V tradiční rubrice To byl ale hráč představujeme slavné úspěšné tenisty, kteří už odešli do tenisového důchodu. Roger Federer rozšířil tuto skupinu po letošním Laver Cupu. Legendární Švýcar, dvacetinásobný grandslamový šampion a držitel několika rekordů řekl definitivní sbohem. Pojďme se společně naposledy poohlédnout za kariérou velikána bílého sportu.
Roger Federer se narodil 8. srpna 1981 ve švýcarské Basileji do rodiny Roberta a Lynette Federer. Ti už v tu dobu vychovávali dceru Dianu, Rogerovu sestru. S tenisem začal již v brzkém věku. K profesionálnímu sportu poprvé přičichl jako sběrač míčků na turnaji Swiss Indoors v rodné Basileji. Ve čtrnácti letech byl přijat do národního vývojového programu pro talentované hráče.
V roce 1996 se poprvé představil na větším juniorském turnaji doma ve Švýcarsku. Přelomovou sezónu prožil basilejský mladík v roce 1998. Na Wimbledonu získal semifinalista juniorského Australian Open double. Mezi jednotlivci přemohl ve finále Gruzínce Irakli Labadzeho a ve čtyřhře si spolu s Belgičanem Oliverem Rochusem poradili s francouzsko-izraelským párem Michaël Llodra/Andy Ram.
Na US Open ho sice ve finále zastavil Argentinec David Nalbandian, avšak porážku mu Švýcar vrátil v semifinále prestižního juniorského turnaje Orange Bowlu, který po finálovém triumfu nad Guillermem Coriou opanoval. Na konci roku 1998 vládl juniorskému žebříčku.
Rok 1998 nepřinesl mladému Rogerovi pouze úspěchy na juniorské tour. Připsal si i první zápas na té dospělácké. Na venkovním antukovém turnaji v Gstaadu, ve své rodné zemi, svůj debutový zápas prohrál. Ve dvou sadách nestačil na Argentince Lucase Arnolde Kera (89. hráč tehdejšího žebříčku).
V pozdější fázi sezóny si připsal první vítězství. To se uskutečnilo na turnaji v Toulouse. Zde v prvním kole porazil domácího Guillauma Raouxe (světová 44) 6:2, 6:2. Až ve čtvrtfinále ho zastavil hráč TOP 20 Nizozemec Jan Siemerink.
Poprvé do TOP 100 se velký fanoušek fotbalového týmu FC Basilej propracoval už o rok později 20. srpna 1999. Do svého prvního finále měl blízko už v závěrečném roce dvacátého století, ale nakonec se mu podařilo bojovat o trofej až v roce 2000. Na turnaji ve francouzském Marseille podlehl krajanovi Marcu Rossetovi.
Rok 2001 začal vítězstvím na Hopman Cupu po boku světové jedničky Martiny Hingis. "Je jasné, že Martina mi pomohla stát se hráčem jakým jsem teď," zmínil v jednom z rozhovorů poté, co turnaj smíšených týmů v Perthu opanoval ještě dvakrát s Belindou Benčič.
Po Australian Open se mu podařilo zvítězit na svém prvním turnaji. Na tvrdém povrchu v italském Miláně porazil Francouze Juliena Bouttera. O rok později už na antuce v Hamburku slavil první titul Masters. Zatímco sezónu 2001 končil těsně za branami TOP 10, titul z turnaje Masters mu už přinesl posun mezi užší špičku a na Australian Open 2003 byl šestým nasazeným.
Před Wimbledonem 2003 měl Roger Federer na svém kontě pár účastí ve čtvrtfinále Grand Slamu. Do turnaje vstupoval jako světová pětka a vyšel z něj jako grandslamový vítěz. Tehdy získal první trofej z celkových dvaceti a symbolicky v Anglii, kde opanoval travnatý Grand Slam ještě v dalších sedmi případech. Za celý turnaj ztratil set jen ve třetím kole. Nejprve udolal Jihokorejce Hyunga-Taika Leeho, poté Rakušana Stefana Koubka, Američana Mardyho Fishe, Španěla Feliciana Lópeze, Nizozemce Sjenga Shalkena, Američana Andy Roddicka a ve finále Australana Marka Philipoussise.
Úspěšnou sezónu ukončil s malou ztrátou na světovou jedničku Roddicka z postu druhého muže světa. Po triumfu na Australian Open 2004 usedl na trůn, kde strávil ve své kariéře celkem 310 týdnů. V roce 2004 vyhrál tři grandslamové turnaje a zopakoval tak počin Matse Wilandera ze sezóny 1988.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Rozebírat kariéru legendárního Švýcara rok po roce by dalo na knihu. Úspěšných jich bylo nespočet. Tou statisticky nejlepší se stala sezóna 2006. Vyhrál 12 turnajů ze 17 odehraných a v dalších čtyřech dokráčel do finále. Bilance 92-5 značila, že se s Rogerem moc hrát nedalo. Opanoval znovu 3 Grand Slamy. Opět bez triumfu na Roland Garros. Na ten čekal až do roku 2009.
První účast pod pěti kruhy si připsal v Sydney na začátku nového milénia. Nejenže si tam ve dvaceti letech málem dokráčel pro medaili (prohrál zápas o bronz s Francouzem Arnaudem Di Pasqualem), ale poznal i Mirku Vavrincovou (dnes Federer). Do své krajanky, která se narodila v Československu, se zamiloval a v roce 2009 se vzali. Mají spolu čtyři děti.
