvouhře (na všech površích) a osm ve čtyřhře. Jen jediný titul v singlu slavil mimo území Spojených států amerických, a to v novozélandském Aucklandu.
Největší titul získal těsně před třicátými třetími narozeninami v Miami. Ve čtvrtém finále tisícovky (1. Indian Wells 2012 – Federer, 2. Cincinnati 2013 – Nadal, 3. Paříž 2016 – Murray) zdolal 6:7, 6:4, 6:4 Alexandera Zvereva. Jenom čtyři hráči zvládli vyhrát Masters starší (Agassi, Nadal, Djokovič, Federer), ale nikdo nevyhrál svůj první Masters takhle starý, v tom se Isner zapsal do dějin bílého sportu. Titul už ani neočekával, v sezóně měl bilanci 2-6, ale nakopla ho třísetová bitva s Jiřím Veselým.
Johnův třináctý kariérní titul ho nakopl k nejúspěšnější sezóně kariéry. Do té doby nejlépe čtvrtfinalista US Open 2011 prošel opět mezi nejlepší osmičku ve Wimbledonu. Zde jeho cesta ale neskončila. Po čtyřech setech poslal domů finalistu z roku 2016 Milose Raonice. V semifinále ho dělil od premiérového finále Grand Slamu Kevin Anderson.
Ani po čtyřech setech 6:7, 7:6, 7:6, 4:6 rozhodnuto nebylo. Nakonec odehráli hráči druhý nejdelší wimbledonský zápas. Po šesti a půl hodinách a výsledku 24:26 slavil Kevin Anderson, kterého ve finále porazil Novak Djokovič. Do dalšího semifinále nepustil dva metry a osm centimetrů měřícího Američana na US Open Juan Martín Del Potro.
Poprvé v kariéře si zahrál Turnaj mistrů, ve skupině s Djokovičem, Zverevem a Čiličem bral čtvrté místo, ale i tak to nic neměnilo na tom, že odehrál životní sezónu.
Vraťme se ale k Wimbledonu 2018. Dosti symbolické bylo, že zrovna tady dosáhl svého nejlepšího výsledku a ještě hrál o finále druhý nejdelší zápas. Byl to právě Isner, kdo tu sváděl bitvu nejdelší, nejdelší tenisový zápas historie, s Nicolasem Mahutem. Tři dny trvající utkání ovládl za jedenáct hodin a pět minut John Isner v páté sadě poměrem 70:68.
Výsledek Johnových zápasů? Zavedení tiebreaku v pátém setu na všech Grand Slamech.
Král es a tiebreaků. John Isner nastoupil na ATP k 772 utkáním a nasázel rekordních 14 470 es (Karlovič 13 729, Federer 11 478), což je v průměru necelých 19 es za zápas. Odehrál 808 tiebreaků a 505 jich vyhrál (Federer 466, Karlovič 398), další dva chvályhodné rekordy.
"Jeho servis je unikátní. Podává proti vám prakticky z druhého patra," zmiňoval sílu svého krajana Taylor Fritz, jeho nástupce mezi elitou.
"Byl to velice slušný borec, který vždy s respektem zdravil, prohodil pár vět, ale jako všichni ostatní jsme byli jen soupeři, takže o žádné velké kamarádství nešlo. John je velký fanda NHL i jiných amerických sportů a hrozně rád to prožíval, když jsem byl na okruhu," prozrazuje exkluzivně pro Tiebreak Tennis Tomáš Berdych.
Od roku 2010 téměř nepřetržitě slavil vždy alespoň jeden titul, jen v roce 2020 neslavil žádný. Sezóna 2022 nepřinesla vavřín ve dvouhře, ale za to rozjel deblovou šňůru vítězství. Na "stará kolena" získal Sunshine Double ve čtyřhře (Indian Wells se Sockem, Miami s Hurkaczem) jako druhý muž v historii po Jakobu Halaskovi v roce 1989. Finále dosáhl i v Římě s Diegem Schwartzman. S prťavým Argentincem utvořili ikonické duo Isnerman (oba hráče dělilo 40 cm z hlediska výšky). Vypadalo to, že ve čtyřhře ještě může předvést velké věci v singlu už pomalu ze slávy ustupoval.
V roce 2023 ještě zaznamenal svoje poslední finále (Dallas) a poslední dvě semifinále. To úplně poslední v Newportu, kde čtyřikrát zvítězil, víckrát slavil už jen v Atlantě (šestkrát). Poslední tečku napsal po prohře ve druhém kole US Open s Michaelem Mmohem.
"Samozřejmě existuje nespočet zápasů, které bych si přál vrátit. Jsem ale hrdý na to, co jsem dokázal. Cesta byla neuvěřitelná, dlouhá a krásná," uzavírá svůj příběh otec čtyř dětí John Isner.
"Byl to usměvavý člověk, sympaťák s velkým srdcem a bojovným duchem. Pro americký tenis byl velkou oporou v Davis Cupu, ale na druhou stranu je tam teď spousta dalších hráčů, kteří předvádí velké výsledky. Hlavně bude chybět jeho úsměv," dodává Michal Navrátil.