V roce 2004 byl Roger Federer turnajovou jedničkou na LOH v Aténách. V brzké části turnaje, ve druhém kole, zastavil Švýcara překvapivě český mladík Tomáš Berdych. Ani v Pekingu nebojoval o medaile ve dvouhře, kde byl ve čtvrtfinále nad jeho síly James Blake. Náladu si spravil ve čtyřhře. Spolu se Stanem Wawrinkou získal olympijské zlato. K němu přidal ještě individuální stříbro o 4 roky později na trávě v Londýně.
Roger Federer dost často posílal omluvenky daviscupovým kapitánům, ale chtěl jednou pro Švýcarsko, poprvé v historii, tuto soutěž vyhrát. V roce 2014 se vše spojilo. Ve Stanu Wawrinkovi, který si v tom roce připsal první Grand Slam, našel silného parťáka a společně přes Srbsko, Kazachstán, Itálii a Francii dokráčeli k salátové míse.
Když šarmantní elegán dosáhl na první grandslamový vavřín, vyhříval se na čele historického pořadí Pete Sampras se čtrnácti tituly. Ten hlavní boj o krále grandslamových turnajů však přišel až s příchodem Rafaela Nadala a Novaka Djokoviče. Když Rafa získal poprvé titul na Roland Garros 2005, Roger jich už měl pět. Novak Djokovič se připojil do souboje ještě později. Na Australian Open 2008 porazil Jo-Wilfrieda Tsongu a připsal si první čárku do seznamu. Na Rafu ztrácel tři, na Rogera 11 vavřínů.
Rodák z Basileje překonal Samprase po triumfu na Wimbledonu v roce 2009 a na dlouhou dobu vládl této statistice. Poslední dvacáté vítězství připsal na Australian Open 2018. Poslední finále připsal ve strhujícím zápase s Novakem Djokovičem v All England Clubu v létě 2019. Unikátní situace nastala po Wimbledonu 2021, kdy všichni tři měli dvacet titulů. Rafa a Novak však odskočili a momentálně bojují o rekordní zápis spolu (Nadal 22, Djokovič 21 Grand Slamů).
Rogeru Federerovi se zranění během kariéry vyhýbala. Nikdy nemusel vynechat větší část sezóny, proto se také od října 2002 až do listopadu 2016 držel v nejlepší desítce světového žebříčku, celkem 14 let. Rok 2016 znamenal první problémy s kolenem, kvůli nimž musel vynechat olympijské hry v Riu de Janeiru. Poprvé od roku 2000 navíc nezískal žádný titul.
Návrat byl o to sladší. Jako 17. hráč světa vstupoval do australského grandslamového klání. Na své cestě přemohl turnajovou desítku Čecha Tomáše Berdycha, pětku Japonce Keie Nishikoriho, čtvrtého muže žebříčku krajana Stana Wawrinku a ve finále nasazenou devítku Rafu Nadala. Dostal se zpět do TOP 10, kde se držel až do konce "covidových žebříčků". V říjnu 2021 z ní vypadl.
V sezóně 2020 odehrál pouze Australian Open, kde vypadl v semifinále se svým srbským rivalem Djokovičem. Pak přišlo zranění pravého kolene a artroskopická operace. Vrátit se chtěl na trávě, ale rehabilitace neběžela podle plánu. Musel podstoupit další operaci a návrat nechat na rok 2021.
Zpátky v turnajovém kolotoči se ocitl v březnu v Dauhá, kde uhrál kolo. Následně hrál až v květnu na antuce v Ženevě a na Roland Garros. Kvůli problémům s kolenem nezasáhl do osmifinálového duelu s Matteem Berrettinim. Na oblíbené trávě se vrátil zpět po kratším odpočinku. Ve Wimbledonu uhrál čtvrtfinále, kde ho deklasoval Polák Hubert Hurkacz kanárem ve třetím setu. Roger Federer si navíc v zápase obnovil zranění. Od té doby ho fanoušci na okruhu ATP neviděli a marně se pokoušel o návrat.
Ten nakonec přišel, ale ke smutku fanoušků a celého tenisového světa znamenal derniéru. Roger Federer ukončil svou bohatou kariéru plnou rekordů (103 titulů, 20 Grand Slamů, 31 finálových duelů na Grand Slamech, 28 turnajů Masters, 6 Turnajů mistrů, 2 olympijské medaile) na Laver Cupu, podniku jehož myšlenka se zrodila právě v hlavě švýcarského velikána.
Svůj poslední duel odehrál symbolicky ve čtyřhře po boku největšího karierního rivala Rafaela Nadala (bilance 16-24 z pohledu švýcarského Maestra). Happy endem utkání s dvojicí Jack Sock/Frances Tiafoe neskončilo. Po setech 6:4, 6:7, 9-11 a nevyužitém mečbolu při podání rodáka z Basileje padl bod za výhru do klína Týmu světa.
"Byl to nádherný den. Říkal jsem klukům, že jsem šťastný, ne smutný. Je skvělé tu být. Užil jsem si poslední zavazování tkaniček a všechno ostatní, co bylo naposled. Nebyl jsem nervózní. Jsem rád, že jsem to zvládl. Zápas byl skvělý, nemohl jsem být šťastnější," zněla poslední Rogerova slova na kurtu.
"Děkuji všem, byla to úžasná cesta. Chtěl bych si ji celou zopakovat znovu."
Nám bylo ctí Maestro, být svědky tohoto neobyčejného příběhu, který změnil navždy tenisový svět. Přejeme hodně štěstí v nové životní etapě.
